Travel4ever si splnili další cestovateský sen – podzimní Patagonii

Jedním z dalších cestovatelských snů partičky z Travel4ever bylo navštívit Jižní Ameriku a zvláště nádherné hory Patagonie v Argentině a Chile. Přečtěte si, jak jejich cesta v Jížní Americe začala, co viděli, zažili a kam se dál chystají...

Nejkrásnější východ slunce pod Mt. Fitz Roy

Příjezd do Argentiny

Ze Sydney jsme absolvovali asi náš nejdelší souvislý let v životě přes Pacifik do Santiaga de Chile, odkud jsme pokračovali dále do Buenos Aires. V hlavním městě Argentiny jsme strávili skvělý týden v domě naší kamarádky z Nového Zélandu. Měli jsme tak čas na poznání metropole a také naplánování našich dalších kroků. Nakonec jsme se rozhodli, že poletíme na úplný jih Argentiny do města Ushuaia a začneme cestu po Jižní Americe z „Konce světa“. Už se dost ochlazovalo, a proto jsme upustili od původního plánu procestovat jih Brazílie. Je dobré si předem zvolit místa, která chcete navštívit, neboť Jižní Amerika je obrovská! Důležité je také přihlédnout k počasí, aby vás nezastihla příliš velká zima nebo např. období dešťů!

Jak cestovat po Jižní Americe

Naší prvotní myšlenkou bylo koupit auto a projet Latinskou Ameriku až do USA. Později jsme dospěli k závěru, že jet vlastním autem není nejvhodnější způsob cestování. Zaprvé je to drahé a koupě auta v Jižní Americe je také mnohem složitější než např. v Austrálii nebo na Novém Zélandu, kde zajdete na poštu a podepíšete jeden papír. Po předchozích cestách autem jsme došli k dalšímu a pro nás důležitějšímu nemateriálnímu faktu. Pokud nemáte auto, musíte se spolehnout na ostatní a zaručeně tak potkáte mnohem více lidí a určitě budete mít i více úsměvných historek!

A tak jsme se rozhodli, že projedeme Jižní Ameriku stopem! „Asi to bude pomalejší, ale zase budem pořád v kontaktu s místňákama.“ Zdálo se nám to jako dobrý nápad, a proto jsme začali stopovat hned z „Konce světa“. Ačkoliv to nebylo vždy lehké, ušetřili jsme spoustu peněz, neboť autobusy v Argentině byly velmi předražené. Většinou jsme dokázali zastavit auto ve třech, jen občas jsme se museli rozdělit. Používali jsme trik, kdy jeden z nás odešel opodál, abychom řidiče hned nevyděsili počtem stopařů. Jakmile zastavili, bylo už lehké se domluvit a přiznat, že cestujeme ve třech. Když měli místo, tak nás bez problémů vzali všechny i s našimi obřími krosnami. Pokud to bylo jen možné, preferovali jsme zůstat pohromadě, neboť cestování v Jižní Americe nemusí být vždy bezpečné.

Rozhodli jsme se Jižní Amerikou stopovat

Útěk z konce světa

Když jsme se dostali do města Ushuaia, které je argentinským „Koncem světa“, byla už pěkná zima! „Trošku změna po Buenos Aires co? Tak já vytahuju termo prádlo“ prohlásil Karel na letišti a začal na sebe nabalovat obsah batohu. Argentina je obrovská země a náš let z Buenos Aires na jih trval asi 3,5 hodiny! Klima se změnilo na antarktické a sníh byl cítit ve vzduchu. Předpověď ukazovala, že má skutečně začít v příštích dnech padat sníh, a tak jsme neváhali ani den a vyrazili jsme kempovat do Ohňové země do národního parku Tierrra del Fuego. Po celodenním treku jsme strávili naší první chladnou noc ve stanu a kupodivu jsme přežili! V neplaceném kempu jsme byli samozřejmě úplně sami, neboť se na konci světa podobní blázni nenašli. Po úvodním seznámení s argentinským jihem a zimou jsme rychle prchali výše a stopovali z Ohňové země do horského městečka Puerto Natales a nejslavnějšího chilského národního parku Torres del Paine.

Příjezd do Ushuaii

Argentinský Konec světa

Mrazivé Torres del Paine v Chile

Stopovat do Torres del Paine se nám celkem dařilo až na hranici mezi Argentinou a Chile, kde jsme strávili skoro celý den. Nebylo tam totiž moc aut a řidiči se zpravidla bojí přejet hranice s cizí osobou. Není se čemu divit vzhledem k množství drog, které v Jižní Americe kolují. Na hranici byla šílená zima a dokonce začalo i trochu sněžit. Už jsme se připravovali na stavbu stanu, když jsme oslovili milý argentinský pár. Šli si vyřídit celní formality a přislíbili, že si mezitím rozmyslí, zda nás vezmou. „Tak pojďte no!“ Prohlásili při návratu a my se nadšeně nasoukali se všemi věcmi do jejich auta. Společně jsme vyrazili na mnohahodinovou cestu směr Punta Arenas.

 Na treku v Ohňové zemi

Přijeli jsme tam až pozdě v noci, a tak jsme přespali na letišti před městem. Ráno jsme už hravě dostopovali do Puerto Natales. Toto horské městečko je skutečně kouzelné, ale bylo poněkud mrazivější, než jsme doufali. Navlékli jsme na sebe poslední zbytky oblečení, čímž se alespoň odlehčily naše těžké batohy. Národní park Torres del Paine je znám svým bláznivým počasím a neuvěřitelně silným větrem. Předpověď ukazovala jediný sluneční den mezi samým deštěm a sněhem. „Zejtra musíme jet, jinak ty hory ani neuvidíme!“ A tak jsme nakoupili zásoby jídla a další den začali stopovat do národního parku. Po několika hodinách chůze a marných pokusů o zastavení jakéhokoliv dopravního prostředku jsme to už chtěli vzdát, když jsme potkali další argentinský pár. Jeli na jednodenní výlet do parku a vůbec jim nevadilo, že se chceme přidat. Nakonec jsme s nimi strávili úžasný slunečný den a s jejich pomocí viděli úžasné horské masivy, věže Torres, laguny, ledovce a spoustu guanacos (lama guanicoe). Park je skutečně překrásný a je asi jedním z nejhezčích míst celé Patagonie. Kempování uvnitř národního parku bylo pro nás tou dobou bohužel nemožné vzhledem k nočním teplotám, které se propadaly až na hrozivých -15°C. Vítr tu občas dosahuje i rychlosti přes 100 km/hod a několikrát prý dokonce převrátil i autobus s turisty. Chtěli jsme jít slavnou několikadenní trasu „W track“, ale předpověď počasí na další dny se nelepšila. Přesto jsme byli rádi alespoň za jeden den strávený v parku, po kterém jsme utíkali před zimou dále na sever.

Šťastný stop v národním parku Torres del Paine

Guanacos přebíhají silnici

Dech beroucí ledovec Perito Moreno

Naším dalším cílem bylo navštívit ledovec Perito Moreno zpět v Argentině. Tentokrát jsme přejeli hranici bez problémů a po několika stopech jsme dojeli až do vesnice s názvem Esperanza (naděje). Byla to spíše jen benzínová stanice s několika obchody a hotelem. Naději jsme ztratili, když se setmělo, ale naštěstí nás místní policisté pozvali přespat na stanici. Postavili jsme si u nich stan a dokonce nám donesli horkou vodu. Po celou dobu jsme pili argentinský drink „mate“, protože nám byla pořád zima. Dobrá věc je, že mate pijí snad všichni Argentinci, a tak je velmi lehké sehnat horkou vodu. Často můžete vidět řidiče, jak se ženou s termoskou doplnit vodu na svůj milovaný bylinný nápoj. Mate má dlouhou tradici, která se táhne od indiánských kmenů a pije se po celé Argentině a také v Chile. Další den pokračovalo naše marné snažení o stop, které nám nakonec trvalo 5 hodin! Téměř nikdo totiž nejel v tomto období do El Calafate, ze kterého se na ledovec vyráží. Nakonec jsme se museli rozdělit a dívčí část týmu odjela první s řidičem kamionu. Karel zkoušel dál štěstí, až mu nakonec zastavila matka s dcerou. Bohužel neměli místo v autě, a tak musel strávit následující dvě hodiny na korbě v nesnesitelné zimě. Konečně jsme se však pohnuli a znovu se všichni střetli v El Calafate. Toto město je vstupní branou do národního parku Los Glaciares a ke slavnému ledovci Perito Moreno. Byl to dozajista nejkrásnější ledovec, který jsme kdy viděli! Pochodujete okolo něj a přitom si uvědomíte jeho ohromnou velikost. Ledovec je v průměru 70 m vysoký a je jedním ze tří patagonských ledovců, které stále rostou. Občas můžete pozorovat, jak se odlomené kusy ledu řítí za velikého hluku dolů do vody. Jednou jsme dokonce viděli padat celou 70 m ledovou stěnu. To už byla podívaná, při které cítíte neuvěřitelnou sílu přírody. Bylo to úžasné! Určitě doporučujeme návštěvu!

Ledovec Perito Moreno v podzimních barvách

Neuvěřitelná síla přírody

El Chaltén – nejlepší východ slunce v životě

Další částí národního parku Los Glaciares je vesnice El Chaltén s neuvěřitelnými horskými štíty a nádherným vrcholem Mount Fitz Roy (3405 m). Během prvních dnů jsme udělali několik treků v okolí a čekali na lepší počasí. Předpověď vypadala slibně, a proto jsme se rozhodli vstát ve 4 hodiny ráno a vydat se na východ slunce pod samotný vrchol Fitz Roy. Trasa se jmenuje „Laguna de los Tres“ a cesta k laguně vám zabere 4 hodiny. Na místo jsme se tak dostali asi v 8 hodin a čekali na východ slunce, který byl v tomto podzimním období příjemně pozdě. Asi v půl deváté začalo slunce vycházet, hory před námi se zbarvily do sytě oranžové barvy a my zažili asi nejkrásnější východ slunce v životě. Slunce vyšlo a nám konečně přestala být zima. Mohli jsme si tak vychutnat zaslouženou snídani u horské laguny pod vrcholem Mt. Fitz Roy. Tato chvíle byla asi naším nejsilnějším zážitkem z Patagonie! Po snídani jsme se vydali zpět dolů do údolí a pokračovali neméně pěknou stezkou „Laguna de los Torres“. Trasa končila u polozamrzlého jezera, ve kterém se odrážely vrcholky hor zvaných Torres (věže). Nemohli jsme přestat fotit podzimní barvy a horské vrcholky kolem. Byl to dlouhý den, během kterého jsme ušli 30 km za 14 hodin! Ráno jsme vyrazili ve 4 hodiny a vrátili se až v 6 hodin večer. Byli jsme vyčerpaní, ale šťastní za nádherné počasí. Další ráno jsme vylezli na kopec za vesnicí, abychom tu nádheru viděli znovu z jiného místa. Vidět východ slunce takto z dálky mělo rovněž své kouzlo, neboť se hora Mt. Fitz Roy i vrcholky Torres krásně zbarvily v jedné linii!

Nejkrásnější východ slunce pod Mt. Fitz Roy

Útěk do divočiny v El Chaltén

Město hippies El Bolsón

Měli jsme štěstí, že se nám podařilo z El Chaltén odjet stopem, neboť jsme potkali cestovatele, kteří čekali na auto i několik dní! Karel zvednul palec už v centru a první auto s dobrou argentinskou duší hned zastavilo. „Jedeme!!!“ Měli jsme neuvěřitelnou radost při představě, že nemusíme stát celý den u silnice v té šílené zimě. Slavná silnici Ruta 40 byla v tomto období opuštěná, a tak jsme se rozhodli vrátit k oceánu, kde jezdilo více aut. Cesta to byla delší, ale na stop mnohem jednodušší. Nakonec nám trvalo asi 3 dny dojet do El Bolsón. Opět jsme se podivili nad obrovskými vzdálenostmi v Argentině! Jednou jsme přijali pozvání přespat v kostele, podruhé jsme zase spali ve stanech u benzínové stanice, abychom ráno pokračovali do Esquelu. Tam nás z větší části dovezl novozélandský geolog, který hledá v Patagonii zlato.

Při stopování se dozvíte spoustu životních příběhů a je to skutečně skvělý způsob, jak poznat zemi. V Esquel jsme strávili jednu noc a na cestě do El Bolsón jsme zastavili neuvěřitelně milého staršího pána. „Kde budete dneska spát? Nechcete jít ke mně? Mám tam takové chatky a stejně jsou nyní prázdné.“ Zeptal se po několika minutách rozhovoru v autě a opravdu nás pozval k sobě domů. Na své zahradě měl několik luxusních dřevěných chat, ve kterých jsme si připadali jako králové. Místo nebylo daleko od centra El Bolsón, kam se v dobách éry hippies sjížděli mladí rebelové z celé Argentiny. Toto horské městečko i dnes poutá novodobé „hipíky“. Uvidíte je na ulicích prodávat své výrobky, aby si přivydělali a mohli dál vést svůj bezstarostný hippie život. Večer nás náš nový kamarád pozval na grilování (tradiční argentinské asado – několika druhů masa). Koupili jsme na oplátku nějaká vína, která jsou v Argentině a Chile výrazně levnější než vše ostatní a strávili jsme pěkný večer s jeho rodinou. Za maso jsme byli skutečně vděční, neboť jsme si ho nedopřávali moc často. Jídlo obecně bylo v Argentině dost drahé, a proto jsme si téměř vždy vařili pokrmy z levných surovin: rýže, brambor či čočky. Občas jsme to proložili levnější a výbornou argentinskou empanádou (taštička plněná masem, sýrem nebo zeleninou).

Panorama pohoří v El Chaltén při východu slunce

Další den nás přiblížili na začátek dvoudenního treku k horské chatě Hielo Azul. Po celodenním úsilí, kdy jsme se několikrát ztratili, jsme usínali v nádherné chatě obklopeni horami a sněhem. Značení turistických stezek není ani zdaleka tak propracované jako v ČR. Zima už nás ani nepřekvapila, ale přeci jen nám bylo lépe v chatě u kamen. „Koho to jsou boty?!“ zařval správce chaty a v ruce držel doutnající pohorku, která se evidentně sušila příliš blízko ohně „Ty vole, to je moje bota“ Vyskočil Karel od svého čaje. „No to jsem ale blbec!“ Vzal si svou ohořelou botu a hodil jí ven do sněhu. „Naštěstí to nemá vliv na funkci, protože ohořel jen jazyk!“ Oddychl si Karel a usedl zpět ke svému čaji. Horské chaty v Patagonii jsou jednoduše skvělé a mají jedinečnou atmosféru. Nikdy nechybí oheň, nápoj mate a kocour! Skutečně se nám tam líbilo. Chatu spravují lidé, kteří tam většinou bydlí 6 měsíců naprosto odříznuti od okolního světa. Na naší chatě bydlela dokonce celá rodina už 15 let! Dcera prý chodí do školy každý druhý půlrok :)

San Carlos de Bariloche

San Carlos de Bariloche je oblíbeným místem všech Argentinců, kteří sem zpravidla míří na dovolené, tábory, školní výlety atp. Místo je to opravdu kouzelné a nabízí nádherné scenérie jezer a hor. Rozhodli jsme se pro Cerro Frey track, který byl v podzimním období neskutečný! Začátek treku je v lyžařském centru Cerro Catedral a konec u zamrzlé horské laguny a opět vynikající chaty. Pokud můžete, určitě navštivte Bariloche v podzimním období, protože barvy stromů byly až neuvěřitelné!

Trek Cerro Frey

Bariloche není ale jen poklidným místem turistů a cestovatelů. Má také svou temnou stránku, o které jsme se dozvěděli právě při cestě do Cerro Catedral. Stopli jsme psychologa, který nám pověděl o situaci v chudých rodinách původních obyvatel žijících na okraji města. Řekl nám, že v těchto slumech je běžné, že jsou mladé dcery znásilňovány svými otci. Ti si prý myslí, že si mohou dovolit na všechny ženy, které přejdou práh jejich domu. Když je váš soused silnější, může znásilnit klidně i celou vaší rodinu. Nemohli jsme tomu uvěřit, ale doktor sázel jednu historku za druhou ze své práce. Prý za ním chodí mnoho zneužitých žen i mladých dívek, které samozřejmě trpí psychickými problémy. Nechceme nikoho vystrašit, ale pokud cestujete do Jižní Ameriky, určitě se obloukem vyhněte nebezpečně vypadajícím čtvrtím. Ekonomická situace je zde mnohem složitější než u nás v Evropě, a tak jsou nejrůznější krádeže a přepadení celkem časté. Ani my jsme se za několik měsíců cesty nevyhnuli problémům a máme na kontě jedno přepadení pěstmi a jeden ukradený mobil z kapsy. Obojí bohužel potkalo Karla.J Od ostatních cestovatelů většinou slýcháme podobné historky. Většinou se jedná minimálně o jeden ukradený batoh. Bohužel to už tak nějak patří k rizikům cestování a ztráty či odcizení materiálních věcí by vás neměly na vaší cestě odradit. Na druhou stranu většina lidí je velice přátelských a snaží se vám pomoci.

 Jezera San Carlos de Bariloche

Dalším skvělým výletem v Bariloche je návštěva nádherných jezer. Můžete si půjčit kolo a projet si okruh Circuito Chico nebo vylézt na kopec Cerro Lopez, odkud se vám otevřou jedinečné výhledy. Pohybujete-li se v centru města, určitě nesmíte vynechat proslulou čokoládu, sušenky Alfajor a místní pivo!

Podzimní barvy v Bariloche

Z Bariloche jsme pokračovali dále přes Villa la Angosturu a po klasických problémech se stopováním přes hranice, jsme podruhé vstoupili do Chile! Karel musel opět snášet ukrutnou zimu na korbě auta, ale nakonec jsme se všichni šťastně sešli v Osornu v Chile, kde začala naše další jízda! David už měl být dávno zpět ze své zastávky v ČR, ale dva dny před plánovaným odletem dostal příušnice. Přejeme brzké uzdravení a doufáme, že se k nám brzy přidá! Náš plán je přejet celou Jižní Ameriku, Střední Ameriku, Mexiko až do Texasu. Uvidíme, co se stane! Sledujte naše další dobrodružství na www.facebook.com/travel4ever.cz.

Vemte nás do Chile!

Stopování občas bolí

Přečtěte si také další zážitky z cest partičky Travel4Ever na našem HUDY blogu.

Napsal Karel Štěpánek / www.travel4ever.cz
Z kanclu kolem světa

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest