Lezení v australských Modrých horách

Náhorní plošiny brázděné hlubokými soutěskami, neprostupné eukalyptové lesy, mohutné pískovcové skalní stěny. Poznejte lezení v nádherné scenerii Modrých hor prostřednictvím dech beroucích snímků fotografa Kamila Šustiaka.

Modre_hory_00

Spláchnete na záchodě a voda se točí na druhou stranu. Odjedete z benzínky a troubí na vás lidé, co proti vám jedou ve „vašem“ pruhu. V zimě přijdete do baráku a začnete se oblékat, protože je tam větší kosa než venku. Australani jsou totiž drsoni a izolaci považují za zbytečný luxus. A konečně, vyrazíte lézt a pod skály jdete z kopce. Teda alespoň pokud se zrovna nacházíte v australských Modrých horách, které leží zhruba 100 km na západ od Sydney.

Když se před 200 lety první dobrodruzi vydali hledat cestu do vysněného úrodného vnitrozemí, šli na to hezky po evropsku. Postupovali proti proudu řek a s obtížemi se probíjeli hustými eukalyptovými lesy. K pramenům se ovšem nedostali, zastavily je masy vody padající, k všeobecné radosti lezců, ze stometrových stěn. Teprve až po jejich zdolání mohli pokračovat dále za svým cílem. Proč takhle odbočuji? Tak trochu pro vysvětlení toho, proč jsou místní města na vršku hor, která vlastně jsou jejich přesným opakem, tedy údolími zaříznutými v pískovcových náhorních plošinách. Zdá se vám, že se to malinko zamotává? Krapet to tedy zjednoduším. Důležité prostě je, že se v Modrých horách dá lézt a že si máte po bušení cest nechat nějakou energii taky na cestu zpátky k autu.

Pohoří získalo název díky namodralému oparu, který vzniká v obzvláště horkých dnech, a to díky odpařování esenciálních olejů z různých druhů eukalyptů.

Pokud už v Modrých horách nějakou tu chvíli budete, třeba vás sportovní oblasti přestanou bavit a zatoužíte po něčem dobrodružnějším. Není nic snazšího než listovat v průvodci, dokud nenarazíte na oblasti Pierces Pass nebo Perry’s Lookdown. V té první najdete lehčí cesty, v té druhé zase pořádné prásky. Ač se tyhle dva sektory nacházejí na opačných stranách Grose Valley, nabídnou vám zážitky podobného charakteru. Zabalte expresky, čelovku, helmici, nechte doma strach z výšek a vyberte si v podstatě jakoukoliv cestu, která má hvězdičku. Určitě nebudete zklamání. Z parkoviště rovnou za nosem, samozřejmě z kopce a ne déle než 10 minut. My si tady na dlouhé sestupy nepotrpíme.

Modre_hory_01

Zac Vertrees v unikátní jednodélce Supertrance (23/6c+) v oblasti Pierces Pass. V pozadí masiv Perry's Lookdown

Modre_hory_02

Zac Vertrees v Supertrance (23/6c+). Oblast Pierces Pass

Modre_hory_03

Andrea Hah Cossey v Ordinary Route (25/7a+). Oblast Perry's Lookdown

Modre_hory_04

Julian Saunders v klíčové délce cesty Scirocco (27/7b+). Oblast Perry‘s Lookdown

Modre_hory_05

Tom O’Halloran v nejtěžší vícedélce v Blue Mountains, cestě Scurvy (30/8a+). Oblast Perry's Lookdown

Modre_hory_06

Lee Cossey v cestě Regular Route (25/7a+). Oblast Perry's Lookdown

Modre_hory_07

A když už ani ty vícedélky nebudou dostatečně cool, nabízí se ještě jedna možnost zábavy


Kamil ŠuštiakKamil Šuštiak

Fotograf a lezec z Kopřivnice propadl fotografování na Novém Zélandu, kde trávil několik měsíců bez lezeckého materiálu a lezeckého parťáka. Za to objevil výzvu v kreativním zachycování momentů a uchováním je jednou provždy formou fotografie. Kamilovým domovem je nyní Austrálie. Najdete ho v národním parku Blue Mountains nedaleko Sydney, pravděpodobně bude viset na laně s foťákem v ruce a fotit lezecké legendy v akci.


Odebírat

Pin It on Pinterest