Na co při horolezectví a VHT nezapomenout? Na přilbu!

Je jedno, zda je léto nebo zima, zda jste na cvičné stěně nebo v horách - okolí lezoucího vždy nabízí mnoho možností, aby mu něco přistálo na hlavě. Úder kamenem, úder hlavou o skálu nebo padající součást vybavení - pravděpodobnost úrazu na hlavě je vyšší než si umíme představit. Dobrá zpráva je, že své šance můžeme velmi podstatně zlepšit, pokud si nasadíme přilbu.

rady_helmy_-na_hlavu03

Dobrá přilba dokáže často ochránit lebku a krční páteř před těžkými poraněními a malý kámen pak vede pouze k dobré historce v chatě a ne k otevřené zlomenině lebky na záchranné stanici.

Všeobecně

Vyzkoušené "horolezecké přilby" existují přibližně od 70. let. Modely, jako např. legendární "Joe Brown" byly vyrobeny z plexiskla a můžete se s nimi setkat částečně ještě i dnes. Byly těžké, nepohodlné, nosily se ale jako známka extrémářů. Díky rozmachu sportovního lezení musela přilba ustoupit trendovnějšímu lezeckýmu vybavení jako je mag. pytlík aj. Holt lehký pocit při volném lezení jde s takovou těžkou věcí na hlavě těžko skloubit.

Průmysl jízdních kol ale poté demonstroval, že to fungovat může. Lehké “ulitové” přilby, které vypadají oprýskaně, a které používají i profíci, jsou ale už cyklisty na horských kolech poměrně široce akceptovány. Firma SALEWA, přišla na trh s přilbou Helium, první „styroporovou“ lezeckou přilbou. Ostatní výrobci šli v jejích šlépějích a dnes už takové přilby nabízí téměř každý. Ale i u té klasické konstrukce se událo pár změn. Lepší systémy nošení a odvětrávání a používání nových materiálů ji dělají stále atraktivnější.

Druhy a materiály

rady_helmy_-na_hlavu01Principiálně existují dva druhy přileb: „Klasický“ typ se sestává ze tvrdé skořápky, do které je nanýtován systém pásků, a která sedí takto na hlavě. „Cyklistický“ typ se sestává z jádra z tvrdé pěny, který sedí přímo na hlavě, a z lehké ochranné vrstvy. Dříve se používaly hlavně GFK přilby (GFK – plexisklo) z plexiskla. Dnes se nejčastěji používá kombinace polyesteru a nylonu, tedy tvrdého plastu. Nejodolnější a zároveň extrémně lehké jsou skořápky přileb z karbonu, kevlaru nebo dyneema, které se začaly vyrábět a používat nedávno.

Slitiny karbonu a kevlaru jsou lehké, ale extremně silné materiály pro výrobu skořepin přileb – také jsou samozřejmě nejdražší. Ještě lehčí než kevlar je dyneema, které používá pro své přilby HB. Zesílený karbonovými vlákny vydrží při své váze jen 350 g až 15 za sebou následujících testů průniku.

Lehké pěnové přilby mají pěnovou, nárazy tlumící vložku (z polystyrénu, polypropylenu atd.). Toto jádro je chráněno relativně tenkou skořápkou z plastu (polykarbonát, ABS atd.). Energie dopadajícího tělesa se u tradiční konstrukce přilby rozloží na celou plochu skořápky a teprve páskovým systémem je předávána na lebku.

rady_helmy_-na_hlavu02U „cyklistické“ konstrukce je vznikající síla absorbována hlavně jádrem z tvrdé pěny a už je daleko méně rozkládána na celou plochu přilby. Kritikové tohoto typu přilby upozorňují na dvě věci: Jednak se může skořápka již při nárazu prasknout a tím např. už nedostatečně ochrání při dalším nárazu kamene.

A za druhé je i představitelné, na hlavu horolezce - přesto že obstála ve zkoušce – budou působit příliš velké síly díky velmi koncentrovanému účinku síly. Lebka horolezce pak může být zraněna velmi komprimovaným kouskem pevné pěny, kterou promáčkne ostrý kámen.

V praxi nám ještě nejsou známy žádné takové případy, ale musíme uvést, že mnoho „lehkých“ přileb už bylo poškozeno a tak i zničeno tím, že někam spadly nebo ji na ně někdo sedl. První prioritu má samozřejmě nošení alespoň nějaké přilby, jedno jakého typu. A pěnové nové modely přispěly k bezpečnosti už tím, že si zajistily tak širokou akceptaci.

Přesto bychom si měli rozmyslet, jakou přilbu budeme pro jaký účel používat. Na alpské túry, při kterých existuje reálné nebezpečí, že nám přiletí na hlavu kámen nebo led, nabízí „skořápka“ klasického typu z moderních materiálů nejvyšší možnou míru bezpečnosti.

Co se týče komfortu nošení, i zde se názory rozcházejí. Jedno je ale jasné: „Dobrá přilba“ je přilba, kterou používáme – a to na hlavě a ne v batohu. Z tohoto uhlu pohledu je tedy komfort při jejím nošení nejdůležitější vlastnost přilby. Výhoda „nového“ designu je většinou malá hmotnost. U klasických konstrukcí oproti tomu existuje skulina mezi lebkou a skořápkou ve které může cirkulovat vzduch. Každá přilba musí mít odvětrávací díry nebo řezy o celkové ploše minimálně 4 cm2 .

Tupé trauma – tuto temporoparientalně probíhající frakturu lebky (3D CTR rekonstrukce) způsobil náraz hlavou proti skále. Na počítačově zpracovaném průřezu z tomografu té samé lebky vidíme rozsáhlé intracerebrální krvácení, které se odehrálo díky účinku síly při nárazu. Takováto krvácení se mohou přihodit i bez vnějšího zranění, když mozková hmota narazí na kosti. Proto musí přilba chránit uživatele nejen proti průniku kamene, ale také co nejvíce zmírňovat celkový účinek síly, která se při nárazu na hlavu přenáší.

Možností dostat něčím přes hlavu nebo doufejme přes přilbu existuje dostatek. Jak ten, kdo leze před námi nebo i lano může jednoduše vyvolat pád kamene. Při pádu může ten, kdo leze první, ale i následující lezoucí lidé narazit na skálu. Na velmí navštěvovaných stěnách a lezeckých halách hrozí nebezpečí ve formě padajícího kolegy lezce. Snad se i v oblasti sportovního lezení v dohledné době podaří udělat z přilby módní věc.

Životnost

Otázka, kterou si musíme položit u přilby stejně jako u jiného předmětu vybavení: Kdy ji musím vyměnit, jak dlouho vydží? Principiálně musíme přilbu odložit do šrotu po každém vážnějším vystavení síle. I když na první pohled není poškození viditelně nijak dramatické, je schopnost přilby absorbovat sílu s každým zatížením nižší. Kdo dostane hustým šutrákem po kebuli, má být rád, že měl přilbu na hlavě.

Tato přilba pak odvedla svou práci, můžete se s ní se vší ctí rozloučit a obstarat si novou – v porovnání s ostatním vybavením nejsou přilby stejně nic tak mimořádně drahého. Pokud se vám za roky používání nic takového nestane, není důvod, proč ji vyřazovat. U starších exemplářů bychom se jen občas měli podívat na nýty, jestli je nenapadl pot (strachu) uživatele. Mnoho výrobců ale doporučuje, přilbu vyměnit nejpozději po pěti letech.

Zapínací systém

Zapínací systém spojuje přilbu s hlavou a zajišťuje, že přilba sedí. Některé přilby existují bohužel jen v jedné velikosti, o to důležitější je tady pak přesné nastavení. Pomocí suchého zipu, plastového zámečku nebo kolečka se dá přilba nastavit na obvod hlavy. Helma musí držet pevně i bez podbradního pásku a přesně sedět, a to i v létě, když je teplo a volněji posazená přilba slibuje víc chladu.

V zimě a při nízkých teplotách je pohodlné, pokud se obvod dá jednoduše nastavit na tlustší čepici. Podbradní pásek fixuje přilbu v optimální pozici (posunutím křížení řemínků si s tím můžete pohrát) a zajišťuje tak, že přilba „nespadne“ z hlavy. Většina přileb má dále zařízení na připevnění čelové lampy (elastické šňůrky, plastikové pásky (poutka), které ale jinak nijak neruší.

Norma

Horolezecká přilba musí splňovat více kritérií.

  • Musí zabraňovat průniku ostrých nebo hranatých předmětů.
  • Musí tlumit náraz pomocí absorpce energie.
  • Musí zabránit vysokému, lokálnímu namáhání lebky.

HUDY ambasador Jozo Kristoffy Wadi Rum, JordánskoAktuální norma EN 12492 to formuluje ve svém úvodu následovně: „Část dopadající energie je přilbou tlumen tím, že zmenší sílu nárazu, kterému je hlava vystavena. Konstrukce přilby může být při tlumení takovéto energie poškozena, a každá přilba, která byla vystavena silnému nárazu, by měla být vyměněna, i když na ní není žádné poškození viditelné.“

Norma pro horolezecké přilby nebyla, mimojiné jako unikát, vypracována „alpinistickou“ technickou komisí pro evropské normy, ale samostatnou skupinou, která se zabývá pouze různými ochrannými helmami (např. cyklistické, lesní, průmyslové).

Pokud chce výrobce nechat otestovat svůj produkt, musí dát k dispozici 11 zkušebních vzorků každého typu přilby, identických jako se prodávají na krámě. Šest z nich musí odpovídat nejmenší a pět největší dostupné velikosti.

Testování

Před zkouškou jsou některé vzorky exponovány vysokotlakovou xenonovou světelnou lampou, aby bylo nasimulováno jejich zrychlené stárnutí. Jiné vzorky se běhemi 4 až 24 hodin před zkouškou vystaví teplotě mezi –20 popř. +35°C. Takto připravená přilba musí splňovat různá normová kritéria za různých podmínek.

Tlumení nárazu

Jindřich Hudeček v PatagoniiVlastnost, ubrzdit náraz letícího kamene se nazývá „Schopnost absorpce energie“. Lékaři zjistili fyziologickou hraniční hodnotu, kterou může hlava nebo krční páteř krátkodobě vydržet – 10 kN. Tímto maximálním účinkem síly se řídí i platná norma. Dle návodu na použití se přilba nasadí na zkušební hlavu a pomocí měřícího čidla se měří přenášená energie. Pádové těleso z železa ve formě polokoule o váze 5 kg se je puštěno z výšky 2 m vertikálně na vrchol přilby.

Následně je zkušební hlava posunuta o 30°dopředu, dozadu, vlevo a vpravo a vystavena dalšímu plochému tělesu stejné hmotnosti a složení z výšky 50 cm. Při těchto zkouškách nesmí zatížení působící na hlavu překročit 10 kN. Standard UIAA požaduje při těchto testech vyšší absorpční schopnost. Aby přilba mohla mít jejich nálepku, musí být maximální silové zatížení pod 8 kN. Někteří výrobci ujišťují, že jejich přilby dosahují dokonce hodnot 6 kN a méně.
Pevnost při průniku

Lidská lebka není samozřejmě poškozována jen masivním, velkoplošným zatížením, ale také díky ostrým nebo špičatým předmětům, které mohou lebeční klenbu poranit přímo. Tří kolový špičatý předmět, padající vertikálně z výšky jednoho metru na vrchol přilby se nesmí při dopadu zkušební hlavy dotknout. Tento test se provádí dvakrát za sebou, přičemž body dopadu musí ležet v okruhu 50ti metrů a musí být minimálně 50mm od sebe.

Pevnost zapínacího systému

Pří této zkoušce je testován celý systém zapínání co se týče stability, takže celý páskový systém. Podbradní řemínek, který musí mít minimální šířku 15 mm, je lineárně během časového rozpětí 30ti sekund vystaven síle 500 N. Nesmí se při tom roztrhnout a může se natáhnout maximálně o 25 mm.

Zapínací systém musí být připevněn minimálně na třech různých bodech skořápky přilby. Celý systém je efektivní jen tehdy pokud se přilba nedá nebo jen těžce s hlavy strhnout. Abychom to vyzkoušeli, je přední i zadní hrana přilby vystavena náhlému zatížení asi 100 N, přičemž nesmí přitom spadnout ze zkušební hlavy.

Označení a údaje výrobce

Na každé přilbě musí být trvale a čitelně uvedeno číslo normy, jméno výrobce, název modelu, velikost a rok výroby popř. kvartál výroby. „Příbalový leták“, ze kterého už je pomalu malá brožurka, nesmí samozřejmě u horolezecké přilby chybět. Tam se můžeme, minimálně v oficiálním jazyce země určení, dočíst, jak máte přilbu správně používat. A to bychom, stejně jako při každém nově zakoupeném předmětu vybavení, měli také udělat. Kdo má vědět, že se nesmí na přilbu používat barva nebo nálepky a že se má po každém větším nárazu vyměnit.

Důležité!

Je jedno jestli mále lehkou pěnovou přilbu nebo klasickou konstrukci s kevlarovým zpevněním:

Důležité je, si přilbu nasadit, a to nejen na strašných severních stěnách. Možná to bude chtít trochu přemáhání, abyste v lezecké hale vybalili z batohu jako jediní svůj blembák. Ale jistý účinek vašeho příkladu byste neměli podceňovat a možná se někdy v lezecké budoucnost ukáže, že je nošení přilby dost „cool“.

Dbejte na svou bezpečnost a vyberte si pro vaše vertikální dobrodružství helmu. Doporučujeme...

http://www.hudy.cz/prilby_lezecke/mammut-rock-rider,30873-modra.html

Velice populární lezecká přilba Rock Rider Mammut

Horolezecká přilba Skywalker 2 Mammut

Horolezecká přilba Skywalker 2 Mammut

Lezecká přilba El Cap Mammut

Lezecká přilba El Cap Mammut

Dětská lezecká přilba El Cap Kids Mammut

Dětská lezecká přilba El Cap Kids Mammut

Související článek:

Štítky článku

Pin It on Pinterest