Travel4Ever: Jak vyzrát na Velkou čínskou zeď

Poslední zastávkou v Čínské lidové republice bylo pro Karla a Editu z Travel4Ever hlavní město Peking. Právě z Pekingu se nejčastěji navštěvuje hlavní symbol Číny, kterým je nepochybně Velká čínská zeď a i Travel4Ever chtěli zakončit čínské dobrodružství návštěvou této chlouby...

Travel4Ever: Jak vyzrát na Velkou čínskou zeď

Po předchozích zkušenostech z různých koutů Číny jsme tušili, že Velká čínská zeď bude též velkým podvodem na turisty. Málokdo si totiž při návštěvě Pekingu odepře jednodenní výlet k některému z úseků slavné památky. Přemýšleli jsme, jak to udělat, abychom se vyhnuli všem turistickým davům a neutratili stovky juanů za nabízené zájezdy v hostelech. Jednodenní výlety na Velkou čínskou zeď nabízeli asi za 600 juanů, což je téměř 2500 korun! Kromě ceny je další nevýhodou těchto zájezdů i žalostně malé množství času, které můžete na samotné zdi strávit. Rozhodli jsme se proto, že vyrazíme jako vždy na vlastní pěst městkou dopravou k co nejméně komerčnímu úseku.

Úseků Velké čínské zdi, které jsou relativně snadno dostupné z Pekingu, je hned několik. Nejvíce navštěvovaným a nejfotografovanějším je Badaling, který se nachází asi 70 km od hlavního města. Tento úsek jsme okamžitě odepsali, neboť nám bylo jasné, jaký Disneyland se tam zase bude odehrávat a trička „I Climbed The Great Wall“ jsme si opravdu koupit nechtěli. Poohlíželi jsme se spíše po méně navštěvovaných částech zdi u měst Simatai, Jinshanling nebo Jiankou, které jsou dále od Pekingu a neomezují se pouze na 3 kilometrový zrekonstruovaný úsek.

„Jak se dostaneme k Velké čínské zdi v Jinshanling? Dá se tam dojet místní dopravou?“ ptali jsme se na recepci v našem hostelu. „Tam se nedostanete! Museli byste třikrát přestupovat a nejspíše je úsek i uzavřený.“ Odpověděla stroze Číňanka, která měla naučený pouze prodej zájezdů a nechtěla připustit, že by se tam někdo vypravil jinak. Z dialogu jsme měli pocit, že na zdi snad sama nikdy nebyla. Nakonec nám přeci jen poradila číslo autobusu, kterým bychom se měli dostat alespoň do blízkosti úseku Mutianyu. Tento úsek je také velmi navštěvovaný, ale je známý svými krásnými výhledy a velkým počtem věžiček, tzv. hlásek z dynastie Ming. Po chvíli váhání jsme se dohodli, že se tedy do Mutianyu další den vydáme.

Travel4Ever: Jak vyzrát na Velkou čínskou zeď
Vstali jsme v 6 hodin ráno a metrem jsme vyrazili na autobusové nádraží. Od Číňanky z recepce jsme měli napsaný papírek s číslem autobusu a místem, kam chceme jet. Na nádraží na nás ihned nastoupila „babka naháněčka“, která se snaží přilákat lidi do meziměstských autobusů. Ukázali jsme jí náš čínský lísteček a začala klasická hra na pantomimu. Ukazovali jsme, že chceme jet do Huairou, ze kterého se ještě musí přesednout na taxi či nějaký další autobus. Přímo k samotné zdi očividně nejede nic. To by bylo moc jednoduché! Paní nám s použitím všech končetin a několika anglických výrazů vysvětlila, že autobus, který máme napsaný na lístku, jede 3 hodiny! Prý tam jezdí též přímý a mnohem rychlejší spoj. „Rychle, rychle, zrovna vám to odjíždí!“ Paní zrychlila gestikulaci a téměř nás do autobusu odtáhla. Snažili jsme se ještě zeptat na správnost trasy v autobuse, ale nikdo už nerozuměl ani slovo.

Asi po hodině jízdy jsme začali být neklidní, a tak jsme zapnuli navigaci na mobilu. „Za chvilku bude Huairou, super!“ Po chvíli už jsme jen pozorovali, jak autobus pokračuje po dálnici vesele dál „Tady měl asi sjet!“ Tento skvělý pocit, když sedíte v autobuse kdesi v Číně a nevíte, kam jede a kdy zastaví, je prostě k nezaplacení. Bohužel se nám to stávalo celkem často, protože jazyková propast je tu skutečně obrovská.

Travel4Ever: Jak vyzrát na Velkou čínskou zeď
Asi po patnácti minutách autobus konečně zastavil v nějakém městě. „Jak se teď dostaneme zpět?“ Podívali jsme se na sebe tázavě. Snažili jsme se domluvit s jednou ze studentek na zastávce, která trochu uměla anglicky. Poradila nám několik čísel autobusů, ale nebyla si jistá, kdy pojedou. Zkoušeli jsme do několika přijíždějících autobusů nastoupit, ale všichni řidiči nad Huairou kroutili hlavou. „Najednou tam nic nestaví. To je teda zajímavý!“ Po celou dobu na nás samozřejmě doráželi místní taxikáři i další povozníci. Nakonec jsme s jedním z nich usmlouvali cenu 120 juanů (500 Kč / 2 osoby) za to, že nás doveze až k hodinu vzdálenému vstupu k Velké čínské zdi. „To nás zas někam poslali rychlobusem! Ach jo.“ Bohužel už jsme neměli čas vozit se mezi Pekingem a náhodnými městy, a tak jsme zaplatili. Na místě opět začalo klasické čínské „stahování z kůže“. Ke zdi se ani nepřiblížíte, pokud nezaplatíte 45 juanů na osobu a radši ještě 15 za další shuttle bus z jednoho parkoviště na jiné o kousek výše. To byla ještě minimální cena po odmítnutí všech dalších lanovek, které vás dovezou až nahoru na zeď.

Travel4Ever: Jak vyzrát na Velkou čínskou zeď
Kopec ke zdi už jsme šli raději po svých a za chvilku jsme stanuli na Velké čínské zdi. „To je smog, co?“ Viditelnost byla příšerná. „Snad se to v poledne trošku vyčistí!“ V části Mutianyu je otevřen 3 km úsek, který byl zanedlouho plný převážně čínských turistů. Po celkem strmých schodech jsme došli až na konec zrekonstruované části zdi, kde jsme objevili ceduli se zákazem vstupu. Chvíli jsme váhali, zda po zarostlém divoce vypadajícím zdivu pokračovat dále. Dva Číňané, kteří se ze zakázané části zdi zrovna vraceli, nám však dodali odvahy a my jsme vyrazili. Po chvíli chůze začal skutečný úsek čínské zdi – zarostlý, krásný a bez jakýchkoliv turistů. Všude kolem byly krásné podzimní barvy a my jsme si udělali skvělý výlet až nad vesnici, kde zeď končila. Na protějším svahu však bylo vidět její pokračování táhnoucí se přes neuvěřitelné okolní vrcholky. V průvodci jsme se dočetli, že celková délka zdi je téměř 9 tisíc kilometrů. Žasli jsme, co mohli Číňané v takovém terénu postavit!

Cesta zpět do Pekingu byla opět velice zábavná. Od zdi do Huairou nás zavezl falešný taxikář svým osobním vozem a my nasedli na první autobus směr Peking. Bohužel se jednalo o tu pomalejší variantu, kdy jede autobus necelých 100 km asi 3 hodiny a staví v každé vesničce. Řidič si však od nás vyžádal vyšší obnos jako za přímý autobus. Bylo nám to už jedno a vyčerpáním jsme v autobuse usnuli.

Celkové dojmy byly nakonec dobré. I když není cesta místní dopravou k Velké čínské zdi nejjednodušší, máme z ní hodně zážitků a také jsme ušetřili stovky juanů za komerční zájezd. Se všemi poplatky za vstupy a autobusy se dá výlet absolvovat kolem 200 juanů, což je 3x méně než nabízené zájezdy v hostelu. Navíc jsme na zdi mohli v poklidu strávit celý den a nestresovat se tím, že musíme po dvou hodinách sbíhat dolů k přistavenému autobusu.

Travel4Ever: Jak vyzrát na Velkou čínskou zeď
Předposlední den v Pekingu jsme se rozhodli absolvovat cestu k Velké čínské zdi znovu. Tentokrát jsme byli rozhodnutí, že vstup platit nikde nebudeme a spíše si z nějaké vesnice vyšlápneme na další divoký úsek zdi. Chtěli jsme se tentokrát vydat trochu dále do Simatai. Dojeli jsme do stejného městečka jako minule a začali jsme se dotazovat, který spoj do Simatai vlastně jede. Jeden sympatický Číňan, který se později představil jako „Peter Pan“, nám sdělil, že jedou s celou turistickou skupinou na divoký úsek zdiva autobusem 23. Pro složitost čínských jmen se Číňané většinou v mezinárodních kruzích představují svým anglickým jménem, které získají ve škole na hodině angličtiny. Alespoň tak nám to Peter Pan vysvětlil.

Travel4Ever: Jak vyzrát na Velkou čínskou zeď
Autobus zrovna přijížděl, a tak nebyl čas na rozmyšlenou. Naskočili jsme s nimi. „Už zase někam jedeme a nevíme kam.“ Ostatní členové čínské výpravy se smáli, že jedeme také. Cesta dalším autobusem trvala ještě hodinu a půl. Konečně jsme byli na místě a mohli jsme se představit všem 10 čínským turistům, jejichž skupinu jsme tak nenadále rozšířili. Dozvídáme se, že jdeme na divoký úsek Čínské zdi přezdívaný Spící tygr, neboť kopce, na kterých se zeď tyčí skutečně připomínají ležícího tygra. Peter Pan nám sdělil, že bychom neměli nic platit. Přesně takový výlet jsme si představovali! Přešli jsme vlakové koleje a uviděli jsme krásné hory ve tvaru tygra! Nakonec jsme s našimi novými kamarády vyšplhali až nahoru a udělali asi 10 kilometrový pochod po nádherném úseku Velké čínské zdi. Při pauze na oběd Číňané z batohů vytáhli neskutečné množství jídla a začali nás hostit. „Jak milé!“ Nechali jsme raději v batohu naše okoralé tousty a všechno jídlo jsme s nimi vyzkoušeli. Někteří jedinci s sebou dokonce táhli velké termosky s horkou vodou, aby si na treku zalili své oblíbené nudle.

Travel4Ever: Jak vyzrát na Velkou čínskou zeď

Číňané byli opravdu zábavní a byli rádi za každou společnou fotku s námi. Někteří z nich uměli trochu anglicky, a tak jsme se konečně mohli dozvědět i pár věcí o Číně. Jak stavěli čínskou zeď, je prý ale i pro ně záhadou. Řekli nám, že si založili turistickou skupinu a každý týden o víkendu jezdí k nějakému úseku Velké čínské zdi na výlet. Zeď je to dlouhá, takže tu mají spoustu možností. Strávili jsme spolu skvělý den a večer jsme společně přijeli zpět do Pekingu. Na nádraží jsme se rozloučili a rozdali jsme jim naše cestovatelské vizitky. Škoda, že je tu náš web travel4ever.cz zakázaný, stejně jako facebook a další sociální sítě. Alespoň mají náš email, tak si třeba vyměníme nějaká společná fota. Byli jsme nadšeni, neboť se jednalo o jeden z našich nejlepších zážitků v Číně a poznali jsme skutečně velmi milé lidi.

Karel a Edita / www.travel4ever.cz

Související články:

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest