HUDY lidé- 5. díl: Rozhovor s horalem Dušanem Stuchlíkem

Dušan Stuchlík je bodrý Moravák se srdcem na dlani, který vše bere s humorem a nadhledem. K tomu je to horal každým coulem, spoluzakladatel asociace horských vůdců v ČR, produktový manažer a člověk se širokým přehledem nejen o svém vlastním oboru. Dušan v HUDY zastává už léta pozici produktového manažera pro hardwear a batohy a patří mezi srdcaře firmy.

HUDY lidé: horský vůdce a HUDY produkt manažer Dušan Stuchlík

Dušane ty a hory jste spolu neodmyslitelně spojení už leta letoucí. Vyrůstal jsi ale v ne příliš kopcovité krajině zlínského kraje. Jak ses k horám dostal?

Zlín je sice v údolí, ale obklopují ho kopce. Když jsem byl malý, chodil jsem s babičkou hodně na Valašsko nebo do Hostýnských vrchů, přecházeli jsme hřebenovky a strávil jsem spoustu času také v Beskydech, kde měli naši podnikovou chatu. V podstatě od 8 do 13 let jsem byl každý víkend v horách. Chodili jsme na celodenní túry a v zimě jsme hodně lyžovali. Když jsem byl větší, jezdili jsme na Fatry a do Tater. Hory mě vždycky hodně bavili, jak krajinově, tak mám rád i ten fyzický výdej.  A pak taky vychovávali mě lidi, kteří se narodili na začátku minulého století, s čímž se pojila i drsnější výchova. Běžně jsme chodili venku v zimě bez rukavic, bydleli jsme tři generace na 50 m2, takže život se prostě venku odehrávat musel a to za každého počasí.


Než jsi „zakotvil“ v HUDY prošel jsi řadou zajímavých zaměstnání. Které to byly?

Nebál  jsem se dřiny a vyzkoušel jsem mnoho pro mě zajímavých zaměstnání.  Kácel jsem stromy, jezdil vysokozdvižným vozíkem, v lese tahal dřevo s koňmi, pracoval jsem na rugbyovém hřišti, točil jsem pivo… Před HUDY jsem měl dlouholeté zaměstnáni u švýcarské firmy, která měla hodně aktivit na území bývalého Sovětského svazu, procestoval jsem Rusko, Kazachstán, Ukrajinu a Uzbekistán.


HUDY lidé: horský vůdce a HUDY produkt manažer Dušan StuchlíkJsi bývalý ragbista. Jak na tu dobu vzpomínáš? A možná pro totální laiky trochu vysvětli, o co v tomu sportu jde… Předpokládám, že o lásku k bližnímu asi moc ne :)

Ke sportu jsem měl vždycky hodně blízko. Už v 10 letech mě vybrali na jednu z prvních sportovních škol u nás, hrál jsem hokej a pak jsem v 16 letech začal hrát ragby. Dostal jsem se do Dukly a potom taky do reprezentace. Ragby mi přišlo jako dost férový sport. Mám moc rád kontaktní sporty a u ragby nejsou fauly, nejsou simulanti, prostě je to čestný boj.  Díky ragby jsem projel i kus světa.


Ragby určitě není hra pro chrastítka …

Od malička jsem byl pro ragby stavěný, byl jsem na kontaktní sporty dobře narostlý, 190 cm a 100 kg.

Vzhledem k tvé spartánské výchově a otloukání na hřišti si měl asi ideální odolnost pro fungování v horách… Odolnost lidského organismu mě vždycky zajímala. Dělal jsem na sobě různé pokusy, jako kolik je možné vydržet v zátěži, kolik je možné vydržet v tréninku nebo jak dlouho vydržím nespat.  Díky mým pokusům jsem poznal své tělo dokonale a v tréninku jsem se posunul hodně daleko. Samozřejmě v dnešní době jsou na vše  vytvořeny dlouhosáhle výzkumy, ale každopádně je dobré, když své tělo dobře znáš a víš, co si k němu můžes dovolit.

A zůstal ti v tomto zápřahu vůbec čas na hory? Hory to je jiná, ne? Ticho, svištění větru, jen ty a nějaká ta trhlina :) Co máš na horách nejraději?

Na hory jsem si čas udělal vždycky. V ragby jsme měli přes zimu vždy přestávku , tak jsem celou zimu trénoval na běžkách a chodil do hor, pak jsem začal lézt a jeden kamarád mě přivedl ke skialpinismu. Když jsem začal lézt a chodit na skialpech, tak jsem se rázem dostal na místa, kam se běžně lidi nedostanou.  A další věc je, že tyto disciplíny v sobě spojují psychický i fyzický výkon. A to mě hrozně přitahovalo.

Horský vůdce Dušan Stuchlík při vedení skialpové túry  HUDY lidé: Horský vůdce a produkt manažer Dušan Stuchlík

Láska k horám tě dovedla až k tvé profesi horského vůdce. Jak ses k ní dostal?

Když jsem pracoval pro švýcarskou firmu, veškerý volný čas jsem trávil v horách, kde jsem potkával horské vůdce.  Říkal jsem si, že to je práce, která by mě naplňovala… Práce s lidmi a hlavně v horách. Šel jsem si za tím a dopadlo to.

Jsi spoluzakladatelem asociace horských vůdců v ČR. Založit tuto asociaci u nás nebylo asi uplně jednoduché?

Společně se stejně založenými kamarády jsme se zajímali o to, jak se stát členy profesionální organizace horských vůdců UIAGM. Nejdříve jsme poslali písemnou žádost a poté jsme byli pozváni na mezinárodní zasedání, kde jsme prezentovali vzdělávání horských vůdců. Na základě toho nám byla přidělena paterland Rakousko (země, která nad námi měla dozor) – tedy celý vzdělávací běh horských vůdců v ČR dozorovalo Rakousko. Rakušani na nás psali pravidelná hodnocení, potom byli jako pozorovatelé pozváni na naše kurzy i vůdci z jiných zemí - Francouzi a Slováci a jejich hodnocení bylo předloženo na zasedání v roce 2006 v Řecku, kde nás jednohlasně přijali do UIAGM.

HUDY lidé: Horský vůdce a produkt manažer Dušan Stuchlík  HUDY lidé: Horský vůdce a produkt manažer Dušan Stuchlík

Pořád se vedou dlouhé debaty horský vůdce versus horský průvodce. Jak se ty díváš na spoustu cestovek, kde vedou klienty lidé, co nemají patřičné vzdělání?

Podle Ministerstva průmyslu a obchodu, když chceš provozovat činnost v jiné zemi, tak se musíš řídit právní předpisy té země, ve které činnost provozuješ. To znamená, že kdekoliv v zahraničí, když chceš vést lidi v horském terénu, musíš být horský vůdce. Horský průvodce může vést lidi v terénu zvlněného typu. U nás se bohužel o rozdíl mezi horským průvodcem a vůdcem lidi nezajímají. Např. na Mont Blanc z italské strany může vést horský vůdce 2 lidi, tři už jsou protizákonné a v podstatě, když se něco stane, tak klienti nedostanou žádné finanční odškodnění. Každý horský vůdce musí mít profesní pojistku, která je proti poškození třetí osoby atd.

Ještě pro objasnění, jaké vzdělání má horský vůdce oproti horskému průvodci?

Horští vůdci už před vstupem do vzdělávacího programu mají své vlastní praktické zkušenosti z horských a skalních terénů. Podle těchto znalostí se vyberou lidi, kteří mají pro toto povolání předpoklady. Vzdělání horského vůdce pak trvá tři roky, je to celkem 92 dní, součástí je nespočet hodin v horách a na lyžích. Horský průvodce oficiálně žádné takové vzdělání  z pohybu v lezeckém terénu a na lyžích mít nemusí.

HUDY lidé: Horský vůdce Dušan Stuchlík vysvětluje práci s lavinovým vyhledávačem  HUDY lidé: Horský vůdce Dušan Stuchlík na lavinovém kurzu


Být horský vůdce je ohromná zodpovědnost. Máte určitě naučené postupy, jak vyhodnocovat rizika atd… , ale přeci jenom dá se 100% odhadnout, jaké jsou podmínky a s tím spojená rizika?

Samozřejmě na 100% se rizika určit nedají, příroda je příroda, ale ty máš vzdělání a zkušenosti na to, abys dokázal podmínky vyhodnotit tak, abys minimalizoval rizika. Je to vždycky na tobě, musíš být rozhodný a nenechat se ovlivnit např. tím, že klient zaplatil a moc by tam chtěl. Je třeba zvážit míru rizika a to je jen na tobě.

Věnoval ses především skialpinismu. Jaké túry bys doporučil a kolik si toho v horách běžně za rok prochodil?

Když bych mohl doporučit, tak pro nás blízké Mrtvé hory v Rakousku, kde jsou výborné skialpové túry pro začátečníky i pokročilé skialpinisty. Měl jsem hodně rád také skialpové túry ve Vysokých Taurách, oblast Großglockner, Rudolfshütte a mám hodně rád Chamonix. Některé roky jsem byl na horách i přes 100 dní ročně.

HUDY lidé: Horal Dušan Stuchlík  HUDY lidé: Horal Dušan Stuchlík


Jak už jsem zmínila, posledních pár let  jsi „zakempoval“ v HUDY jako produktový manažer pro
hardwear a batohy. Jaký příběh se pojí s nástupem na tuto pozici?                                                                                                

Moje cesta do HUDY se začala odvíjet už v době, kdy jsem pracoval u švýcarské firmy, kdy jsem měl dostatek času jezdit do hor a zkoušel různé outdoorové vybavení. Bavilo mě ho studovat, jak funguje a tak. Když přišla nabídka s otevřením HUDY obchodu na Smíchově, tak jsem neváhal. Skloubení  práce horského vůdce a obchodníka s outdoorovým vybavením mi přišla ideální, protože vybavení jsem rovnou testoval v terénu a mohl také doporučovat zákazníkům. Nakonec mě má vášeň pro outdoorové vybavení zavedla až na pozici produktového manažera v segmentu lezecký hardwear, skialpinismusbatohy.


Jaké vychytávky v hardwearu z poslední doby tě opravdu hodně zaujaly?                                                                    

Na trh přicházejí neustále nová a nová jistítka, ale Grigri od Petzla stále patří k nejlepším a všichni se snaží obejít patent. V poslední době šlo do popředí také vybavení na skialpinismus a tento segment začaly vyrábět i firmy, které se zabývaly pouze lyžařinou. Na výstavě mě nyní zaujaly skialpové pásy Fisher, které vypadají jako šupiny pro turistické běžky, dále nové a extrémně lehké airbagové systémy od firmy Mammut. Člověk si myslí, že už nejde nic vymyslet, ale firmy přicházejí neustále s novými nápady…  Ale navzdory všem těmto vychytávkám je stejně pohyb venku především o nadšení.

HUDY lidé: Horský vůdce a produkt manažer Dušan Stuchlík


Na jaké zážitky v horách vzpomínáš nejraději?                                                                                                                        

Jojo, vzpomínám na jednu situaci, kdy jsme byli vysoko v Chamonix směrem k refugio Torino a ocitli jsme se v bouřkovém mraku. Poprvé jsem viděl, jak modré plamínky přeskakovaly z karabiny na karabinu. Odhodili jsme všechny věci na hromadu a lehli jsme si na zem. Chvíli jsme počkali, doběhli na chatu a pro věci se vrátili později.  Naštěstí jsem v této situaci nebyl s klienty, všichni jsme zachovali chladnou hlavu… Ale v horách jsem za rok strávil spoustu  času, takže těch zážitků bylo opravdu hodně.

Dušan Stuchlík na školení prodavačů HUDY Horský vůdce Dušan Stuchlík vysvětluje práci s lavinovým vyhledávačem MAMMUT Barryvox PULSE

HUDY lidé: Dušan Stuchlík s dcerouJsi extrémně veselý člověk a to i navzdory tvé nemoci. Máš na to nějaký recept anebo to zkrátka máš v povaze?

To je v povaze člověka, někdo je veselý, někdo smutný, někdo introvert a jak už jsem zmínil, já byl vychován tak, že člověk by měl přijímat život, tak jak přichází. To, že mi po rakovině zůstaly špatně funkční nohy, tak s tím se nedá nic dělat a beru to tak, jak to je. Snažím se cvičit, plavat, jezdím na elektrokole. Nemůžu sice skoro vůbec chodit, ale když si budu říkat, proč zrovna já, tak to bych se mohl rovnou oběsit. Jak mi říkala babička: „Broskve rostou na zámku, a kdo nebydlí na zámku, tak nejí broskve“.

 

Máš dceru, která je sportovkyně. Co spolu podnikáte?

Mám hroznou radost, že je dcera do sportu zapálená. Bydlíme v Bedřichově, takže běhá na běžkách, dělá atletiku. Společně jezdíme na kole. Mám radost z toho, že má naplň, a že se věnuje všestrannému rozvoji.  A co bych chtěl, aby si ode mě převzala? Asi veselou povahu, životní nadhled, a že nic není takové, jak na první pohled vypadá.

Díky moc za rozhovor

Ptala se Simona Ulmonová

Související články:

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest