Nikaragua a cestování za sopkami a exotikou

Nikaragua je zemí Střední Ameriky, která není ještě tolik turisticky navštěvovaná a proto právě její krásy vyrazil objevovat cestovatel a outdoorář Zdeněk Hübst. Jaké si odvezl zážitky a jak mu posloužilo outdoorové oblečení a vybavení v tropickém podnebí? Mrkněte na cestopis a nechte se inspirovat pro vaše další cestovatelské dobrodružství...

cof

Když jsme se letos rozhodovali, kam vyrazíme na dovolenou, nejdřív to vypadalo opět na jihovýchodní Asii. Jenže tam už jsme byli dvakrát. Manželku napadla střední Amerika. Po chvilce hledání jsme upustili od Kostariky, je zbytečně drahá a jezdí tam moc lidí. Začali jsme se zajímat o sousední Nikaraguu. Zdá se bezpečná, levná a turistický ruch je tam teprve v plenkách.

Z Managuy na ostrov Ometepe

Po příletu do hlavního města Nikaraguy, Managuy, jsme se místním chickenbusem přesunuli do Rivas a následně do přístavu v San Jorge. V tomto autobusu si dejte pozor, dle cestovatelů má lístek vyjít na cca 6 USD, nás bohužel naší neopatrností vyšel na 10. Dle pozdějších zkušeností odhaduji, že tahle cesta musí vyjít maximálně na 3 USD.

Ostrov Ometepe v Nikaraguě

Z přístavu je možné využít buď klasický ferry nebo rychlejší loď. Pokud vám na lodi není zrovna nejlépe, tak rozhodně využijte ferry. Na jezeře Ometepe jsou časté velké vlny. My máme to štěstí, že se nám špatně nedělá, ale byl to tedy zážitek. Na zadních sedačkách jsme snad jediní zůstali suší, jinak všechny ostatní nemilosrdně omývaly vlny :)

Loď na Ometepe, Nikaragua

První dobrodružství na dosah

Na ostrově Ometepe jsme se ubytovali v Bananas Guest Housu v Altagracii. Majitel byl velmi milý chlapík, hned první večer nás pozval na oslavu jeho příbuzné, která slavila rovnou stovku! Byla to skvělá oslava. Mimochodem ubytování nemělo chybu – domek kus za vesnicí mezi banánovníky. Altagracia je malá klidná vesnička, kde končí zpevněná silnice. Pokud chcete večer „zapařit“ raději se ubytujte Moyogalpě nebo na ose Santo Domingo-Santa Cruz. Na rozdíl od Altagracie zde potkáte nějakého bělocha.

Vstřícnost místních a oslava 100. narozenin

Co nabízí ostrov Ometepe pro cestovatele?

Na Ometepe jsme měli několik cílů. Vystoupat na sopku Concepción, případně Maderas, projet ostrov na skútru a navštívit přírodní bazénky Ojos de Agua.

Na Ojos de Agua doporučuji vyrazit brzo ráno, před polednem tam už najíždějí na koupačku místní. Je to jak koupání v botanické zahradě, čistá osvěžující voda a kolem rostliny, které babička pěstovala v květináči jako pokojovky, obrovské monstery atd. Lze si tu dát místní drink - čerstvý kokos s nikaragujským rumem, i se najíst.

Ojos de Agua na ostrově Ometepe, Nikaragua

Vodopád Ramon - ostrov Ometepe

Projet spodní část ostrova na skútru ve dvou lidech se zastávkou na Ojos de Agua a výstupem na vodopád Ramon lze stihnout za jeden den. U vodopádu se lze po výstupu osvěžit koupelí, ale pozor v období sucha zde moc vody neteče. Cesta kolem ostrova je prašná s kameny, takže jízda pomalá a nikde jsme nepotkali benzínku. Je tedy nutná plná nádrž, my to zvládli jen tak tak.

Výstup na sopku Concepión

Další den jsme se vydali na sopku Concepción. Je nutné jít s někým místním jako s průvodcem. Výstup je poměrně náročný, velké převýšení a horko. Ale rozhodně to stojí za to. Cestou budete procházet různými biotopy. Od suchého lesa přes džungli, travnaté partie s kaktusy až po kamenitý okraj kráteru. Po cestě jsme viděli několik hadů, zřejmě korálovce, ale pro místní je asi každý had dangerous.

Sopka Concepcion

Na vrcholu sopky je silně cítit síra a zem je teplá, z děr v zemi uniká horký vzduch. Túra by měla celkem zabrat cca 8 hod. Našemu průvodci zlobily vazy v koleni, ale i tak jsme to zvládli za 5,5 hodiny. Zbytek dne jsme strávili v Charco Verde, místní se sem jezdí koupat. Jezero Nikaragua nás však ke koupání úplně nelákalo, voda je hrozně teplá a s čistotou je na tom jak písáky u nás. Ale je tu spousta opic a motýlí farma, kterou rozhodně doporučuji navštívit.

Město Granada a přírodní krásy v okolí

Z Ometepe jsme se přesunuli do historického města Granada. Je tu pár starých kostelů, pokud tohle úplně nehltáte, zvládnete je omrknout za dvě hodiny před odjezdem.

Město Granada, Nikaragua

Daleko zajímavější je okolí Granady, které lze snadno projet na skútru. Největším lákadlem je stále aktivní sopka Masaya. Na dně kráteru vře láva a z kráteru se kouří. Moc krásná podívaná. Bohužel z bezpečnostních důvodů zde můžete být jen 5 minut. Nabízí zde i noční prohlídky. Při návratu do Granady se lze osvěžit v zatopeném kráteru sopky Apoyo. Krásně čistá voda, minimum turistů a dá se tu dobře a levně najíst.

Laguna Apoyo

Dalším lákadlem u v okolí Granady jsou ostrůvky Isletas de Granada. Nás to ze břehu moc neoslovilo a předpokládám, že z vyhlídkové lodi či z kajaku to nebude o moc lepší.

Bezpečnost v Managuě

Z Granady následoval přesun opět do Managuy. Tady opravdu asi není co vidět, všichni cestovatelé píší, že tu není nic k vidění a my to můžeme potvrdit. Co je zajímavé, tak jsou vysoké ploty, ostnaté dráty a hlídači guesthousů, bankomatů atd. I místní radí nevytahovat na ulici foťák nebo telefon. Přesto jsme se tam nějak nebezpečně necítili.

Letíme na Big Corn Island do Karibiku

Z Managuy jsme přelétli na Big Corn Island na můj vkus poměrně malým letadlem, o turbulence tedy nebyla nouze. Zpětně už ani nevím, co bylo horší, jestli loď na Ometepe nebo letadlo na a z Corn Islandu.

Corn Island z letadla

Little a Big Corn Island je dvojice ostrůvku ležící v Karibiku. Little Corn Island měl být spíše batůžkářský a dražší ostrov. Batůžkářský ano, ale v místní restauraci, která nebyla na pobřeží, se daly sehnat mořské plody za velmi slušný peníz. Byli jsme ubytovaní v Ensueňos, svérázném ubytování typu domků na stromech bez elektřiny apod. s liduprázdnou pláží.

Kuchyně v Ensueňos, Little Corn Island - Nikaragua

Pláž Little Corn Island Nikaragua

Na Big Corn Islandu jsou dražší resorty, ale batůžkářů tu najdete také spoustu. Kupodivu místní levnou restauraci s levnými mořskými plody se nám tady najít nepovedlo. Šnorchlování je skvělé na obou ostrovech, na malém je lepší si zaplatit výlet s průvodcem, přece jen je to od ostrova dál, průvodce vše vidí a ukáže - žraloky vouskaté, rejnoky, barakudy atd.

Mimundo, Big Corn Island v Karibiku

Big Corn Island, Nikaragua

Na velkém ostrově se dá šnorchlovat už z pláže na severozápadě ostrova. Proto jsme si vybrali guesthouse Mimundo, který svojí polohou byl ideální. Velký ostrov lze projet na kole, stačí na to 2-3 hodiny s výstupem na nejvyšší bod ostrova a koupačkou.

Big Corn Island, Nikaragua

Big Corn Island, Nikaragua

Pak už jen zpátky do Managuy. Let byl opět záživný, navíc s mezipřistáním v Bluefields, kde jsme přespali a vyrazili zpět do Čech.

Pár tipů pro cestovatele:

  • V Karibiku se španělsky i anglicky domluvíte v pohodě. Na pevnině s angličtinou moc nepochodíte, vyplatí se umět alespoň číslovky a pár základních frází ve španělštině.
  • Je tu velké horko a na pevnině sucho, 35 °C v Managuy bylo až dost.
  • Kuchyně je výborná, ale skoro ke všemu jídlu dostane v nějaké podobě banány a je třeba si na to zvyknout. Jedná se o banány určené k vaření o tzv. plantainy. Dělají se z nich hranolky, smaží je na tenké plátky, grilují, dusí, dávají do polévky místo brambor. Obzvláště poslední úpravy jsem moc nemusel.
  • V každém guesthousu byla k dispozici společná lednice a většinou i kuchyně.
  • Ač jsme v podstatě navštívili místa, jako nabízejí ve svém itineráři některé cestovky, tak větší množství turistů bylo až na Corn Islandech, ale v naprosto přijatelném množství.

Jídlo v Nikaraguě

Jaké vybavení a oblečení jsme v Nikaraguě testovali?

Batoh s kufrovým plněním od Mammutu

Batoh Mammut Creon Crest 65 l je vybaven kufrovým plněním a výborným zádovým systémem. Na tuto cestu byl naprosto ideální, jak litráží, tak již zmiňovaným plněním. Okamžitě máte přístup ke všem věcem v batohu. Netradiční zádový systém, který dovoluje i u takto velkého batohu prohnutí zad a tím napomáhá ventilaci, je jen pomyslnou třešinkou na dortu.

Batoh Deuter Futura tak akorát na výlety

Menší batoh Deuter Futura 28 l je rovněž povedený kousek. Vzhledem k tomu, že jsem ho používal hlavně na túry a výstupy, tak v horku Nikaraguy nejsem schopen prohnutí a odvětrání zad posoudit. Myslím, že v Čechách fungoval dobře.

Batoh má spodní komoru přístupnou zipem, od hlavní komory je oddělena přepážkou na zip. Hlavní komora, rovněž přístupná zipem, je dostatečně prostorná na několik pet lahví s vodou a dalších nezbytností jako plechovky piva atd. (několikrát odzkoušeno při nákupech). V této komoře je i přístup pro umístění hydrovaku. Menší kapsa na čele batohu disponuje dvěma síťovanými kapsami a karabinkou na klíče, kterou jsem konečně docenil, pro klíče od pokoje či motorky dokonalá věc. Boční kapsy z prodyšného materiálu jsem využíval buď na lahve s vodou anebo na mokré plavky apod. Poutko na hůlky, boční kompresní popruhy, bederáček, hrudní popruh jen doplňují kvalitní zpracování. Batoh jsem skutečně nešetřil. Při přesunech jsem měl vše ve velkém Mammutu, Deutera jsem strčil pod víko a dotáhnul. Překvapilo mě, že to vydržela konstrukce zad a batoh je kromě špinavějších popruhů jako nový.

Cestování Nikaragua, co zabalit

Cestování Nikaragua, batoh Deuter

Boty Mammut MTR 71 Low - na běh i turistiku

Při túrách a přesunech jsem měl na nohách boty Mammut MTR 71 Low GTX. Boty jsou určené jak k běhu v náročnějším terénu, tak k turistice. Před Nikaraguou jsem v nich několikrát vyběhl, abych je řádně rozšlápnul. Nic dlouhého, většinou kolem 10 km a byl jsem spokojen.

Boty jsou to lehké, svršek je síťovaný, doplnění goretexovou membránou. Byl jsem překvapen, že i v tom teple jsem se v nich cítil pohodlně. Podrážka mě spolehlivě podržela na veškerých površích, odpružení je dobré, není přehnané. Při výstupu na Concepción a hlavně při sestupu dostaly ale zabrat. Ze sopky vede sestupová cesta štěrkovým korytem.

Místo chůze je to spíš takové běžkování, výškové metry rychle ubývají, je to sranda. Každé boty tu dostanou zabrat a štěrk se dostane všude. Ale u těchto bot se dostal ten nejjemnější sopečný prach do síťovaného svršku obuvi, a ještě stále doma odsypávám zbytky Concepciónu. Je jasné, že toto sníží životnost membrány, je to daň za lehčí a prodyšnější boty.

Klobouk jako nezbytný doplněk

Jako správný cestovatel jsem nepohrdnul košilemi Millet a kloboučkem. Klobouk Check II Hat je lehký a skladný se síťovanými boky pro lepší odvětrání, samozřejmě nechybí tkanička pro pojištění na hlavě při větru. Klobouky mám vyzkoušené, ale tohle je někde jinde. Sice promokne, ale váha a skladnost tuto nevýhodu rázem smáznou, obzvláště když neprší. V horké Managuy či Granadě to byl nezbytný doplněk.

Rychleschnoucí a pohodlné košile Millet

Košile Deep Creek Millet (jedna s krátkým a druhá s dlouhým rukávem) se mi velmi osvědčily. Materiál je příjemný a velmi rychle schne. Další výhodou je, že vydrží poměrně dlouho nezapáchat. Jelikož nemám rád opalovací krémy, tak rád nosím košile, límeček schová před spálením i krk. Tady je vnitřní strana límečku dokonce síťovaná.

Košile jsem jen jednou přemáchnul pouze ve vodě a daly se nosit další týden. Po výstupu na vodopád Ramon jsem košili s krátkým rukávem jen vyždímal, hodil do trávy, dal si koupel pod vodopádem a košile už byla téměř suchá. Košili s dlouhým rukávem jsem pak využíval hlavně na motorce. Praktická kapsa na levé straně se mi hodila buď na pas nebo na telefon při jízdě na motorce, kvůli navigaci.

Cestování v Nikaraguě - košile Millet

Cestovatelské odepínací kalhoty Canyon od Jack Wolfskin

Odepínací kalhoty Canyon od značky Jack Wolskin mě zprvu nadchly. V Čechách při jarních teplotách se nosily pohodlně. Bohužel v Nikaraguě se mi neosvědčily. Buď je to dáno střihem více na tělo nebo méně prodyšným materiálem, ale nosil jsem je tam pouze večer, když už nebylo takové horko. Jinak jsem se v nich necítil moc pohodlně.

Kalhoty mají čtyři prostorné kapsy a jednu tajnou kapsičku. Lze u nich odepnout nohavice, což beru jako velkou výhodu. Z jarních Čech odlétáte v kalhotách a po příletu máte dílem okamžiku kraťasy. Výrobce zde dokonce myslel i na rozšíření zbytku nohavice vloženým zipem, takže není potřeba se zouvat. Zbytek nohavice krásně přetáhnete přes boty. Povedené cestovatelské kalhoty, jen bych zvolil volnější střih anebo prodyšnější materiál.

HUDYsportu bych velmi rád poděkoval za vybavení, které mi na tuto cestu poskytl.


Zdeněk HübstZdeněk Hübst

Vystudovaný ložiskový geolog (PřF UK) se zálibou v cestování a horské turistice. V létě jako vodák rád prozkoumává polské řeky, kde lze stále volně tábořit.

 

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest