Highlander 2018 – tradiční extrémní závod na Vysočině

Druhý říjnový víkend patřil příznivcům náročných výzev, kteří změřili síly na trase dalšího ročníku vytrvalostního závodu Highlander, tentokráte konaného v okolí Rantířova na Vysočině. Přebor Moravy v extrémních sportech jednotlivců se opět konal za podpory jihlavské prodejny HUDY.

Highlander_07

Lepší se opotřebovat než zrezivět

Psal se rok 1997, když se pár nadšenců vydalo do kopců Vysočiny na extrémní závod s názvem Highlander. Letos, po jednadvaceti letech, jich nebylo už jen pár. Na start se postavilo téměř 50 mužů a žen. Nadšenci z obce Rantířov, kam Highlander zavítal letos, připravili nádhernou trasu i pro děti. Těch se zúčastnilo dokonce ještě více než dospělých.

Highlander propojuje lidi, disciplíny, spouští laviny emocí a závodníkům ukazuje nejkrásnější místa Vysočiny. Skládá se z celkem pěti disciplín – klasický běh, orientační běh, horské kolo, bouldering a kanoistika. Ti nejlepší zvládli letošní trať za čtyři hodiny. Ovšem čas u Highlandera není to nejdůležitější. Hlavní je nastoupit, závod v pořádku dokončit a příště přijet zase. Dokázat sám sobě, že na to mám.

Highlander_01

A ještě jedna věc je důležitá, a to počasí. Pořadatelé si umí objednat azurovou oblohu a barevné moře lesů. Nevěříte? Podívejte se na stránky akce, kde najdete jedny z nejkrásnějších záběrů našeho kraje. Věta: „Že jsem letos nejel!“ pak bude rezonovat ve vašich uších ještě hodně dlouho.

Reportáž psaná na trati

Do letošního ročníku nastoupil i Roman Pospíchal z jihlavského HUDYsportu. Své působení na trati, včetně všech radostí a strastí, shrnul v krátké reportáži.

Highlander_02

Vše začalo v 11:00 asi dvoukilometrovým během v prostorách startu. Pak už hurá na bajky. Razilo se směr Rounek, přes svatého Antonína do Ježený, zpět k Ranťáku a dále na Pekelský vrch. Tam při mém příjezdu už ležela hromada kol. Takže přezout do běhaček, zorientovat se v mapě a vyrazit. Naštěstí jsem měl chvíli „vodiče.“ Dokud mi tedy neutekl… Čekali nás tři okruhy po pěti kontrolách. V lese se dost těžilo, takže člověk občas vběhl na mýtinu, která tam být neměla, nebo jako dostihový kůň přes překážky skákal přes spousty větví. Celá tahle část mi zabrala něco přes hodinu.

Highlander_03

Podpůrný tým mě následně vybavil houskou a já vyrazil dál do kopce. Ze samého přežvykování jsem zapomněl označit kontrolu těsně za orienťákem. Uvědomil jsem si to samozřejmě až úplně nahoře. Takže hurá zpět, orazit a zase vyšlapat ten krpál. Ztráta asi deset minut, nemluvě o silách. Pokračovalo se směr Popický vrch, kde byla další kontrola na trase MTB. Chvilku po modré, pak po zelené a dále na žlutou, kde jsem i na celoodpruženém kole byl vytřesený jako sulc. Trocha bloudění, sjezd po makadamu, dle přirovnání jednoho z pořadatelů o velikosti dětských hlav, a člověk už se blížil k boulderu u Mistrovského kopce.

Highlander_04

Krásná skalka s několika cestami ohodnocenými 5, 10 a 15 body. Limit organizátoři nastavili na 60. Já, lezením příliš nepolíbený, jsem získal jen 30, a tak mě čekal nejdelší možný trestný běh. Něco přes dva kilometry. Už během lezení se začaly ozývat křeče. Při běhu se pak dostavily v plné síle. Naštěstí odezněly dříve, než jsem se došoural zpět ke kolu. Na bajku se dále jelo kolem Špičáku a zpátky k Rantířovu. Síly postupně docházely. Už jsem se viděl v cíli.

Highlander_05

Ale ještě lodě. Ty čekaly na břehu řeky Jihlavy nad jezem, takže pohoda na voleji. V mém podání se jednalo o další půlhodinu, která zrovna dvakrát neutíkala. Opět ve formě orienťáku. Sedm kontrol po proudu a proti proudu. Pak už jen čtyři minuty v pohodě do cíle. Jenže ejhle, pořadatelé pro nás připravili překvápko v podobě brodu. „Dá se to projet po pravý straně!“ křičel jeden z nich. Nedalo, pěkně jsem se vykoupal. Nevadí, hurá na břeh a na kole se doplazit do cíle. Očipnout a konečně po asi 6 hodinách v klidu sednout na zadek.

Highlander_08

Kompletní výsledky, další fotky a videa naleznete na oficiálních stránkách závodu Highlander.

Foto: Jiří Čech a Adam Kugler

Odebírat

Pin It on Pinterest