Elli Adamovská sbírala závodní zkušenosti v Číně

Eliška Adamovská odjela začátkem listopadu sbírat závodní zkušenosti na Mistrovství světa juniorů v lezení na obtížnost do Číny. Jak se jí dařilo si přečtete v článku.

ela-adamovska-ms-junioru08

Vzhledem k tomu,že jsem se na evropském poháru v Imstu  dostala do finále (4. místo), splnila jsem nominační kritéria pro mistrovství světa! 4.  listopadu jsme tedy s dalšími pěti českými reprezentanty nasedli na letadlo do Moskvy, kde se k nám připojila výborná slovenská lezkyně Vanda s rodinou. Na letišti jsme si poseděli pěkné čtyři hodinky a pak šup na letadlo přímo do totálně zasmogovaného Guangzhou, kam jsme doletěli v deset dopoledne. Dohromady cesta na místo činu trvala zhruba 20 hodin a byla opravdu náročná.

První kvalifikace byla naplánována na pondělí, takže jsme si v sobotu stačili ještě zalézt na místní "bouldrovce", kde jsme byli velká senzace. Nešlo ani spočítat, kolik lidí si nás za tu dobu vyfotilo! Moc lidí evropského typu se tam totiž nevyskytuje :)

Ráno před kvaldou jsem se nestihla pořádně rozlézt. To kvůli inteligentnímu systému svolávat lezce asi šest lidí před ním, což v praxi znamená nejméně půl hodiny sezení na židli s brutálním vedrem jako bonus. Celkově neměli některé organizační věci úplně zvládnuté :) Cesta se mi lezla špatně. Asi tak jako kdybych ji nikdy před tím neviděla. Přesto jsem se dostala poměrně vysoko a skončila na 12. místě. Celkově byly závody roztahané, takže další kvalda se lezla až další den. Tentokrát jsem se už rozlezla dobře a i se dobře cítila, Moje lezení v cestě tak ale nevypadalo. Lezla jsem tak, jako náhodný kolemjdoucí, kterému byly nasazeny lezečkysedák :) V této cestě jsem skončila až někde před třicítkou. Na semi  to ale vyšlo (z 18. místa)

Před semifinále jsem si dala super běh, vystrečovala a ráno se skvěle rozlezla a rozbouldrovala. Cesta už se mi lezla dobře, akorát se za polovinou ukázalo, že v hodně zkráceném tréninku jsem  chybějící vytrvalost docela nedohnal a v místě, kde ostatní sklepávali, se mi otevřely ruce. Nakonec z toho bylo 22. místo, které je oproti loňsku čistá hrůza, ale když si srovnám, kolik času jsem po dlouhé pauze se zraněným ramenem měla na trénink, beru to pozitivně.

Bouldery jsem šla vyzkoušet jen tak pro srandu, ne s velkými ambicemi, což se ukázalo jako super taktika. Nebyla jsem vůbec nervozní a mým jediným cílem bylo si dobře zalézt a hlavně se nezranit. Byla jsem až překvapená, že jsem se v bouldrech docela hýbala. Skočila jsem i všechny skoky, kterých tam bylo až moc. Nicméně jsem něco takového jako bouldry po strukturách se zvláštními pohyby lezla poprvé v životě a zkušenosti mi chyběly. Navíc se lezlo stylem onsight, takže jsem neměla jak to odkoukat od zkušenějších pravidelných účastnic bouldrového poháru. I když by mi mockrát stačilo o dvě minuty déle. Na semi to nevyšlo. Skončila jsem na 28. místě, což mi přijde na moje první boulderové závody v pohodě :)

Ella Adamovská na MS juniorů v Číně

Celkově jsem si výjezd/výlet do ČÍNY s českým týmem maximálně užila. Moc děkuju všem účastníkům. Strašně se těším na další mistrovství a na trénink a přípravu, která bude věnovaná teď skalám.

Nakonec bych chtěla moc poděkovat rodičům, trenérce Saše Gendové, fimě HUDY, Rock Empire a hlavně mému úžasnému fyzioterapeutovi Tomáši Zemánkovi, který mi dal dohromady rameno. Díky všem, kteří mi umožnili splnit si svůj sen. DĚKUJU.

HUDY ambasadorka Eliška Adamovská

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest