Stopování v „Malém Tibetu“ I. díl

Na naší cestě „Himalájský úsměv“ jsme zavítali i do indické části Himalájí – do Ladaku. Tato část světa byla objevena turistům poměrně pozdě, a proto zde stále najdete úžasnou autentickou kulturu. Přečtěte si o tom, jak jsme v Ladaku stopovali, jak jsme dojeli k nejhezčímu indickému jezeru, jak nám ulítl batoh ze střechy nebo jak jsme se zúčastnili bláznivého školního výletu s dětmi.

travel4ever

Co znamená „Malý Tibet“?

Ladak, nebo též Ladakh, se nachází na severu Indie u hranic s Pákistánem a je součástí státu Džammú a Kašmír. Oblast Ladaku je často označována jako „Malý Tibet“, neboť většina obyvatel vyznává tibetský buddhismus. Původní obyvatelé této strany hor jsou Tibeťanům také velmi podobní. Mnoho z nich tvoří právě imigranti z Tibetu, kteří uprchli před čínským režimem.

Jak se do Ladaku dostat?

Ladak v překladu znamená země vysokých průsmyků. Abyste se dostali do hlavního administrativního centra Léhu, musíte vždy překonat horský průsmyk v nadmořské výšce přes 5000 metrů. My jsme se do Ladaku vypravili autobusem z Manali, kde indické Himaláje začínají. Silnice z této strany překonává dokonce dva horské průsmyky vyšší než 5000 metrů.

Přečtěte si také článek o našem příjezdu Z nepálských do indických Himalájí.

Průsmyky směrem na Manali se zpravidla zavírají kvůli sněhu už v říjnu a otevírají se až na jaře. Druhou možností, která bývá otevřená déle a občas i v zimě, je cesta přes Kašmír. Vždy záleží na množství sněhu. Také teploty mohou být v zimě extrémně nízké. Hlavní turistická sezóna je tak v létě, kdy je stabilní počasí na rozdíl od Nepálu, kde v červenci a srpnu prší.

Cestu vám doslova staví pod koly.

Cestu vám doslova staví pod koly.

Levnou a pohodlnou možností, jak se do Ladaku dostat, je letecké spojení např. z Dillí. Zjistili jsme, že lety do většího Šrínagaru v Kašmíru jsou mnohem levnější než do Léhu. Jednosměrná cesta stála cca 60USD. Z Kašmíru se pak můžete dopravit do Léhu nočním autobusem za 1000 indických rupií nebo bezplatně stopem.

Při přímém letu do Léhu si dejte pozor na dostatečnou aklimatizaci a první dva dny nepodávejte žádné velké sportovní výkony. Město se nachází 3500 metrů nad mořem. Občas jsme s tím, po příjezdu z níže položené části Ladaku, měli trochu problém. Určitě dodržujte pitný režim a v případě potřeby navštivte lékárnu nebo kvalitní místní nemocnici. Všechny léky jsou velmi levné, aby na ně mohla dosáhnout i méně majetnější část obyvatel, které je bohužel stále většina.

Léh jako základna v Ladaku

Jako výchozí bod pro cestování v indickém Ladaku vám dokonale poslouží právě jeho největší město Léh. Ubytovat se lze na hlavní turistické třídě Changspa Road. Velmi levné ubytování jsme sehnali až na jejím konci za mostem u Gomang Stúpa. Buddhistické stúpy jsou kupolovité stavby, které reprezentují klid a mír. Za pokoj v „home stay“ ubytování jsme po smlouvání zaplatili pouhých 300 rupií (cca 100Kč). V blízké restauraci Rice Bowl nám zase nejlépe fungoval internet. Pod „nejlepším“ připojením si představte nejpomalejší internet, který jste kdy zažili. Připojení je v Léhu velmi špatné, občas se všude vypíná i na celý den a dost často funguje jen večer nebo v noci.

Cestu vám doslova staví pod koly

Cestu vám doslova staví pod koly.

Nejhezčí výhled na okolí získáte od Shanti stúpa nebo od královského paláce, který je hlavní dominantou města. V Léhu narazíte také např. na hřbitov Moravských bratří nebo na Moravskou Školu. Tato základní škola je jednou z největších v regionu. S místní ředitelkou jsme se domluvili a jeden den uspořádali pro děti několik promítání videí z našich cest. Pro tyto účely totiž s sebou vozíme malý projektor a notebook. Do velké třídy se postupně nahrnuly stovky nadšených dětí. V Léhu jsme takto obešli ještě další školy a vždy to byl krásný zážitek.

S naší promítačkou jsme se zastavili i u malých mnichů

S naší promítačkou jsme se zastavili i u malých mnichů.

Centrum Léhu se velmi rychle rozrůstá a za poslední roky se na turismus velmi dobře připravilo. Najdete tak spoustu restauracíturistických kanceláří. Není žádný problém si domluvit organizovaný výlet, průvodce pro populární výstup na šestitisícovou horu Stok Kangri (6153m).

Související článek: Stok Kangri - Na šestitisícovku nonstop

Zajímavosti v Léhu:

  • Ve městě funguje organizace Ladakhi women, která se snaží pomáhat místním ženám a provozuje také kavárnu na hlavním náměstí. Připravují chutné a velmi levné obědy. Chodili jsme tam i na snídaně (omeleta 20INR, čaj 10INR).
  • Další organizací je Women’s Alliance of Ladakh, kde vám zdarma promítnou zajímavé dokumenty o Ladakhu, dopadu globalizace na ladašskou kulturu aj.
  • V centru nevynechtejte ani jejich malý rohový obchůdek Dzomsa, který se specializuje na „eco-friendly“ záležitosti. Můžete si tam levně doplnit vodu bez zbytečných plastových lahví, vyprat prádlo nebo si zakoupit skvělé organické džusy a marmelády. K dispozici jsou také knihy z druhé ruky a spousta dalších zajímavých věcí.

Cestování po Ladaku

V blízkém okolí Léhu je velká koncentrace nádherných buddhistických chrámů. Po příjezdu jsme přemýšleli nad tím, jak je nejlépe všechny poznat. Nakonec jsme se rozhodli, že zkusíme stopovat. Ukázalo se to jako nejlepší varianta! Na konci Léhu, u městské brány, objevíte stanoviště sdílených aut taxi, která vás za pouhých 20INR zavezou do nedalekého Choglomsaru. Tam už začíná pouze jedna silnice, což činí stopování velmi jednoduchým. Zdvižený palec se tu příliš nepoužívá. Lépe uděláte, když opakovaně pořádně zamáváte celou rukou. Lidé v Ladaku jsou velmi milí a moc rádi vám zastaví. Je dobré si na cestu nakoupit nějaké sušenky, brambůrky nebo ovoce, které za svezení řidiči nabídnete.

Cestu vám doslova staví pod koly

Cestu vám doslova staví pod koly.

Začali jsme tak nejdříve stopovat do bližších chrámů. Určitě nevynechejte klášter Thiksey, Hemis, Spituk, Shey, Likir či Alči. Klášter Hemis patří k největším. Dlouho zůstal svému okolí utajen, neboť je šikovně skryt v údolí řeky Indus mezi horami. V klášteře naleznete krásné muzeum, jehož součástí jsou i masky mnichů, které používají při oslavných tancích. Potkáte tam také mnoho malých mnichů, kteří pod klášterem bydlí a studují.

Ještě více se nám však líbil klášter Thiksey. Je od něj úchvatný výhled do okolí a v jeho útrobách se nachází impozantní 15m vysoká socha Buddhy. Tuto sochu posvětil sám Dalajláma. Thiksey má velmi podobnou architekturu jako slavný palác Potála v tibetské Lhase. V tomto svatostánku mniši pravidelně vytváří několik dní mandaly z barevného písku. Měli jsme štěstí, že jsme toho mohli být svědky. Tyto nádherné umělecké obrazce nakonec sami zničí, aby si připomněli, že vše v životě je pomíjivé.

Nejkrásnější indické jezero Pangong Lake

Jezero Pangong Lake se objevuje v mnoha indických reklamách a filmech a je oblíbeným místem pro víkendové výlety hlavně domácích Indů. K jezeru jsme se opět vydali stopem. Hbitě jsme zastavili několik aut, která nás přiblížila na křižovatku, kde hlavní silnice do Manali odbočuje na Pangong Lake. Do míst, jako je Nubra Valley nebo právě Pangong, je vyžadováno povolení. Získáte ho v jakékoliv turistické kanceláři v Léhu za cca 700INR. Povolení je platné 10 dní s podmínkou, že poslední den můžete do oblasti vstoupit. Pobývat tam pak můžete libovolně dlouho.

Bez povolení se na místa nevydávejte, neboť po cestě jsme potkali více vojáků než za celý život. Hranice s Čínou jsou tu totiž extrémně střežené. Kontrolováni jsme byli hned několikrát. Povolení musíte ukázat hned u první vojenské stanice, kterou je zmiňovaná odbočka z hlavní silnice. Dostali jsme razítko a začali stopovat.

Pangong Lake - nejčistší jezero v Indii u hranic s Čínou.

Pangong Lake - nejčistší jezero v Indii u hranic s Čínou.

„Ty jo to je vedro. Zůstanem tady ve stínu a budem vybíhat, až uslyšíme auto“, vymýšleli jsme taktiku stopování na rozpálené silnici. Po necelé půl hodině nám zastavilo velmi moderní 4x4 džíp s dvojicí mladíků. Chvilku se radili a poté souhlasili s naší společností. Řekli nám, že jsou z Kašmíru a jedou k jezeru na víkend. „Paráda! Tak to máme s klukama stejnou cestu“, zajásali jsme a naskočili do klimatizovaného auta, ve kterém se rozléhali tóny moderní taneční hudby.

Kašmířané uměli skvěle anglicky a ve 30 letech už měl každý z nich svou vlastní firmu. V Kašmíru se totiž rodí ty nejlepší obchodníci z celé Indie. Mají to zkrátka v genech. Potkáte-li Kašmířana, je schopný vám prodat klidně koberec a věřte, že to je ta poslední věc, kterou na cestě potřebujete.

Jízda k nejhezčímu indickému jezeru se ukázala být delší, než jsme čekali, přestože se jedná pouze o 150km. Musíte totiž přejet průsmyk Changla Pass ve výšce 5360m. V autě jsme tak s našimi novými kamarády strávili asi 6 hodin! Projeli jsme několika obřími vojenskými základnami, až jsme konečně stanuli u jezera. Zrovna už zapadalo slunce, a tak se okolní kopce zabarvily do všech možných barev.

Po tmě jsme našli místo na stany a druhý den ráno začali prozkoumávat okolí jezera. Kašmířané nám nabídli, zda s nimi chceme zůstat celý víkend a my jsme souhlasili. Byla s nimi dost zábava a také jsme byli rádi, že nás svezou džípem, neboť jsme si dopravu u jezera představovali trochu jinak. Cesty rozhodně nebyly přizpůsobeny pro klasická osobní auta. Několikrát jsme museli dokonce projet skrz řeku. Veřejná doprava neexistovala. Prý sem jezdí autobus asi jednou týdně, ale kdo ví? Ostatní vozidla tvořily předražené taxíky, které sem dováží hlavně indické turisty.

Kempování u jezera.

Kempování u jezera.

Vydali jsme se navštívit několik vesnic a místních domů. Místní lidé nás pozvali na čaj. U jezera jsou většinou turistům nabízeny speciální luxusní stany, jejichž součástí je pohodlná postel i vlastní WC. Tento způsob ubytování, tzv. glamping, využívají bohatí turisté z Dillí či Bombaje, kteří přilétají do Ladaku klidně jen na víkend.

Časy se mění a v Indii je čím dál více velmi bohatých lidí. Za tyto luxusní stany platí i stovky dolarů za noc. Můžete však najít i stan třeba za 20USD. V ceně bývá zpravidla zahrnuto jídlo. My jsme si opět zadarmo postavili náš oblíbený stan a kochali se dalším krásným západem slunce. Kamarádi nám neustále vychvalovali Kašmír a vyvrátili tak naše pochyby o bezpečnostní situaci. Slíbili jsme jim, že je v Kašmíru brzy navštívíme. O této cestě vám ale povíme až v některém z příštích článků.

Náš nejoblíbenější buddhistický klášter v Lamayuru

Na další stopovací dobrodružství dále od Léhu jsme se vypravili s kamarádkou Lucii, která nás přijela do Indie navštívit. Cestujete-li tak dlouho, musíte si kamarády a rodinu zvát do světa. Stopování do Lamayuru začalo, jak jinak, než velmi zábavně. Zastavil nám místní umělec, který celou cestu v autě zpíval. Naštěstí nás nevezl daleko. Byl velmi milý a chtěl nás představit své rodině. Nebyli doma, a tak nás pozval alespoň na čaj a prohlídku kláštera Spituk. Poté jsme pokračovali několika dalšími auty, až nám zastavili dva sikhové s turbany. Jedou prý do nedaleké sikhského chrámu. Naskočili jsme k nim a zanedlouho vstoupili společně do našeho prvního chrámu sikhů.

Náš nejoblíbenější klášter Lamayuru při západu slunce

Náš nejoblíbenější klášter Lamayuru při západu slunce.

Prošli jsme obrazy se všemi jejich guru, slavné relikvie a posvátnou skálu s obtiskem zad, abychom se společně usadili do velké místnosti, kde se zrovna podával oběd. Jídlo je zde každý den servírováno zdarma všem, kteří do chrámu přijdou. Provoz je financován z domácích sponzorských darů a také z darů bohatých zahraničních sikhů, např. z Kanady nebo USA, kde žijí velké komunity. Jídlo bylo skvělé, ale bohužel dost pálivé. „To zas bude pálit dvakrát!“, zažertovali jsme si a šli to zapít do oddělení s čaji. Procházeli jsme místností, kde seděli dobrovolníci na zemi a pomáhali krájet zeleninu. I tak může tento systém přídělu jídla fungovat. Samozřejmostí je, že si po jídle každý umyje tác a příbor. Pomáhají tam také místní vojáci. Sedli jsme si mezi ně a chvíli pomáhali loupat česnek. Poté jsme s našimi dalšími kamarády vypili čaj, rozloučili jsme se a pokračovali v cestě do Lamayuru.

Poslední úsek cesty nás vezl taxikář, čehož jsme si všimli asi až po hodině cesty. Podnikající osoby tu mají totiž na autě žlutou poznávací značku. Tato auta nezastavujte, neboť jsou drahá. Můžete se ale svézt autobusem, který je velmi levný. My jsme však stopovali hlavně, abychom poznali místní lidi. Řidič taxi náhle uprostřed jízdy zastavil a začal se ohlížet dozadu. „Něco se stalo?“, ptali jsme se vyděšeně, když jsme za námi na silnici uviděli kutálející se batoh! „Neee to je můj bágl!!“, vykřikla Lucka.

Řidič už mezitím couval zpět. Batoh se jen těsně zastavil na okraji silnice nad prudkým srázem nad řekou. Před cestou nás řidič ujišťoval, že batohy na „zahrádce“ jeho auta rozhodně nemusíme přivazovat, že prý tak jezdí roky. Taková už je občas Asie! Výsledkem byl potrhaný Lucky batoh a odřený fotoaparát, který si tam naivně nechala. Vše naštěstí fungovalo. Vyčerpaní jsme konečně dorazili do Lamayuru. Byl to další den plný zážitků a to jen díky našemu stylu cestování.

Proběhlo několik promítání ve školách.

Proběhlo několik promítání ve školách.

Lamayuru je nádherný klášter zasazený mezi horami a měsíční krajinou. Je vůbec nejstarším buddhistickým klášterem v oblasti. Žije tam celkem 150 mnichů. Součástí je také škola pro malé mnichy, kterou jsme opět navštívili s projektorem. Zašli jsme také do základní školy, kde jsme byli po promítání pozváni na školní výlet. S učitelkou a dětmi jsme se tak druhý den vypravili do vesnice na druhé straně hor. Během výletu se ukázala neuvěřitelná samostatnost místních dětí. Při návratu si paní učitelka stopla auto, vzala s sebou pár dětí, které byly kolem a odjela asi 5km do restaurace. Zbylé děti samostatně pochodovaly dále.

Zastavili jsme s Natalií řidiče kamionu a všechny „zapomenuté“ děti jsme cestou sbírali. Když jsme přijeli do restaurace, učitelka už v poklidu pila kávu a vůbec jí nevadilo, že jí nějaké děti chybí. Jen mávla rukou a řekla: „Však oni dojdou!“. Byly to děti různých věkových skupin od 7 do 14 let. „Ta to má dobře na háku“, představili jsme si, jak by něco takového bylo možné v Evropě. Hned jsme si na to také odpověděli: „Nebylo“. Děti jsou v Ladaku i v celé Indii samostatnější a nezachází se s nimi v zrovna rukavičkách. V útlém věku už většinou musí pomáhat doma, na poli nebo v obchodě. Také nás udivilo, že někteří žáci šli horský trek v pantoflích. Bohužel všechny asi nemají k dispozici boty. Školu postavila italská firma, která sponzoruje jídlo, platy učitelů a chod školy.

Velkým zážitkem pro nás byla i cesta do školy. Celkem asi ve 30 lidech se všemi dětmi jsme začali stopovat! „To je můj stopovací rekord“, prohlásila Natálie, když jsme si za pár minut domluvili odvoz a naskákali do dvou náklaďáků k vojákům. Několik starších dětí přijelo úplně samo až jiným stopem po nás. Už nás to ani moc nepřekvapilo. Je to zkrátka jiný svět. V Lamayuru se kromě návštěvy krásného chrámu vyplatí vylézt také na protilehlé kopce, ze kterých je kouzelný výhled na klášter, hory i údolí. Lamayuru je známé pro své západy slunce! Pohoří i měsíční krajina se tu za jasného počasí večer obarví do zlatova!

V příštím díle se dočtete, jak jsme stopovali do údolí Nubra, jak se mnich zamiloval do Lucie, jak Lucka rozbila mnichovi auto a jak jsme s mnichy popíjeli pivo.


Karel ŠtěpánekKarel Štěpánek

Liberecký rodák a cestovatelský ambasador Hudy. Stihl už navštívit více než 50 zemí, založil projekt travel4ever.cz a absolvoval dvouletou cestu kolem světa.


Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest