Cesta Máry Holečka za Zlatým Cepínem

Marek Holeček a Zděnek Hák za pár dní převezmou mezinárodní ocenění Zlatý cepín! Připomeňte si trnitou cestu, která vedla ke světovému úspěchu českého horolezectví!

Gasherbrum_10

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Někteří lidé se této poučky drží, jiní nikoli. Není pochyb o tom, že Mára Holeček patří mezi ty druhé. Vždyť jen k pákistánské osmitisícovce Gasherbrum I se vypravil celkem pětkrát, než se mu podařilo stanout na jejím vrcholu. Kde se ona takřka až buldočí zarytost vzala?

Všechno to nejspíše začalo na podzim roku 1974, kdy se jednoho sychravého listopadového dne na svět prodral malý chlapec, který svým rodičům brzy způsobil velké starosti. Už od útlého dětství se u něj totiž opakovaně projevovalo až neuvěřitelné nadání plést se do situací, ze kterých by jen málokdo vyvázl se zcela zdravou kůží.

Pragmatický otec usoudil, že je třeba syna zaměstnat a zbavit tak přemíry energie. Někdy byla tato strategie úspěšná, jindy se úplně minula účinkem. Mára se díky ní každopádně dostal k celé řadě sportů, od plavání, přes atletiku, orientační běh, fotbal až po lezení. Posledně jmenované mělo u chlapce vyvolat strach z výšek a odvrátit pozornost jiným směrem. Jak už to bývá, veškerá snaha přišla vniveč. Nezbedný syn se chopil hozené rukavice a vydal se s ní za svými sny.

Mara_Holecek_02

Na dráhu lezce Marek vykročil už jako dítě školkou povinné. Postupem času vyrostl v člověka, kterému se sápání na menší či větší skály a hory stalo životním stylem. Když zrovna nestoupá do výšin, o svých cestách přednáší, píše knihy a natáčí filmy. Osobitý styl prezentace plný zemitého humoru tak trochu odráží způsob, jakým k lezení přistupuje. Nesbírá výškové metry na zajištěných cestách plných lidí, ale hledá nové směry ve stěnách kopců, o kterých slyšelo jen několik málo zasvěcených. Pokud už zamíří k známému vrcholu, v drtivé většině případů si vybere takovou linku, na které si dosud každý z odvážlivců vylámal zuby.

To se ostatně stalo několikrát i jemu samotnému, naposledy třeba letos v srpnu, kdy se potřetí pokusil prostoupit obávanou Rupálskou stěnu Nanga Parbatu. Jak jinak než elegantním alpským stylem, tedy bez podpory výškových nosičů a použití umělého kyslíku. S Tomášem Petrečkem se dostali až do výšky 7800 m, kde se však museli kvůli silnému větru otočit a obtížným terénem zase sestoupit zpět. Někoho taková zkušenost odradí, jiného posune vstříc dalšímu pokusu. Mára nás už několikrát přesvědčil, že se svých cílů jen tak nevzdává, můžeme proto se špetkou troufalosti říci, že se k úpatí deváté nejvyšší hory světa vydá někdy znovu.

Mara_Holecek_01

Pokud ho nějaká linie zaujme, umíněně se k ní vrací, prožitým těžkostem navzdory. Právě tahle zarputilost stojí společně s zdravou drzostí a lezeckým umem za úspěchy, kterými si vysloužil uznání po celém světě. Už tak pěknou řádku ocenění za pár dní rozšíří prestižní Zlatý cepín - Piolet d‘Or, horolezecká obdoba filmových Oscarů. Nominován byl už jednou, to když v roce 2013 vylezli se Zdendou Hrubým novou cestu na nepálský Talung, ovšem neúspěšně. Teprve až nyní převezme společně se Zdeňkem „Háčkem“ Hákem cenu za výkon, který se do dějin českého i světového alpinismu zapsal nesmazatelným písmem.

Připomeňte si s námi trnitou cestu, která vedla k prostoupení jihozápadní stěny Gasherbrumu I!

Osm let na cestě Márovýma očima

Kde se vlastně vzal nápad prostoupit jihozápadní stěnu Gasherbrumu I? Pomyslné semínko zasela legendární polská dvojice Jerzy Kukuczka a Wojciech Kurtyka roku 1983. Kýženého prolezení centrální stěny nedosáhli, i když se o to v horní pasáži pokusili hned dvakrát. Ve výstupu nakonec pokračovali doprava k americké cestě. Zlomem se stalo přečtení Jerzyho knihy. Stěna mě lapila a já ji v roce 2009 začal pronásledovat.

Gasherbrum_08

Jihozápadní stěna Gasherbrumu I v celé své kráse

Dějství první

Gasherbrum je kouzelná hora, která má vznešené jméno i v jazyce místního nářečí Baltií, jednoduše „Krásná“. Po dlouhé rozvaze a sledování pohybu lavin, včetně vlivu počasí, slunce a tak dále, jsem si vybral k nástupu do tříkilometrového obra levý ledový kuloár v centrální stěně. Sice v případě změny počasí skýtal nebezpečí pádu séraků a lavin, ale také nabízel nejrychlejší nástup do hlavní stěny. Prostě výměnný obchod kus za kus.

Nezodpovězenou otázkou zůstával nejasný výlez z kuloáru do sedla přes skalní sifon ve výšce 7400 m, který ústí na sněhové plato pod vrcholovou hlavou. Nedalo se dopředu ani dalekohledem odhadnout jak na to. Musel jsem jen věřit, že se s tím na místě nějak popereme. První klíč ke stěně jsme ale společně s parťákem Zdeňkem Hrubým v roce 2009, po druhém bivaku a přelezení nepříjemných mixů, nakonec vyřešili.

Gasherbrum_07

Prvních 1500 m kuloáru je obzvláště nebezpečných. Rok 2016

Následující den ráno jsme pokračovali dál až do 7500 metrů pod skalní bariéru. Odtamtud jsme se však bohužel museli za více jak dramatických podmínek vracet. Znamenalo to dva kilometry slaňování a slézání pozpátku jako rak. Ani jeden krok čelem do údolí. Důvodem byly zdravotní trable mého parťáka, které vyústily až do prasknutí žaludečních vředů. Zázrakem nakonec vše dobře dopadlo a Zdenda tento nemalý trabl po transportu helikoptérou přežil.

Já si po našem návratu do základního tábora a dvoudenní pauze opětovně nabalil batoh a vyběhnul na vršek Gé jedničky sólo. Byl to hezký zážitek. Nikde nikdo a kolem dokola jen vrcholy Karakoramu. Dnes nechápu, kde jsem ještě sebral síly a chuť prošlapávat si sám hlubokým sněhem cestu vzhůru. Dnes bych asi chcípl.

Gasherbrum_06

Hotové orlí hnízdo. Vzdušný bivak ve výšce 7100 m, který nás v letech 2015 a 2016 ochránil před nečasem a lavinami. Rok 2016

Dějství druhé

Následně se ovšem neúspěšné pokusy na Gasherbrumu začaly hromadit jak perly na provázku. A to i přesto, že jsme sezónu na jaře roku 2013 se Zdeňkem zahájili velkým úspěchem, který se již dal s klidem označit za světovou bombu. Povedl se nám totiž prvovýstup severní stěnou na 7434 metrů vysoký Talung ve východním Nepálu.

Následoval přelet pod Gasherbrum do Pákistánu. To jsme ještě netušili, že skončí nešťastně. Při tomto ataku zahynul můj parťák Zdeněk Hrubý, který se z více jak kilometrové výšky zřítil kuloárem dolů. Spadl s veškerým materiálem, a to i včetně lana. Z mého slézání nazpět se stala loterie o mé bytí, nebo odchod na onen svět za ním.

Gasherbrum_05

Azurové počasí ve výšce 7700 m. Rok 2017

Dějství třetí a čtvrté

Pak přišel rok 2015, kdy jsme společně s Tomášem Petrečkem dosáhli výšky 7400 m, odkud jsme se museli kvůli katastrofálnímu počasí vydat na úprk. Ve stěně jsme strávili nedobrovolně tenkrát 12 dní v kuse. Jednoduše peklo. V následujícím roce jsme s Ondrou Mandulou vystoupali až do 7700 m, nicméně osud v podobě počasí si s námi zase nepěkně pohrál. Uvěznil nás ve výšce nad 7500 m na celých osm dní. Ocitli jsme se v bílé pasti, ze které nešlo uniknout.

Hotové dantovské inferno i s očistcem. Nedokážu si představit, že bych měl zažít ještě něco horšího. Čtrnáct dní v jednom kuse ve stěně jen s malým batůžkem a vírou, že se snad nakonec nějak zachráníme!!! Vidět nebylo ani na krok, sněžilo, foukal silný ledový vítr, který nás zmrazoval zaživa, do toho padaly sněhové laviny. Vrátili jsme se totálně vyhublí. Fyzické vyčerpání dosáhlo své hranice. Masivní omrzliny na mých nohou vyústily ve více jak šestiměsíční rekonvalescenci.

Gasherbrum_04

Depresivní pohled. Skalní bariéra ve výšce 7750 m nad námi visela jako Damoklův meč. Rok 2017

Dějství páté

Rok 2017 byl zlomový. Problematické skalní pasáže začínající ve výšce 7700 m a pokračující až na vrchol jsme s krajními problémy se Zdeňkem „Háčkem“ Hákem nakonec prolezli. Jednalo se o děsivou kombinaci nedržícího sněhu pokrývající jen tence skálu a zvětralou rozpadající se žulu.

Místy bylo lezení tak nepříjemné, že nezbývalo než sundat rukavice a pomalounku přebírat upadávající chyt za chytem, abychom se prohrabali vzhůru. Na průstup vrcholové hlavy jsme nakonec potřebovali celé tři dny. V celkovém součtu to znamenalo od nástupu do stěny 6 bivaků a čtyři dny v krizové výšce nad 7400 m. Poslední bivak jsme postavili až na samé hranici 8000 m těsně pod vrcholem.

Gasherbrum_02

Zamrzlá radost. Chladem prostoupená fotka s Háčkem na vrcholu Gasherbrumu. Rok 2017

Dokonce i hledání vrcholu při jihozápadním uragánu nám mezi skalními věžičkami dalo pořádně pokouřit. Lezli jsme sólo a hledali cestu. Nakonec byl úspěšnější Háček. Kolem jedné, se zhruba dvouminutovým rozestupem, jsme se seřadili na vršku.

Na nějaké dlouhé vysedávání či rozjímání ovšem nebyl čas. Sílící vítr a poletující sníh nás donutili vydat se hned dál. Sestupovali jsme i přes silné sněžení a točící se uragán na severovýchodní stranu kopce. Dlouhé hodiny jsme ve velice špatné viditelnosti slézali až na plato ve výšce 7100 m, které ústí nad Japonským kuloárem. Pomohlo, že jsem si trasu ještě pamatoval z mého předchozího výstupu. V opačném případě bychom nejspíš museli bivakovat někde na půl cesty a v dané chvíli dost nadivoko.

Gasherbrum_09

Vrcholové partie Gasherbrumu

Další den, již za dobrého počasí, jsme se Zdenoušem začali slézat Japonským kuloárem. Sníh nám sahal místy až po zadek. Něco neuvěřitelného. V horních pasážích má svah 60°, i přesto jsem však zajížděl do sněhu jak do šlehačkového dortu. Nic nedrželo. Při sestupu jsem dělal hlubokou brázdu. Zdeněk mě jistil pod sebou. Připomínalo to prapodivné pouštění draka.

Modlil jsem se, aby se pod mýma nohama utrhla lavina a vyčistila zbytek svahu. Nestalo se, Háček musel za mnou. Čas hrál proti nám, hrozil akutní pád lavin. Nemohli jsme čekat, a tak jsme pokračovali dál. Poslední bivak jsme rozložili na platu v šesti tisících metrech. Nocleh v úžasném amfiteátru Gasherbrumů se stal jakousi odměnou za vydané síly a pocuchané nervy.


SATISFACTION!

Dramatický příběh cesty k vrcholu jedenácté nejvyšší hory světa zachycený kamerami přední české audiovizuální produkce Alternative.NOW.


SLEDUJTE UDÍLENÍ ZLATÝCH CEPÍNŮ!

Ladek_Mountain_Festival_2018_logo_vertical_brightLetošní udílení prestižního mezinárodního ocenění Piolets d'Or se koná v rámci 23. ročníku Festivalu horských filmů v polském městě Lądek-Zdrój. Lázně na úpatí Rychlebských hor přivítají ve dnech 20.-23. září ty nejlepší horolezce z celého světa. Tohle jsme si prostě nemohli nechat ujít, a tak vyrážíme přímo do centra dění, odkud vám přineseme podrobnou reportáž! Nezapomeňte sledovat naše stránky na FacebookuInstagramu!

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest