Vůdcovské delikatesy díl I. – Gran Paradiso

Nejhorší jsou trpaslíci a hned po nich začít psát článek. Jak začít, čím zaujmout a oslovit pro čtení dalších řádků. Pokud k tomu přidám, že si člověk vymyslí seriál článků, tak má na hodně dlouhou dobu o zábavu postaráno. Začít seriál článků o lezeckých túrách a vrcholech Alp je jednoduchá myšlenka, ale… . Mám začít tím nejvyšším, nejatraktivnějším, nejtěžším a co je to vlastně nej? Takže jsem se rozhodnul ponechat volbu náhodnému výběru, zajímavým fotkám a rozhodně nebudou všechno články od jednoho člověka. Tedy i stylům psaní, pojetí a přístupu.

výhled zpět na hlavní vrchol a Mont Blanc v pozadí

Za mne osobně tedy díl první Gran Paradiso. Pro mnohé vysokohorské turisty první čtyřtisícovka, jeden z nejsnáze dostupných alpských vrcholů. Horský masiv tvořící jedinečnou krásu národního parku Gran Paradiso a mimo velmi známou normální výstupovou cestu poskytující i řadu lezecky více než zajímavých výstupů.

Gran Paradiso je srdcem Grajiských Alp nad údolím Aosta. Celé se nachází na italském území, takže to má jedno obrovské pozitivum. Na všech chatách a bistrech u parkovišť vždy dostanete perfektně připravenou kávičky v jakoukoliv denní dobu. Velmi vhodné jak před zahájením túry, tak po jejím ukončení.

Východisky pro výstupové varianty jsou Refugio Vittorio Emanuelle a Refugio Chabot. Pro normálku je klasičtějším východiskem Vittorio Emanuelle, pro lezecké túry v severní stěně a traverz hřebene přes Picollo Paradiso pak Refugio Chabot. Osobně mám raději Chabot, možná proto, že je komornější, ale třeba i pro to, že túry z ní jsou víc lezecké a tak se člověk přeci jen víc těší.

Refugio Chabot

Klasikou z Refugio Chabot je severní stěna. Převýšení 600 m, strmost ledu podle varianty do 90°. Impozatní firnovo ledová klasika, která by neměla chybět ve vašem alpském „wishlistu“. U této stěny je dobré vyčkat podmínky a nehrnout se do ní za každou cenu. Pak se vám totiž může stát, že se brodíte ve sněhu, riskujete s ohledem na laviny, nebo naopak proklínáte betonová lýtka tancujíc na nedržících předních hrotech v 55° černém ledu. Pokud kopec respektujete a vychytáte firn, buď začátek léta nebo naopak čas k podzimu, odjistíte v průběhu lezení maximálně okrajovku, případně strmější varianty a jinak jedete nahoru jako po eskalátoru. Pro opravdové sběratele lahůdek a odvážné lyžaře může být tato stěna velmi hodnotným skiextrémem s velkým S.

Přečtěte si také:  Lezte bezpečně. Základy bezpečného jištění

Noční pohled do severních srázů Gran Paradisa SnídANĚ 3.00 h

Jednou z výstupových variant Paradisa, kterou jsem až do letoška nešel byl traverz hřebene pře Picollo Paradiso. Nástup strmým ledem a pak nekonečný skalní hřeben s několika firnovými pasážemi. Většinu času lezení těsně pod 4000 m a hlavně od určitého momentu velmi obtížný, až nemožný návrat nebo ústup za zhoršení podmínek. Takže pozor na plánování a rozhodování, kdy do tohoto cíle jít a kdy dát raději něco kratšího.

Strmější ledové pasáže při výstupu na hřeben

Na vlastní hřeben se nastupuje přes ledovec a strmější ledový svah do sedla. Sedlo je posledním rozumným místem k rozhodnutí o případném rychlém a bezpečném návratu. Směrem postupu k vrcholu Picolo Paradiso 3923 m hřeben postupně „utahuje“. Lezení místy až kolem IV UIAA ve velké expozici, výhledy na Blanc a s ne úplně ideálními možnostmi jištění vás již jednoznačně posílají vpřed směrem k hlavnímu vrcholu. Po dvou slaňovacích pasážích je váš postup už rozhodnut definitivně. Strmá skála střídá ostré firnové hřebínky. Nasluněná jižní strana se co chvíli mění v chladný severní stín a hloubku pod hroty maček.

Strmější ledové pasáže při výstupu na hřeben

Skála je všech druhů, od super kompaktní až po úplný šrot

Po hřebeni postupně dostoupáte až na hlavní vrchol Paradisa 4061 m. Zpravidla si jej užijete o samotě, což se o vedlejším „Madonen gipfel“ říct nedá, takže pokud si nechcete zkazit nádherný zážitek z majestátního alpského hřebene, pak prostě tento nejnavštěvovanější vrchol Paradisa podběhnete rampou na severní straně a mažete na kávičku a Minestrone. Podle podmínek je někdy výhodnější a bezpečnější seběhnout přes Vittorio Emanuele, bývá tam méně trhlin. Později v seóně může být ve spodní části ledovce černý led, ale případnou variantu obejití vám ochotně vyradí chatařka na Chabot.

Přečtěte si také:  Jak správně jistit TOPROPE?

Ráno nad Alpami

Na hřebeni dokáže být pěkná kosa

Po slanění rychle porovnat a jdeme dál

Picollo Paradiso při pohledu zpět

Takže, už přemýšlíte co s letní alpskou sezónou 2016?

Shrnutí v kostce Travez Picolo – Gran Paradiso

  • cca 1500 m výstup z Rif. Chabot
  • obtížnost led do 60°
  • skála do IV UIAA
  • celkem více jak 2500 m v lezeckém terénu
  • výstup na vrchol 6 – 12 hod, podle podmínek a kondice, sestup na Vittorio Emanuelle 2 – 3 hod.

Počátek výstupu:
Aosta, Val Savaranche, parkoviště pro Ref. Chabot. Příjezd nejlépe do Chamonix, tunelem do Courmayeru. Z Chamonix podle provozu na tunelu cca 1 hod. Nástup na Ref. Chabot cca 2,5 hod.

Základní outdoorové vybavení:

  • Horolezecké vybavení: Lano 60 m (např. Mammut Serenity 8,7 mm), 4 šrouby do ledu, jednoduchá sada friendů (vel. 0,25 / 0,75 / 1 / 2 ), šité smyčky 120 cm, 6 expresek, sedací úvazek (např. Rock Empire Lightning), mačky (Rock Empire Machki) a dva lezecké cepíny (podle podmínek, pod sedlem cca 150 m ledu až 60°).
  • Oblečení, obuv: Boty na zvážení, rozhodně nedoporučuji lehké pohorky, spíše pořádnou botu do ledu. Osobně jsem šel v La Sportiva Batura GTX a bylo to ideál. Do batohu nevynechejte pořádně teplou primaloftku (např. Direct Alpine Freney) za větru úsvitu dokáže být na hřebeni pořádná kosa.
  • Další outdoorové doplňky: To, že máte dobrou čelovku, žďárák, lékárnu a další nezbytné propriety považuji za automatické. Přeci jen, toto není túra pro začátečníky v alpských túrách a to ani v doprovodu horského vůdce.

Radek Lienerth
HUDY Mountain Guide

Pin It on Pinterest