Travel4Ever: Výstup po rýžových terasách Dračí páteře

Jedním ze symbolů Číny jsou neuvěřitelné rýžové terasy Dračí páteře, které po staletí obdělávají místní vesničané ve složitém horském terénu v jihočínské provincii Guanxi. I my jsme byli zvědaví, jak se místním farmářům v kopcích daří, a tak jsme se k rýžovým terasám Longji vypravili.

Travel4Ever: Výstup po rýžových terasách Dračí páteře

Na mapě se zdály být terasy jen kousek od Guilinu. Když jsme se ale na cestu zeptali v hostelu, zjistili jsme, že dostat se tam nebude až tak jednoduché. „Jenom cesta tam vám místní dopravou zabere tak 4 hodiny!“ řekli nám na recepci v hostelu a dodali, že budeme muset alespoň dvakrát přestupovat. K rýžovým terasám se dá dostat i jednodušeji s využitím zájezdu od některého z hostelů. Je to ovšem poměrně drahá varianta a navíc se podobnému typu cestování se obloukem vyhýbáme.

Vstali jsme tedy už v 6 h ráno a vyběhli na první místní autobus, který nás měl zavézt na autobusové nádraží. Na první zádrhel jsme narazili už zde, neboť jsme nevěděli, kde vystoupit. Všechny názvy stanic byly pouze v čínštině a my marně luštili pro nás vtipně vypadající obrázky. Po chvíli jsme začali zoufale běhat uličkou autobusu s mapou a snažili se najít někoho, kdo by nám poradil. Anglické volání bylo samozřejmě úplně marné, ale s gestikulace jedné paní jsme usoudili, že nám dá pokyn, až naše zastávka přijde. Paní nám skutečně po chvíli mávala k výstupu, a tak jsme to riskli. Autobus odjel a my se ocitli kdesi na ulici, kde začalo naše další hledání.

Travel4ever_Terasy_3

Museli jsme najít autobusové nádraží, které k našemu překvapení nikde u zastávky nebylo. Když nerozumíte žádnému nápisu a nemůžete se ani nikoho zeptat, tak tak to začíná být skutečně zábavné. Připadali jsme si jako v nějaké hře, kde musíte neustále hledat cestu. Zvláště nepříjemné bylo, že autobus k rýžovým terasám jel pouze jednou za čas a cesta tam měla trvat dost dlouho. Nakonec jsme však směr na nádraží trefili a k prodeji lístků jsme doběhli asi 2 minuty před odjezdem autobusu. V okénku nám vytiskli lístek, který byl celý v čínštině. Rovněž nás upozornili, že v jistém městě musíme přestoupit.

Travel4Ever: Výstup po rýžových terasách Dračí páteře

Název města jsme zapomněli ještě před tím, než jsme nasedli, a tak následovalo další pobíhání s naším lístkem od sedačky k sedačce a zjišťování, kde máme vystoupit. Opět jsme vytušili, že máme čekat na pokyn. Asi po dvou hodinách jízdy po malých klikatých silničkách mezi kopci někdo náhle zavelel: „Vystupovat!“ Nacpali nás do polovičního autobusu, který pokračoval kamsi dále. Přistoupila ještě jedna paní, která všem prodala vstupenku na rýžové terasy, z čehož jsme pochopili, že asi jedeme správně a nějaká ta políčka přeci jen uvidíme. Nemohli jsme čekat, že populární terasy s rýží budou v Číně zadarmo, neboť tu vybírají vstupné snad za každý kopec. Napjatě jsme očekávali, do které z vesniček nás autobus doveze.

Travel4ever_Terasy_6

Za další hodinu jízdy autobus kdesi zastavil. Řidič naznačoval „jděte támhle nahoru do kopce“. Chtěli jsme začínat ve vesničce Dazhai, která je méně turistická než známější Pingan. Nakonec nás autobus skutečně do Dazhai zavezl. Jednalo se však asi spíše o náhodu, neboť do které vesnice autobus jede, jsme celou dobu nevěděli.

Zabalili jsme nezbytné vybavení  a „konečně vyrážíme!“ Cesta začala velice brzy stoupat vzhůru. Při výstupu jsme potkávali ženy oděné v tradičních barevných šatech s dlouhými vlasy, které nosí zamotané do velkého drdolu na čele. Dozvěděli jsme se, že podle toho můžeme poznat, zda je žena vdaná. Vdané ženy mají vlasy schované pod látkou a svobodné mají odhalený drdol na čele. Mnoho z nich pracuje velmi tvrdě, neboť nosí zavazadla turistům. S otevřenými ústy jsme pozorovali, jak tyto postarší paní s podvázanými koleny nosí na zádech nůše naložené kufry a batohy do příkrých kopců. Očividně cestu do tisíce metrů absolvují i několikrát denně. Neuvěřitelné!

Travel4ever_Terasy_5

Stoupali jsme dále mezi terasami a všude kolem nás se začala rýsovat rýžová políčka. Pěstování rýže vyžaduje vodorovnou plochu, aby se rýže mohla sázet do vody. Vybudovat takové terasy v tomto terénu muselo být skutečně náročné. Náročná je samozřejmě i samotné obdělávání těchto políček. Byl zrovna čas sklizně, a proto na některých místech ležela rýže posekaná, jinde ji již zpracovávali, mlátili z klasů a balili do 40 kg pytlů.

Viděli jsme drobné mužské postavy, které si nahodili pytel na záda a vyběhli s ním kopec. Jeden takový jsme si zkusili zvednout. Byl opravdu těžký. Jeden z dělníků ho pomohl nahodit Karlovi na záda, aby si mohl nošení pytlů na rameni vyzkoušet. Vylezli jsme na nejvyšší kopec, odkud byl krásný výhled na všechny rýžové terasy v okolí. Následoval výstup ještě na několik dalších vrcholů.

Travel4ever_Terasy_7

Cestou jsme potkali skupinu dětí, které sem přijeli na hodinu výtvarné výchovy a na jednom z kopců malovali každý na své plátno okolní terasy. Všichni se s námi chtěli vyfotit a volali na nás „Breta Pitta a Jolie“ :)  Řekli jsme si, že si po výstupu dáme něco místního k obědu a při tom se budeme kochat výhledem na terasy.

Travel4Ever: Výstup po rýžových terasách Dračí páteřeObjednali jsme si zeleninovou a vaječnou polévku a k tomu rýžové víno a pivo. I když jsme opravdu snaživě ukazovali prstem na to, co chceme, paní nakonec přišla pouze s pivem a „zeleninovou“ polévkou. Nakonec jsme však byli rádi, že na druhou část objednávky zapomněla, jelikož polévku tvořila pouze obří miska s horkou vodou, ve které plavaly velké zelené listy, které zeleninu příliš nepřipomínaly.

Travel4ever_Terasy_8

Čekaly nás ještě 4 hodiny cesty zpět do Guilinu, a tak jsme se raději pomalu vydali dolů do vesnice. Stejným způsobem s několika přestupy jsme se dostali večer zpět do hostelu. Přesvědčili jsme se, že cestovat i zdánlivě krátké vzdálenosti, může být v Číně náročné. Pohled na rýžové terasy dračí páteře však stál za to!

Karel a Edita / www.travel4ever.cz

Související články:

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest