Světový pohár v boulderingu v Mnichově očima Petry Růžičkové

Naše HUDY ambasadorka Petra Růžičková opět odjela poměřit své síly na závody v boulderingu do Mnichova. Tentokrát jí semifinále uniklo jen o vlásek. Obsadila krásné 27. místo a my jí gratulujeme. Teď už ale krátký report od Petry samotné

Petra Růžičková na SP v boulderingu v Mnichově

O půl 6 večer v Praze nabírám Karinu a Lukáše, kteří se na poslední chvíli přidali ke mně do auta. Uf, nemusím jet sama. Poprvé letos máme fotografa, takže se můžete těšit na skvělé fotky! Ubytovaní v kempu - tady už to známe. Přijíždíme v deset večer, už ani nestavíme stan a uleháme do spacáku. S Karinou máme radost, že jsme v Innsbrucku získaly nějaký ten bodík a můžeme startovat ze skvělé 20. pozice. Tentokrát je rekordní počet závodnic a to 86 a závodníků 124. Dopoledne jdeme fandit klukům. Všichni lezli výborně. Do semifinále se však probojoval jen Martin Stráník a Adam Ondra.

Počasí nám moc nepřálo, takže už při rozlezu jsme se pořádně potily. Když jsme se s Karinou přesouvaly ke stěně, bylo šílený dusno, blížila se bouřka. První boulder bývá nejlehčí, tak mě trochu rozhodilo, že jsem dvakrát spadla pod topem. Karina lezla hned po mně a po chvíli se vrátila s úsměvem na tváři a řekla: „Tak ten byl lehkej, měla jsem ho dát na první“. Vytřeštila jsem na ni oči, lehkej nebyl, prostě v té Africe zesílela, řekla jsem si. To už mi vypršel čas drahocenného odpočinku a šla jsem na druhý, ani zóna. Ta síla se dnes ne a ne dostavit. Karina se vrátila s podobně zoufalým výrazem. Trochu jsem začala propadat pocitu nezdaru.

HUDY ambasadorka Petra Růžičková na SP v boulderingu v Mnichově

HUDY ambasadorka Petra Růžičková na SP v boulderingu v MnichověV tu chvíli však začalo foukat a spustil se silný déšť. Řekla jsem si, že mám před sebou ještě 3 bouldry, že to nesmím vzdát. Rajbák, to mám nejradši… teda vlastně nemám, bolí z toho nohy, ale je to moje jediná šance. Nastoupila jsem a cítila se bezradně, za podpory Lukáše jsem v sobě sebrala veškeré soustředění a první těžkou sekvenci vymyslela. Stoupnout si s lezečkou na správné místo na struktuře, chytit malý chyt, teda stup, zvednout nohu, dřep na jedné noze a rázem jsem v zóně. Do topu zbývají už jen dva kroky, radši namáguju a hurá držím TOP, konec byl až překvapivě lehký. Čeká mě delší odpočinek, tak za doprovodu paní organizátorky běžím na záchod.

Čtvrtý boulder – lišty. Tak to zvládnu, pomyslím si. První pokus však chybí dost odhodlání a dynamiky. Druhým pokusem se však opět raduji z TOPU.

Pětka byla spíš pro pobavení. Náskok z dvou „prsíček“ do lišty do jedné ruky. Fixy jsem trénovala, to skočím. První pokus však zahnal moji veškerou naději, když mi k liště chybělo ještě 20 cm. Pět minut skákání a čištění nástupového chytu, mě posunulo do lišty, ale udržet ji bylo nemožné. Poté, co mě pustili z izolace, jsem se radovala z 11. místa ve skupině. Do konce závodu jsem se ještě posunula na 14. místo. Celkem tedy 27. místo se kterým jsem moc spokojená.

Tenhle skvělý závod jsme si užili však hlavně díky Martinovi, který se probojoval do finále, kde předvedl jak obrovskou má sílu. Fandili jsme co to šlo, při prvním bouldru, kde předvedl opravdu famózní výkon, celý dav žasnul!O půl desáté nasedáme do auta uchvácení Martinovým skvělým druhým místem.

Martina Stráník obsadil na SP v boulderingu skvělé 2. místo

Fotil: Lukáš Bíba
Napsala HUDY ambasadorka Petra Růžičková

Odebírat

Pin It on Pinterest