Putování Rumunskem s malými dětmi

Vydat se do rumunských hor se dvěma caparty, kteří ještě ani nechodí do školy? Pro našeho kolegu Štěpána žádný problém! Podívejte se, co vše na své cestě přes štíty Karpat, deltu Dunaje a pobřeží Černého moře se svou rodinou zažil.

Rumunsko_16

Přiznám se, že když jsme doma plánovali vyjet autem na dva týdny do Rumunska se dvěma malými dětmi (3 a 5 let), připadalo mi to jako celkem troufalý projekt. O Rumunsku jsem toho dohromady moc nevěděl a představoval jsem si ho jako divokou a tak trochu nebezpečnou zemi. Když jsem se ale začal pídit po informacích od lidí, kteří už jej navštívili, zjistil jsem, že tam málokdo byl jenom jednou. Dostalo se mi jednoznačného ujištění, že se nemám čeho bát, že je to země, která nás naopak určitě uhrane. A nyní po návratu mohu potvrdit, že pokud si někdy budeme dělat seznam deseti nejbláznivějších nápadů, které jsme v životě realizovali, výlet s dětmi do Rumunska se na něj pravděpodobně nevejde. Pocit bezpečí nás za celou cestu neopustil ani na chvíli. No dobře, jako řidič jsem se párkrát opotil ze stylu rumunského předjíždění. Ale i tehdy jsem se bál víc o samotné předjíždějící a jejich případné “protistrany” než o nás.

Méně je někdy více

Výlet měl dvě chyby. Čtrnáct dní je příliš krátká doba na to, aby člověk objevil Rumunsko v celé jeho velikosti. Určitě je lepší jet buď na delší dobu, nebo se zaměřit na menší území a to poznat pomalejšími formami cestování. Druhá nevýhoda se projevila hlavně v horách. Člověk by nejradši nechal auto u silnice a vyrazil na přechod, aby do nohou dostal nějaké to převýšení a více se s kopci a skalami spřátelil.

Rumunsko_14

Naše setkání však muselo být výrazně kratší, než jsme zvyklí, a i tak jsme s sebou pro překonání případných krizí tahali dvě dětská nosítka. Jedno starší, které jsme podědili a ani snad neznám jeho značku. Druhé bylo Deuter Kid Comfort III zapůjčené v Hudy v Havlíčkově ulici v Praze. Byli jsme zvědaví na srovnání, ale brzy jsme zjistili, že srovnávat ani nejde. Z Deuteru se okamžitě stalo primární nosítko. Pokud by se náhodou měly nést obě děti najednou, bylo vyhrazeno pro to těžší. Komfort v názvu nosítka se vztahuje jak na rodiče, kteří si oblíbí osvědčený zádový systém bezvadně rozkládající zatížení, tak i děti, které zase ocení detaily, jako je možnost nastoupení z boku, pohodlné poutací pásy, měkká přední opěrka hlavy a hlavně integrovaná protisluneční stříška. 

Rumunsko_03

Rozervané Apuseni

První příležitost pro kratší výšlap přišla hned druhý den v národním parku Apuseni na západě země (slovo apuseni znamená rumunsky západ). Nocovali jsme na divokém kempovišti, kde sice přespávají stovky lidí ve stanech a autech a je tam asi pět hospod, ale nenajdete zde jediný záchod. Tento lehký diskomfort však vyváží jedinečná atmosféra a poloha, protože odsud vychází celá řada krásných turistických tras. Apuseni je zajímavé hlavně díky rozsáhlým krasovým oblastem. Několik velkých jeskyní se nachází i v dosahu šnečích výprav našeho ražení.

Rumunsko_00

Po těžkém začátku, kdy bylo třeba rozchodit dětské nožičky, jsme svorně vystoupali lesem na okraj obrovské propasti, na jejímž dně zely díry do několika jeskyní. První čas na prověření nosítek nastal při sestupu do propasti, kdy nebyl problém nedostatek sil, ale poměrně strmý terén s ujíždějícím kamením. Na začátku stojí cedule doporučující ferratové vybavení, což je, troufám si říci, pro dospělé turisty trochu přehnaný požadavek, děti jsme však “na volno” nechat nechtěli. Paradoxně při stoupání jinou cestou nosítka potřeba nebyla, protože místy skoro lezecké pasáže děti motivovaly natolik, že zapomínaly na únavu a i přes občasné odřeninky se urputně sápaly dál po svých. Malý okruh by pro zdatné horaly byl asi taková pěkná zahřívačka před samotnou túrou, nám zabral většinu dne. Unavení jsme ale byli všichni a hlavně jsme zvládli krásné výhledy i veliké jeskyně s podzemní řekou.

Rumunsko_15

Zajímavostí je, že jsme nepotkali příliš mnoho turistů, ale dobrá polovina z těch, na které jsme narazili, mluvila česky. A s jednou z Češek, kterou jsme potkali v ústí jedné z jeskyní, jsme si mohli i pochvalovat zvolenou obuv, protože jsme oba měli na nohou nástupovky TX4 od La Sportivy. Do nenáročného horského terénu uprostřed horkého léta ideální vzdušná bota. A když už tady tak náhodou a nenásilně zmiňujeme produkty z nabídky Hudy, pokud byste sháněli turistické boty pro své malé začínající turisty, tak Rocker Kid II od Durasu se našemu pětiletému Edovi osvědčily také výborně.

Rumunsko_04

Při cestě z Maďarska vede nejlepší cesta do národního parku Apuseni přes celkem malebné pohraniční město Oradea. Tam můžete v pohodě vybrat peníze, nakoupit zásoby a tak nějak se na nějakou dobu rozžehnat s civilizací. Dále směřujete na jihovýchod přes Beius (kde snad také ještě je bankomat) a ve městě Sudrigiu odbočíte doleva do hor. My jsme spali ve zmíněném romantickém a divokém kempovišti u Poiana Glăvoi. Další osvědčený výchozí bod je městečko Padis, kde se dokonce nachází hotel Cabana Padis. Odtud se dá vyrazit jak jižně na středně dlouhý okruh k zmiňované Cetățile Ponorului, tak severně ke vzdálenějším jeskyním v okolí vodopádu Cascada Moloch. A koneckonců není problém zmizet i na pár dní a prochodit oblast důkladněji.

Přes transfagarašškou magistrálu

Dalším pohořím na naší cestě se stal Fagaraš, kde by se rovněž dalo strávit celé dva týdny. My jsme ho bohužel museli pouze projet po legendární a hlavně motorkáři oblíbené silnici Transfagasan. Jednou se sem ale vrátíme, i kdybychom měli zbytek země vynechat. Teď však bylo potřeba vzít děti ke slíbenému moři a do Delty Dunaje. Zmíním však ještě možná méně známou atrakci ve městě Turda, které leží na cestě mezi Apuseni a Fagarašem. Nachází se zde obrovský solný důl, který je jako nablýskaná atrakce přístupný veřejnosti. Pokud budete mít cestu kolem, určitě se nenechte odradit velkými cedulemi a plným parkovištěm, je to hodně nevšední odpočinkový zážitek.

Rumunsko_05

Z Apuseni se do Turdy dostanete kolem města Kluž, kde se napojíte na nový kus dálnice. Samotná solná jeskyně se nachází severně od města, až tam, kde byste žádnou atrakci už nečekali. Díky všudypřítomným ukazatelům si ale uchováte naději, že jedete správně. Solný důl má dva vchody a lze jej tedy projít asi čtyřkilometrovou chodbou skrz. Většinou se ale budete chtít vrátit na parkoviště a pokud vím, tak mezi jeskyní, která je hlavním lákadlem, a druhým východem už na žádné další atrakce nenarazíte.

Rumunsko_06

Na břehu Černého moře

Černé moře se v Rumunsku dá zažít ve formě luxusních hotelových pláží na severu přímořského resortu Mamaia. Hotely jsou sice často ještě rozestavěné, už se v nich ale bydlí. Uniformita plážových lehátek a slunečníků vás zanese na libovolné světové letovisko. A nebo se dá pokračovat dál na sever a zakempovat na divoko na některé z pláží bez zázemí. My jsme vyzkoušeli obě varianty a nemusím asi zdůrazňovat, která nám vyhovovala více. Na základě doporučení jsme na dvě noci zakotvili na pláži u městečka Vadu. Ve velmi uvolněné a kosmopolitní atmosféře tam podél pobřeží stály stovky stanů a obytných aut a překvapivě i jedna poměrně luxusní rybí restaurace. A ovšem žádné sprchy ani záchody.

Rumunsko_07

Okřídlená nádhera

Delta Dunaje patří k atrakcím určeným pro turisty ověšené foťáky. Nebo nadšeným ornitologům. My nepatříme ani k jedné skupině, ale nechali jsme se přesvědčit, že bychom sie tento zážitek neměli nechat ujít. Celá oblast je velmi přísně chráněnou přírodní rezervací, což je skvělé pro celý ekosystém. Horší je to ale pro cestovatelské nadšence, kteří už ji nemohou prozkoumávat jen tak na vlastní pěst,ale jsou odkázáni na komerční průvodce s motorovými čluny. To s sebou nese pachuť z vyjednávání o ceně a následný divný pocit pasivního konzumenta přírodních krás. Ale jinak jde samozřejmě o unikátní místo plné všech možných divoce žijících ptáků, kde je člověk stále jen dočasným hostem.

Rumunsko_08

V domově krajanů

No a pak je tu ten Banát. Pro mnoho Čechů hlavní rumunský cíl, jakási potřeba “zkontrolovat, jestli je v té naší kolonii vše v pořádku”. To ani není myšleno zle. My jsme původně Banát chtěli vynechat, ale pak jsme o tamní krajině slyšeli tolik pěkného, že jsme se rozhodli zkusit stihnout alespoň krátkou návštěvu. Kouzlo objednání točeného piva česky je tak daleko od domova krásné, ve vesničce Eibenthal by ale bylo krásně, i kdyby se tam mluvilo japonsky. V horách, na konci světa, vnořená do kaňonu. Všude kolem husté lesy a louky plné pestrobarevného kvítí. Museli jsme zde zpomalit a zůstat na další celodenní výšlap.

Rumunsko_10

Jednotlivé české vesnice v Banátu leží relativně daleko od sebe a lépe než projíždět je autem, je vzít to skrz hory pěšky. Dá se z toho udělat pěkný několikadenní výlet, kdy pokaždé přespíte v jiné vesnici, takže toho ani nemusíte moc nést. Jednou z možných cest je vyrazit ze Svaté Heleny (kam se mimochodem v sezóně dostanete přímým autobusem z Česka) do třicet kilometrů vzdáleného Rovenska, což je nejvýše položená česká vesnice v Banátu. Další den můžete urazit zhruba stejnou vzdálenost do Bígru a túru zakončit odpočinkovými osmnácti kilometry do hospody U medvěda v Eibenthalu.

Rumunsko_09

My jsme bohužel tuto možnost neměli a upřímně doufáme, že i sem se jednou vrátíme na samostatnou dovolenou. Zvolili jsme kratší výlet na devět set metrů vysoký kopec s vyhlídkou do širokého okolí. Překonat potřebných čtyři sta metrů byla pro děti opět výzva, zvláště když cesta vedla převážně otevřenými pláněmi a slunce nemilosrdně žhnulo. Alespoň jsme měli pěkný rozhled už cestou a závěrečné metry, jakož i polovinu zpáteční cesty zachránilo nosítko. Nahoře na hoře nás uvítala chaloupka s (jak jinak) českou vlajkou, krásným posezením ve stínu a kadibudkou, na které by se zavíral jen blázen, protože výhled z jejích otevřených dveří dělá z rutinní záležitosti vskutku nevšední zážitek.

Rumunsko_11

Herkulovy lázně

V Banátu se nachází i několik lezeckých oblastí se skálami z hrubozrnného slepence, což jsme my nelezci úplně neocenili. Ale mohu je využít jako oslí můstek k oblasti v okolí Herkulových lázní (Baile Herculane). Zde jsou také vápencové lezecké oblasti a hlavně ty samotné lázně. Ať už totiž v Rumunsku, nebo tedy konkrétně v Banátu, děláte cokoliv, horké sirné prameny vám poslouží jako skvělá rozlučka a regenerace zároveň. Můžete samozřejmě vlézt do placených lázní se vším komfortem. Větší zážitek ale určitě budete mít, pokud zajedete pár kilometrů hloub do údolí, zastavíte na kraji silnice a spolu s místními se zanoříte do volně přístupných venkovních bazénků na břehu řeky Cerna. Nejlépe to funguje okolo půlnoci, kdy je příjemný chládek a nad úzkým kaňonem vám k horké koupeli dělá společnost hvězdná obloha.

Rumunsko_12

Rumunsko doporučuji jako destinaci, kde na vás často dýchnou staré časy bez přemíry pravidel, zároveň se však nemusíte bát ani o sebe ani o svůj majetek. Nebo alespoň ne více, než na dovolené kdekoliv v Česku. Je lhostejné, zda jste motorkáři, travelleři, vysokohorští turisté, horolezci, “foťáci” nebo plážoví povaleči, tahle země umí nabídnout každému něco. A pokud s sebou zrovna náhodou máte děti, taky dobře.

Rumunsko_13

Odebírat

Pin It on Pinterest