Jak se orientovat v terénu pomocí mapy a buzoly? Díl I.

Podle mapy stojíme na támhle tom kopci. Taky to znáte? Jak se na horách neztratit a používat mapu s buzolou vám poradí náš seriál o mapách a orientaci v terénu. Apropos, víte co je to ekvidistance?

Orientace mapy k severu

Orientace v horách je základním předpokladem bezpečného přístupu ke všem provozovaným aktivitám. Ostatně umění orientace je nutnou podmínkou k tomu, abychom mohli podnikat túry samostatně. Práci s papírovou mapou nenahradí ani nejmodernější navigace GPS. Když se řekne mapa, musíme se také dodat buzola.

A. MAPA

K čemu slouží mapa

Pokud používáme mapu, můžeme i túru správně plánovat. Vycházet z naměřených vzdáleností, odečtených převýšení, výrazných míst v terénu apod.
V každém okamžiku musíme vědět, kde jsme, a umět se najít na mapě. Dovednost zorientovat mapu podle reálného terénu je základ. Pokud je pro nás běžné během túry koukat do mapy a určovat na ní svou polohu, získáme zanedlouho dostatečnou praxi a orientace se pro nás stane příjemnou činností, nikoli stresující neoblíbenou povinností.

Orientace na túřeUmění orientace

V terénu se musíme orientovat a naši trasu si musíme umět představit. Používáme pozorování terénu, nahlížíme do mapy, případně zapojujeme paměť (dřívější, shodná túra).

Cestou musíme umět odhadovat vzdálenost, směr, sklon svahů, převýšení atd.
Všemi smysly se stále snažíme vnímat důležité informace, např. jakým směrem vane vítr, kde přitéká potok, kde je povrch sněhu tvořen krustou apod.
Orientační schopnost můžeme stále trénovat a rozvíjet, i pokud nejsme obdařeni přirozeně dobrým smyslem pro orientaci.

V mlze se zejména v členitém terénu můžeme orientovat velmi obtížně bez pomoci technických pomůcek. Proto musíme umět pracovat s mapou, buzolou, výškoměrem a GPS, a tyto pomůcky mít vždy s sebou.

Zimní mapy AlpenvereinCharakteristiky mapy

Zabývat se budeme jen mapami topografickými. Jiné mapy jsou pro orientaci v přírodě nevhodné, a použít je lze jen pro velmi hrubou představu.
Mapa je zakreslený průmět krajiny z výšky. Jedinou veličinou, která na mapě přesně odpovídá skutečnosti, je úhel. Například úhel cesty v serpentině je shodný na mapě i v reálu. Na rozdíl od vzdálenosti, která je zmenšená v měřítku.
Na severní polokouli bývá téměř bez výjimky sever na horním okraji mapy. Na kompasech a buzolách dnes dominuje značení cizojazyčné. Sever je tedy N (north), jih S (south), východ E (east) a západ W (west).

Zvláštností map je stínování reliéfu. Čím lépe je stínování zakresleno, tím plastičtěji mapa působí. Ačkoli ve skutečnosti svítí slunce většinu dne ze směrů, blížících se více či méně jihu, na mapách „svítí“ slunce od severozápadu a této konvenci odpovídají na mapě i stíny.

Co nás zajímá

Meritko mapy a ekvidistanceVšechny níže popsané údaje by měly být v tiráži nebo na okrajích mapy.
Základní veličinou je měřítko. V přírodě používáme nejlépe mapy 1:25000, nejmenší použitelná kvalita je 1:50000.

Opravdu přesné posouzení detailů a zejména měření sklonu svahu, které může být při rozhodování klíčové, nám umožní pouze mapa 1:25000, zvaná „pětadvacítka“. Pro lepší představu je často na mapě měřítko zakresleno formou názorné úsečky. U pětadvacítky znázorňuje 1 cm na mapě skutečných 25000 cm = 250 m. Vzdálenost 1 km tedy na takové mapě představují 4 cm.

Dále je důležitá ekvidistance, nebo-li informace o tom, jakým vertikálním rozestupům odpovídají sousední vrstevnice (čáry spojující místa se stejnou nadmořskou výškou). Většinou to bývá 20 m, přičemž vrstevnice znázorňující celé stovky bývají zvýrazněny o něco tlustší linkou.

Měření sklonu svahu na mapě

Měřeni sklonu na mapěNa plánovací fólii (Planzeiger) máme stupnici rozestupů vrstevnic pro mapy 1:25 000 a 1:50 000 a pro vrstevnice v rozmezí 20 m nebo 10 m.
Na mapě máme svah, jehož sklon chceme měřit, zpravidla zvolíme nejprudší místo svahu.
Okraj měřítka přiložíme kolmo na vrstevnice.
Posouváme měřítkem tak, aby se úsečky na měřítku překrývaly s vrstevnicemi. V tomto případě naměřeno 25°.
Použití lupy zvyšuje přesnost měření.

POZOR! Změřit lze jen průměrný sklon svahu, ve skutečnosti může být svah v krátkém úseku prudší.
1. Nejprudší místo svahu
2. Průměrný (naměřený) sklon svahu
Průměrný sklon

Dále bývá uvedena historie vydávání daného listu, tedy počet vydání včetně roku vydání. Pro praxi je ale velmi důležitý údaj, z kterého roku je stav ledovců. To je při razantním úbytku ledovců v posledních letech klíčové, a proto je třeba počítat se změnami tras a před túrou se informovat znalých osob (chatař, horský vůdce).

Významný je taky letopočet poslední aktualizace značených cest, které zohledňují právě změny v terénu. Na některých mapách jsou jen trasy letní nebo zimní, jen někdy obojí.

Magnetický a geografický pól, deklinace

Magnetický pólStřelka kompasu ukazuje směrem k magnetickému severu, který se s geografickým severem neshoduje. Dělí je od sebe zhruba 1500 km.

Úhel mezi magnetickým severním pólem a geografickým severním pólem, měřený z určité polohy, se nazývá deklinace. Hodnota deklinace je vyjádřena ve stupních může být východní či západní, a podle toho vyjádřena jako pozitivní či negativní hodnota.

Na mapách bývají tyto odchylky uváděny, nicméně pro praktickou orientaci v oblasti kontinentální Evropy hrají pouze zanedbatelnou roli.

Na okraji mapy najdeme většinou legendu, která informuje o tom, co znamenají jednotlivé symboly, čáry a plochy zakreslené v mapě.

Isogonická mapa deklinace

Deklinace celý světIsogony jsou linie shodné deklinace (rozestupy 5°). Písmeno W označuje západní deklinaci, písmeno E nebo bez znaménka značí východní deklinaci.

Mapy se musí časem drobně měnit a upravovat. Například v oblasti střední Evropy se nulová linie (viz mapa) posouvá za rok průměrně o 5 km na západ.

Inklinace

Srdcem buzoly je střelka. Aby střelka správně fungovala, držíme buzolu vodorovně.
Střelka reaguje na magnetické pole Země. Kromě toho, že díky působení siločar míří k severu (v horizontálním směru), reaguje také na inklinací (ve vertikálním směru).
Projevuje se to tím, že jeden konec střelky je přitahován ke stropu nebo dnu pouzdra a kvůli tření o stěny přestává fungovat. Aby tento problém nenastal, je střelka vyvažována.

Pokud si koupíme buzolu ve střední Evropě, může jen stěží fungovat na jižní polokouli.
Řešením je nemagnetická, tzv. globální střelka, používaná například u buzol Suunto MC 2/360/G nebo Recta DS 56. Takové střelky fungují na celé zeměkouli bez omezení.

Zemská magnetická pole mohou ovlivnit vyváženost střelky kompasu. Tento fenomén se nazývá inklinace, vede ke ztrátě vyvážení. Nastává, jestliže kompas vstupuje do odlišné geografické zóny. Aby tedy střelka kompasu správně ukazovala, musí být kompas vyvážen na různé zóny. Díky novému 2 zónovému systému kompasů Suunto jsou nyní tyto kompasy vyváženy pouze pro 2 zóny, severní nebo jižní polokouli, přičemž kompasy mají větší rozsah západ–východ. Kompas vyrobený pro severní polokouli bude správně fungovat, i když vás vaše cesty zavedou krátkou cestou na jižní polokouli a obráceně. Kompasy se střelkou GLOBAL ukazují přesně po celém světě.

Regionální odlišnosti

Vlajka RakouskoRakousko

V sousedním Rakousku jsou jednoznačně nejlepší mapové listy vydávané OEAV – Alpenvereinem.
Jsou v měřítku 1:25000 a vydávají se v letní a zimní verzi. Na trhu jsou ponejvíce zastoupeny mapy Kompass a Freytag&Berndt. Jsou však v měřítku 1:50000 a jejich kvalita a přesnost nejsou pro seriózní, přesnou orientaci dostatečné.

Vlajka ŠvýcarskoŠvýcarsko

Mapovou velmocí je Švýcarsko. Mapy vydává ve špičkové kvalitě státní topografický úřad. Zdejší mapy jsou proslulé vynikající kresbou reliéfu. Celá země je pokryta podrobnými listy 1:25000 (hnědý titul). Nejsou v nich zakresleny značené trasy ani zimní túry. Ty se naopak objevují na listech v měřítku 1:50000, které slouží jako základní informace o trase. Letní verze (oranžový titul) nese v označení číslem „T“, např. Mischabel 284 T, zimní varianta (modrý titul) „S“, tedy např. 284 S (pokrývají jen území Alp). Podle těchto precizních „padesátek“ se chodit dá, ale přesnější orientaci přinášejí „pětadvacítky“, podle nich bychom se měli orientovat v terénu. Padesátky mají na zadní straně řadu doplňujících informací – důležitá telefonní čísla, seznam chat s kontakty, základní informace o znázorněných túrách (obtížnost, čas) a všeobecné rady pro pohyb v horách. Na švýcarských mapách nenajdete legendu (vysvětlivky všeho, co je na mapě zakresleno – čáry, plochy, zkratky atd.), ta je stručně provedena formou skládané harmoniky, kterou dostanete zdarma u místních prodejců.

Vlajka FrancieFrancie

Nejlepší mapy na území Francie vydává státní ústav IGN, výborná je edice TOP 25 v měřítku 1:25000. Obvykle se pod jedním čtyřmístným číslem vydávají západní - (např. 3531OT) a východní (např. 3531ET) listy. Zvláštností těchto map je zakreslená ekvidistance vrstevnic po 10 m. Pozor ale u hraničních map. Třeba na často používaném listu 3630 OT Chamonix jsou na francouzském území vrstevnice po 10 m, na sousedních italských a švýcarských horách po 20 m, jak je v těchto zemích obvyklé. Další použitelné francouzské mapy slušné kvality dodává v měřítku 1:50000 vydavatelství Didier Richard.

Vlajka ItálieItálie

Na italském území je nejlepší používat mapy Tabacco, ucházející pětadvacitky, o něco horší je edice IGN. Itálie není rozhodně mapovou velmocí.

Další země

Výborné mapy najdeme ve Skandinávii. V dalších zemích západní Evropy jsou vesměs mapy dostatečné kvality, mnohem horší je situace na východě, tedy v oblíbeném Rumunsku, Bulharsku, Albánii nebo v zemích bývalého Sovětského svazu. Příjemným překvapením jsou naopak mapy v Nepálu.

České mapy jsou na světové úrovni. Padesátky vydávané Klubem českých turistů z podkladů Vojenského kartogarfického ústavu nemají chybu. Mezi cykloturisty jsou oblíbené jak speciální ze žluté edice KČT, tak i z vydavatelství Shocart. Výbornou kvalitu dostaneme i v sousedním Slovensku.

Měření GPS z mapyKompatibilita s GPS

Všechny moderní, solidní mapy se dnes dodávají kompatibilní s GPS. Jinak řečeno – podle souřadnic změřených přístrojem „se najdeme“ na mapě, a naopak z mapy odečtené souřadnice můžeme zadat do přístroje. K tomu ale potřebujeme znát geodetická data. Zásadní jsou typ souřadnic a elipsoid, které musí být uvedeny v tiráži mapy. Povrch země na území mapy kopíruje tzv. geoid (elipsoid). Např. v Rakousku se používají souřadnice UTM a elipsoid WGS 84. Obě hodnoty zadáme do přístroje GPS.
Obvykle se používá se síť pravoúhlých souřadnic (UTM), obvykle čtverce 1x1 km. Celou mapu tak pokrývají navzájem kolmé linie v severojižním a východozápadním směru, vzdálené od sebe 1000m, což na pětadvacítkách představuje síť čar vzdálených 4 cm od sebe.

Digitální mapy

S rozvojem GPS logicky nabývají na významu. Celé výřezy map lze dnes nahrávat do paměťových karet navigačních přístrojů. Klasické papírové mapy na túře rozhodně nahradit nemohou. Limitem je totiž velikost displeje.
Digimapy se ovšem výborně hodí pro nahrávání túr v klidu domova. Pomocí softwaru si na počítači zadáme plánovanou trasu a tu nahrajeme do GPS.

Planzeiger neboli Plánovací fólieTip: Práci s mapou nám výrazně usnadní plánovací fólie, něm. „Planzeiger“. S její pomocí na mapě rychle a přesně naměříme azimut, určíme vzdálenost a sklon svahu a odečteme souřadnice pro GPS. K dostání je např. na www.mapis.cz nebo v prodejně Mapis, Štefánikova 63, 150 00 Praha 5.

Další díl seriálu Práce s mapou

Začínáme pracovat s kompasem a buzolou aneb Mapy a buzoly II

Odebírat

Pin It on Pinterest