Moje první cesta s kajakem do Indie

Plánoval jsem s kamošema všelijaký výlety na tento rok, ale Indie mezi nimi rozhodně nebyla. Jak to tak bývá, někdo plácnul u pifka cosi o Indii a bylo. Hlídání letenek, diskuze, hlídání letenek, zvažování a najednou odesílám platbu na aerolinky. Je rozhodnuto, jedeme :-)

Kajak - Indie 2014   07

Poté se vše uklidnilo a pádlovali jsme si různě po celé Evropě bez známek nervozity z naší cesty. Panika začala pomalu stoupat, když si první z nás zvážil výbavení. Štědrých 30 kg a 10 palubních od Emirates se ukázalo jako málo (kajak má 25 kg). Takže na pátej pokus jsem se úspěšně zabalil na pěknejch 32 kg a 7 palubních. Tady se ukázala jako obrovská výhoda mít opravdu lehké, malé a funční outdoorové vybavení.

Pak přišla zásadní rána do naší partičky. Marcel si pět dní před odletem vyhodil rameno a David, který jako jediný věděl kam jedem a v podstatě co a jak budem dělat, to nějak nezvládal v práci a cestu musel zrušit. Setkáváme se tedy na Ruzyňi v počtu tři,  s neúplným plánem na cestu a nadváhou, ale vono se to poddá :)

Po standarní diskusi na check-inu se nám daří odbavit naše kajaky bez jakéhokoliv finančního postihu. Po pohodovým letu se s přestupem v Dubaji objevujeme v Dillí.

Kajak - Indie 2014   01

V Dillí na nás čekal naštěstí řidič, který nás měl odvést do Shivanandi ve státě Uttarákhand , které nám mělo být útočištěm na pár dní. Opravdu jsem to ocenil, protože když vylezete z letiště s batohem a táhnete kajak, jste lehká kořist pro všelijaké pomocníky. Dillí na mě neudělo užasný dojem: smog, nezvyklí zápach a spousta lidí. Tyto věci při pobytu v Indii zmizeli, až na ty lidi.

Zpátky k našemu přesunu do Shivanandi. Pro nás Evropany, nepolíbené Asií to byl šok s velkým Š. Pouhých 300 km jsme dali za parádních 13 hodin s výměnou pneumatiky a olejového filtru. Ubytování Shalabha, na kterého jsme dostali kontakt od kámoše, bylo po dlouhé cestě jako vstup do ráje. Dokonce i porcelán tam byl!

Hned ráno chceme už na vodu. Dáme něco na rozjetí.Volba padla na tříhodinový úsek Alaknandy, z kterého se později stal homerun. Velká voda, vlny, válce, slunce, skvělá parta. Hned jsme zapoměli na utrpení z cesty. Parádní večeře u Shalabha a vymýšlení programu na dalších devatenáct dní.

Hned další den vyrážíme autobusem na první multiday. Cesta autobusem byla další indická zábava, na kterou jsme si pomalu zvykali. Po několika hodinách balíme do kajaků, spaní, jídlo na dva dny a dáváme na vodu, pádlujeme skvěle až do setmění. Rozbíjíme malej kempík na břehu Alaknandy a užíváme si samoty. Druhý den po pár hodinách pádlování, přijíždíme na už známý úsek až k Shalabhoj.

Moje první cesta s kajakem do Indie

Moje první cesta s kajakem do Indie

Další dny jezdíme spousty řek po celé oblasti Uttaránkhandu a chystáme se na vrchol výletu. Vrchol by měla být řeka Pindar. Dva dny cesty na nasedačku a pak čtyři dny v kaňonu řeky.  Až na výron, kterej jsem si udělal den před tím naším vrcholem a Karlův zánět uzlin, jsme byli připraveni.

Brzo ráno vyrážíme na silnici na bus, protože Shalabh tvrdil, že goverment bus jezdí na čas. Přijel po čtyřech hodinách a několika čajích, který nám místní nosili. Kolem deváté jsme ve městě Bageshwar, kde bereme hotel s návem Annapurna. Odtuď si musíme najmout džíp a řidiče který se nebojí.

Moje první cesta s kajakem do Indie

Po napínavém smlouvání se dostáváme na pro nás uspokojivou cenu, navazujem a jedeme. Náš řidič asi nevěděl do čeho jde a taky se bál (nedivím se mu). Naštěstí s náma jel náš věrný kamarád Tenzing, a ten se rozhodně nebojí. Ona jeho pomoc byla vždy skvělá. Cesta nám trvala celý den a vedla přes tři sedla. Cesta, jestli se tomu dá tak říct, končí. Vyplácíme řidiče, a řešíme jestli to má cenu, protože jak se pak sám vrátil, jestli vůbec, dodnes nevíme :-)

Nakládáme naše kajaky na záda a vyrážíme zhruba 12 km do vesničky Khati, kde bychom měli nasednout na Pindar. Docela pozdě jsme ve vesnici a nacházíme bejvalou turistickou ubytovnu se skvělým majitelem a několika místňáky. Celkově jsem měl velkou radost z pohostinnosti a přátelství Indů. Večeříme, pijeme panáky, pohoda.

Moje první cesta s kajakem do Indie

Moje první cesta s kajakem do Indie

Jirka Kos alias Kosák s indickým kamarádem

Ráno jdeme asi ještě hodinu proti proudu, abychom si nasedli co nejvejš. Už od včerejšího treku jsem rád, že mám fakt lehké, malé a funkční outdoorové vybavení. Kluci se docela trápili:-)

Jaké byly čtyři dny na řece by bylo na další dlouhý článek, a ani si nejsem jistý, zda to lze popsat. Skvělá voda, peřeje, hloboký kaňon, písečný pláže s naplaveným dřevem. Jen my a voda :-) Pro tenhle pocit se vyplatí jet kamkoliv. Konec Pindaru je v Alaknandě, takže v pohodě dojíždíme po šesti dnech k našemu porcelánu u Shalabha :-)

Moje první cesta s kajakem do Indie

Na zítří vyhlašujeme restday a opravdu si užíváme indickýho tempa, na který se zvyká fakt snadno. Náš výlet se totiž pomalu chýlí ke konci a už nás čeká jen cesta na letiště se zastávkou na noc v Rishikeshi. Což je prý mekka jogy, ale to jsem moc nepochopil. Líp by se asi cvičilo na jížní spojce :-)

Moje první cesta s kajakem do Indie

Jak název článku napovídá, rozhodně jsem tady nebyl naposledy. Je to naprosto, naprosto odlišný svět, než který jsem viděl doteď. I když mě o Indii spousta lidí vyprávěla, ono se na to nedá představit, to se musí zažít.

Moje první cesta s kajakem do Indie

Ani jsem se tady nezmiňoval o outdoor vybavení, které jsem používal a díky němuž jsem si to užil a vešel se do váhy. Bez karimatky Thermarest Prolite a spacáku Mammut Lahar EMT bych se špatně vyspal a hlavně nadřel. Bez funčního trika a spoďár Devold Breeze, bych se musel pořád převlíkat. Bez primaloftové bundy Montura Skisky bych umrznul a 45% únik tělesného tepla hlavou jsem vyřešil šátkem Buff wool. To, že jsem mohl pít kdekoliv a přežil to bez střevních potíží vděčím filtrační láhvy Lifestraw Go.

Mohlo by vás zajímat: Uhaste žízeň kdekoliv s filtrem LifeStraw

Odebírat

Pin It on Pinterest