Skialpinismus a jeho disciplíny

Zimní hory mají mnoho podob, proto se také vybavení skialpinisty různí dle toho, kam zrovna zamíří. Podívejte se s námi na zoubek jednotlivým směrům, kterými se na tuleních pásech můžete vydat.

Skialp_disc_17

Mnoho trenérů a instruktorů říká, že lyžování je jen jedno. To stejné tvrdí o správné technice. V momentě, kdy ji zvládneme – alespoň v nějaké míře – už ji pouze uzpůsobujeme dané situaci a podmínkám. I já si to myslím. Lyžování je jen jedno, liší se pouze terén. Modrá sjezdovka, černá sjezdovka, boule, skicrossová dráha, pláň prašanu, závěje v hustém lese, extrémně strmý úzký žlab s jarním firnem nebo zledovatělý povrch himálajského obra.

Podobně je tomu i se skialpinismem. Skialp je jen jeden. I přesto se v něm však člověk může ubírat mnoha směry podle toho, co vyhledává. Je libo pohodová vycházka na bezpečný kopeček nad malebnou alpskou vesnicí? Či snad vlčí běh zimní horskou krajinou a budování fyzičky? Nebo radši šetřit nohy na lanovce a po cestě dolů řezat pekelné linie, ve kterých prašan stříká přes hlavu? Všechno je možné a záleží jen a jen na osobní preferenci! Ovšem volbě je zároveň potřeba přizpůsobit vybavení, aby bylo vaše očekávání naplněno co možná nejvíce. A právě o tom by měl být tento článek. Tedy o tom, co všechno skialp nabízí, přestože v principu je to pořád jedno a totéž lyžování.

Protože podobných článků už na internetu vyšly tuny, zkusil jsem tentokrát jednotlivé odnože skialpu rozdělit podle trošku jiného klíče. Na ty, kde hraje prim výstupová část, nebo naopak ty, při kterých je hlavní důraz kladen na sjezd, či ty, kde jde o dosažení vrcholu či zřetězení horského přechodu.

Šlapací disciplíny

Skitouring jako základní verzi skialpinismu provozuje většina z nás. V podstatě se jedná o zimní turistiku provozovanou na lyžích. V Rakousku se skialp velmi rozšířil už v 80. letech minulého století. Většina Rakušanů jej nenazve jinak než „schitouren“. Jednoduše proto, že se ještě opravdu nejedná o nějaký „alpinismus“, ale o prosté lyžařské túry zimní přírodou. Často jde o výstupy pod hranicí lesa, nebo jednoduché sněhové pláně, kde při sjezdu nehrozí žádné riziko dlouhého pádu. Na skitouring potřebujeme obvykle pouze stoupací pásy, maximálně haršajzny, ale určitě ne mačky, cepín a jinou horolezeckou výstroj. Ale pozor, i skitouring vyžaduje značnou zkušenost se zimními horami a schopnost posouzení lavinového rizika.

Skialp_disc_13

Příklad terénu: Vysoké Kolo (Krkonoše), Lysá hora (Beskydy), Schneeberg (Dolní Rakousko), Leobner (Štýrsko)

Vhodné období: po celou zimu a jaro, tzn. prosinec–duben

Vhodná výbava: univerzální skialpové lyže o šíři cca 90 mm pod patou, univerzální pinové vázání s nastavitelnou výškou podpatku, univerzální a hlavně pohodlné lyžáky s vyváženým poměrem mezi šlapacím a sjezdovým výkonem

 Skialp_disc_01

Fitnesstouring se dá považovat za bezpečnější a rychlejší verzi skitouringu. Méně rizikovou proto, že se nejčastěji provozuje v rámci lyžařských středisek, mnohdy po stranách upravených sjezdových tratí. Do volného terénu se tolik nechodí, protože tady jde především o rychlý výstup nahoru, ve vysokém tempu a za účelem budování lepší fyzické kondice. Místňáci v Alpách si prostě takhle vyrazí třeba po práci, už za tmy a s čelovkou po nějaké sjezdovce. Potřeba je jen dávat pozor na rolby a jejich lana. Výhodou je, že kvůli absenci lavinového nebezpečí lze fitnesstouring provozovat i sólo bez parťáka. Jde prostě o tempo a trénink. Sjezd nejčastěji vede opět po sjezdovce.

Skialp_disc_16

Příklad terénu: upravené sjezdovky nebo jiný bezpečný a technicky nenáročný terén, jako jsou například lesní cesty

Vhodné období: po celou zimu a jaro, tzn. prosinec–duben

Vhodná výbava: odlehčené skialpové lyže, odlehčené vázání, odlehčené lyžáky určené především pro rychlý výstup

Skialp_disc_02

Závodní skialpinismus vznikl tak jak už to bývá především kvůli touze sportovců porovnat se mezi sebou navzájem. Přestože jsou až na výjimky nedílnou součástí závodu i sjezdy a závodníci bývají velmi dobří lyžaři, největší důraz je kladen na stoupání, kde se dá nahnat čas. Jak asi správně hádáte, tady půjde při výstupu o každou vteřinu! Pořádají se jak krátké závody jednotlivců v rámci lyžařských středisek, tak i dlouhé etapové závody dvojic přes alpské ledovce a vrcholy. Výbava je tak odlehčená, že činí sjezd krajně obtížným.

CP_SKIALP_04

Příklad terénu: krátké závody obvykle na sjezdovkách a lesních cestách, etapáky i ve volném terénu lavinově zajištěném horskou službou

Vhodná výbava: co nejlehčí závodní lyže, ultralight vázání bez nastavitelného podpatku, ultralight lyžáky

Skialp_disc_03

Sjezdové disciplíny

Freetouring představuje variantu skialpu, která oproti výstupové fázi značně upřednostňuje sjezd. Nahoru se obvykle vyvezete lanovkou, ale abyste se mohli opravdu vydat do volného terénu, zcela panenského a nerozježděného, často musíte od lanovky popojít pár desítek minut dál mimo středisko. Jedete třeba úplně na opačnou stranu hory, než jsou vystavěny všechny lanovky. Jakmile dorazíte dolů, znovu se vyvezete kabinkou. Podobný scénář zopakujete třeba ještě jednou. Protože sjíždíte terénem, kterým jste nestoupali vzhůru a patřičně neprozkoumali trasu, jedná se o disciplínu náročnou na orientaci a lavinovou bezpečnost.

Skialp_disc_14

Příklad terénu: velká lyžařská střediska s potenciálem pro freeriding, jako jsou Sölden, Pitztaler Gletscher, Montafon, Marmolada a Sella, Chamonix a další.

Vhodné období: když už je dostatek sněhu, hlavně prašan a stabilnější lavinová situace, tzn. obvykle únor a březen

Vhodná výbava: dlouhé a široké freeridové lyže s delším rockerem (šířka cca 105-110 mm pod patou), šlapací freeridové vázání, tvrdá freeridová lyžáka

Skialp_disc_04

Freeride je čistě sjezdovou disciplínou, kde výstupová fáze většinou zcela odpadá. Bohužel právě nevole alespoň kousek popojít může freeridery velmi omezovat v množství dostupných terénů, a tak i zde platí, že se osazení lyží šlapacím vázáním stává velkou výhodou, která přináší více možností. Technická náročnost sjezdů se může velmi lišit, od snadného a relativně bezpečného lyžování neupravenou plání poblíž sjezdovky až po strmé svahy a žlaby, dlouhé oblouky v plné rychlosti, skoky ze skal a vysoké lavinové riziko. Odnoží freeridu je heliskiing za použití helikoptéry (Švédsko, Kanada, Aljaška, aj.)

Skialp_disc_10

Příklad terénu: velká lyžařská střediska s potenciálem pro freeriding (Sölden, Pitztaler Gletscher, Montafon, Marmolada a Sella, Chamonix,...)

Vhodné období: když už je dostatek sněhu, hlavně prašan a stabilnější lavinová situace, tzn. obvykle únor a březen

Vhodná výbava: dlouhé a široké freeridové lyže s delším rockerem (pro evropské podmínky šířka cca 110-120 mm pod patou), freeridové vázání, tvrdá freeridová lyžáka

 Skialp_disc_05

Extrémní lyžování nebo přesněji steepskiing představuje velmi specifickou sjezdovou disciplínou, při níž se na lyžích sjíždí velmi strmé svahy, obecně bráno ještě výrazně prudší než u klasického freeridu. Jedná se o různé žlaby, firnové alpské stěny, vysněžené rampy a tak podobně. Do této kategorie můžeme zařadit sjezdy se sklonem 50-60° s velkou expozicí. Technika sjezdu se od klasického lyžování značně odlišuje. Prim hrají tzv. přeskakované oblouky. Jen tak lze totiž tyto svahy s lyžemi na nohou „slyžovat“. Sjíždí se pomalu a s maximální obezřetností, protože pád už většinou nelze jen tak zastavit a má obvykle fatální následky. Tyto sjezdy se dají realizovat jen za specifických sněhových podmínek, a to především na jaře, kdy se sníh mění v bezpečný jarní firn a kdy kulminuje výška sněhové pokrývky, tudíž jsou extrémní linie dostatečně vysněžené.

Skialp_disc_15

Příklad terénu: stěny a žlaby ve Vysokých Tatrách, Pallavicinirinne na Grossglockneru, východní stěna Matterhornu, severní stěna Lyskammu, Artesonraju nebo Ranrapalca v Peru, Laila Peak v Pákistánu

Vhodné období: nejvíce jaro, tzn. březen - květen, v Západních Alpách někdy i červen

Vhodná výbava: nepříliš dlouhé, tvrdé a agilní lyže s vysokou torzní tuhostí a s šířkou cca 85-90 mm pod patou, univerzální šlapací vázání s nastavitelným podpatkem, univerzální skialpové lyžáky

 Skialp_disc_06

Horolezecké disciplíny

Skialpinismus nebo jinak řečeno skimountaineering je horolezecká disciplína, při níž se k dosažení technicky náročnějšího vrcholu a následnému sestupu používají lyže. Hlavním cílem je dosažení vrcholu v zimních podmínkách, druhým v pořadí sjezd. Pravý skimountaineering zahrnuje celou řadu horolezeckých prvků jako třeba pohyb po ledovcích či ostrých hřebenech, lezení žlabů se skalními a ledovými prahy a při následném sjezdu třebas také občasné slanění. Při tomto pravém ski-ALPINISMU je zapotřebí horolezecký materiál jako mačky, cepíny, lezecký úvazek, lano, jakož i slaňovací a zajišťovací pomůcky. Kromě dosažení vrcholu může být v mnohých případech cílem také zřetězení přechodu celého pohoří nebo jeho části, a jedná se tak o vícedenní akce.

Skialp_disc_09

Příklad terénu: Wildspitze (Tyrolsko), Monte Pelmo a Antelao (Dolomity), Mont Blanc, Kazbeg (Gruzie), skialp přechod přes Vysoké Tatry, Haute Route (skialp přechod Chamonix–Zermatt)

Vhodné období: obecně platí, že čím těžší výzva, tím spíše půjde udělat v jarním období, a to stejné platí u vícedenních přechodů, tzn. někdy i únor, ale především březen–květen

Vhodná výbava: univerzální skialpové lyže (šířka cca 85-90 mm pod patou), univerzální pinové vázání s nastavitelnou výškou podpatku, univerzální pohodlné lyžáky s vyváženým poměrem mezi šlapacím a sjezdovým výkonem 

Skialp_disc_07

U expedičního skialpinismu platí vše zmíněné v předchozím odstavci, avšak celý děj se odehrává v některém z nejvyšších a nejodlehlejších pohoří světa, k nimž patří Himálaje, Andy, Hindúkuš, Karakoram, Aljaška či Antarktida. K horolezeckým obtížím se tady přidávají především potíže s logistikou a velkou nadmořskou výškou. Podstatnou roli může hrát také praktická nedostupnost jakékoliv pomoci a záchranné akce.

Skialp_disc_11

Příklad terénu: Huayna Potosí (6088 m, Bolívie), Denali (6190 m, Aljaška), Pik Lenina (7134 m, Pamír), Cho Oyu (8201 m, Tibet) a mnohé, mnohé další

Vhodné období: podle konkrétního pohoří

Vhodná výbava: velmi lehké, avšak přesto tuhé lyže, pohodlné lyžáky + výškové návleky na lyžáky kvůli lepší tepelné izolaci

Skialp_disc_08

Bezpečnost především

Nezapomeňte na to, že do zimního terénu byste nikdy neměli vyrazit bez adekvátní lavinové výbavy. Základ v dnešní době tvoří lavinový vyhledávač (pípák), sonda a lopata. Pokud byť jen jedna položka z téhle takzvané „svaté trojice“ chybí, stává se úspěšná záchrana zasypaného velmi nepravděpodobnou. Vyhledávač rozhodně volte tříanténový, například Mammut Barryvox, pro který výrobce na letošní sezonu připravil rozsáhlou aktualizaci. Sondu si pořiďte minimálně 240 cm dlouhou a lopatu vezměte s kovovým listem a teleskopickou rukojetí. Váží sice o něco více, v porovnání s plastovými modely se s ní ovšem o poznání lépe kope. Sáhnout můžete také po lavinovém batohu, který vás v případě potřeby udrží na povrchu laviny. 

Lavinova_bezpecnost_3


Text Jiří Švihálek, horský vůdce UIAGM, HUDY ambassador značky Millet

Foto HUDY tým, Ondřej Švihálek, horský vůdce UIAGM, HUDY ambassador značky Millet

Více informací o autorech se dočtete na stránce Švihálek Mountain Guiding.

Odebírat

Pin It on Pinterest