Travel4ever: Z nepálského do indického Himaláje

Je tu další poutavé čtení od Karla Štěpánka z Travel4Ever. Cestovatelé se vydali po zemi z Nepálu do indického Ladakhu. Na vlastní kůži zažili otravu jídlem a navlastní oči viděli jeho svátost dalajlamu. Inspirujte se místy, které navštívili.

cover

Vypršelo nám vízum v Nepálu!

Při vstupu do Nepálu se musíte rozhodnout, na jak dlouhou dobu si zakoupíte vízum. Následné prodloužení je možné. Je však dražší a komplikovanější. My jsme vstoupili do země na 30 dní, neboť jsme věděli, že v červenci začíná období dešťů. Chtěli jsme tak utéct do indických Himalájí na severu, kde je naopak přes léto hezké počasí. Trek u Annapuren o kterém jsem psal v článku 18 dní na stezkách u Annapuren,  nás naprosto uchvátil, a proto jsme se jej snažili protáhnout, jak jen to šlo.

Když jsme se vrátili do Káthmándú, zjistili jsme, že jsme si popletli datum platnosti nepálského víza. „Vždyť nám to vízum končí dneska“, podívali jsme se na sebe s Natálií vystrašeně. Pokud povolenou dobu překročíte, musíte za každý den zaplatit několik dolarů navíc, ale zároveň si zakoupit min. vízum na 14 dní, což už se vám prodraží. Další den jsme na hranicích s radostí zjistili, že po uplynutí 30 dní, máte ještě k dispozici 24 hodin na opuštění země. To nás zachránilo od placení zbytečné pokuty. Dávejte si na to pozor, ať už cestujete kdekoliv!

Více o Nepálu se dozvíte v článku: Káthmándú - Jak zvládnout start v Nepálu

Málem nám vypršelo vízum v Nepálu

 Vstup do Indie

Pozemní cesta z Nepálu do Indie je nejběžnější přes hranici Sonauli, která se nachází na jihu kousek za národním parkem Chitwan. Lze však využít i další pozemní přechody např. na západě země. Cesty v Nepálu jsou v žalostném stavu, a tak pojedete z Káthmándú na hranici téměř celý den. Vyjíždí se brzy ráno. Vízum lze zažádat elektronicky na 2 měsíce. My jsme měli v plánu v Indii delší pobyt, a proto jsme na indické ambasádě v Nepálu požádali o klasické 6 měsíční vízum.

Od hranic jsme přesedli na autobus a vyrazili do města Gorakhpur. Tato pro první indická destinace pro nás byla i po Nepálu velkým kulturním šokem. Město totiž nebylo úplně nejhezčí. Zrovna probíhal nějaký svátek, a tak byla všude spousta lidí. Kolem restaurací viditelně pobíhaly krysy a šváby. Natálie si už nejspíš z Nepálu přivezla střevní potíže, a tak se raději nevzdalovala daleko od toalety.

Já jsem se vydal hledat jízdenku na vlak či autobus. Bylo obrovské horko kolem 35 stupňů. Začínalo totiž pravé indické léto! Na vlakovém nádraží to vypadalo jako v jiném světě. Stovky Indů spalo před nádražní halou, další lidé pak přímo v kolejišti. Po probuzení se sprchovali vodou určenou do vlaků. Když nějaký vlak přijel, Indové na něj skákali a snažili se dovnitř dostat okny. Takovýto obraz jsem už jinde v Indii neviděl. Všude, kam jsem se jen podíval, byly hromady odpadků.

Kulturní šok v Indii

„Uff, vítej v Indii“, řekl jsem si a vydal se k pokladnímu okénku. Tam mi bohužel sdělili, že třída „sleeper“ je na několik dní beznadějně vyprodaná. Levnou třídu „general class“ bez vlastního místa jsme cestovat nechtěli, neboť dlouhá trasa v takovém horku se stovkami lidí a bez místa by byla velmi náročná. Koupil jsem proto nakonec dvě jízdenky na autobus. Cestování vlakem jinak v Indii funguje dobře. Ceny jsou levné a v porovnání s autobusem je vlak pohodlnější. Na vytížených trasách bývá potřeba rezervace alespoň den dopředu. Kulturní šok pokračoval, neboť jsme přijížděli do Váránasí, jednoho z nejpodivnějších míst na světě

Váránasí – místo, kam se jezdí umírat

Váránasí je jedním z vůbec nejstarších měst na světě. Osídlení u řeky Gangy je tradičně kolébkou hinduistů. Jedná se o jejich nejposvátnější místo. Hinduisté věří, že pokud ve Váránasí zemřou, vyhnou se reinkarnacím a půjdou rovnou do nebe. Někteří se proto na místo snaží dopravit např. své staré nemocné rodiče. Evropan se často nestačí divit, co se na ghátech (schody kolem Gangy) odehrává.

Gháty ve Váránasí

Váránasí je jednou velkou explozí barev. Je to také jediné místo, kde probíhají kremace těl 24 hodin denně. Zesnulé děti, těhotné ženy, lidé s leprou a svatí muži se nespalují. Jejich tělo je s přivázaným balvanem vhozeno do řeky celé. Hinduisté totiž věří, že tyto duše budou přímo spaseny a kremaci proto nepotřebují.

Svatých mužů (sádhové nebo bábové), kteří se zcela zasvětili víře, je v Indii několik milionů a jsou velmi uznávaní. Část svého života tráví v lesích a nejrůznějších jeskyních, kde meditují i dlouhé roky. Mohou zdarma jezdit vlakem! :) Někteří z nich se oddávají také černé magii a nejrůznějším hrůzným rituálům, které západní svět jen těžko chápe.

Pro nás bylo Váránasí velmi krásným, ale i drsným uvítáním do Indie. Po vypití místního nápoje „special lassie“ se mi neudělalo dvakrát dobře. Bohužel jsem se v nepříjemném stavu asi i omylem napil vody z kohoutku, kterou jsme měli připravenu v láhvi pouze na oplachování těla. Pravděpodobně jsem se tak přiotrávil vodou. Několik dní jsem strávil na záchodě a asi týden jsem se cítil tak slabý, že jsem sotva mohl chodit.

Váránasí - místo, kde je nejlepší umřít

Snažil jsem se to vyléčit sám, což byla velká chyba. V Indii jsou totiž kvalitní nemocnice a léky velmi levné. České léky a babské rady nemusí na místní podmínky vůbec fungovat. Moje váha velmi poklesla a já si říkal: Tak tady je to místo, kam se chodí umírat. Doufám, že ještě nejdu do finále!

Naštěstí jsem se z toho dostal, i když dieta ještě musela pokračovat. V řece se rovněž nedoporučuje koupat, neboť je silně kontaminovaná. Slyšeli jsme příběh, že si nějaký Rakušan dopřál opékanou rybu na klacku z Gangy a skončil hospitalizován. Místní lidé se samozřejmě v řece koupou bez problémů a také ji po malých douškách pijí. Je pro ně zkrátka posvátná!

Nejslavnější Taj Mahal

Návštěva Indie by nebyla kompletní bez Taj Mahalu, který je považován za nejhezčí stavbu, novodobý div světa atp. Davům turistů se tu proto nevyhnete, nicméně je příjemnější vyrazit k prohlídce brzy ráno. Mramorová stavba je opravdu působivá stejně tak jako její dramatická historie. Když mocnému vladaři Shan Jahanovi zemřela při porodu 15. dítěte žena Mumtáz Mahal, rozhodl se jí vystavit fenomenální hrobku. V boji o moc ho nakonec vlastní syn nechal uvrhnout do vězení v nedaleké pevnosti Agra, kde mohl Taj Mahal pozorovat jen z okna.

Slavný Taj Mahal

Haridwar a posvátná Ganga

Dalším místem, kde protéká Ganga, je Haridwar. Z Váránasí jsme tam přijeli vlakem přeplněným mladými Hinduisty. Všichni byli oděni do oranžových barev a motivů boha Šivy. Zjistili jsme, že se jedná o velký svátek, kdy tito lidé nabírají vodu z Gangy do nejrůznějších nádob, které si pak odnášejí do svých měst a domácích chrámů. Min. jednu část cesty absolvují pěšky, a to i stovky kilometrů. Oranžové davy lidí připomínaly vítězství holandského týmu na fotbalovém šampionátu. Důvod návštěvy však pro ně byl čistě náboženský.

Poutníci v Haridwaru

Tou dobou už se k nám přidala kamarádka Lucie, která pracuje jako učitelka a mohla si tak dovolit téměř dvouměsíční návštěvu Indie. V Haridwaru jsme byli už od našeho příjezdu populární a všichni poutníci si s námi chtěli fotit „selfie“. Připadali jsme si jako celebrity a rádi jsme místní hochy potěšili. Od určitého momentu (pár set fotografií) už to ale začalo být nepříjemné, neboť lidí bylo všude až příliš. Co také očekávat od země s největší hustotou zalidnění? Indie už má téměř stejný počet obyvatel jako Čína, ovšem na menším území. Tyto dvě velmoci spolu vlastně tvoří třetinu všech lidí na planetě!

Centrum jógy v Rishikeshi

Stejní Hinduisté z Haridwaru se na své pouti zastavují také v horském chrámu Šívy v nedalekém Rishikeshi, který svým dlouhodobým pobytem proslavili hlavně Beatles. Rishikesh je vyhledávaným místem meditací a jógy. Natálie si chce v Indii absolvovat měsíční instruktorský kurz jógy, a proto se začala vyptávat na podmínky.

Ukázalo se, že vybrat jednu školu a mistra nebude zase tak lehké. Nejlepší je dát na doporučení známých, kteří už kurz absolvovali. Navíc ceny lekcí s přílivem zahraničních turistů velmi stouply. Nejlevnější kurz jsme našli za 1400 amerických dolarů, což se nám zdálo hodně. Podobné ceny jsme objevily i v Dharamsale. Nakonec Natálii spasila jedna kamarádka z Austrálie, která jí dala tip na výborného mistra jógy na jihu Indie.

Tento měsíční kurz je vyzkoušen a bude stát jen třetinu ceny! Už je tedy jasné, že se díky tomu podíváme i na indický Jih. Chcete-li se naučit jógu a získat instruktorský certifikát, je k tomu Indie tou pravou zemí! Před odjezdem z Rishikeshe se ještě Natálie s Luckou objevili v místních novinách! Nějaký paparazzi naše hvězdy vyfotil, jak se na ulici fotí s Indy. :)

Dharamsala, poklidné místo Buddhismu

Dharamsala a zejména nedaleký McLeod Ganj má velmi poklidnou atmosféru a kurz jógy či meditace tu bude také jistě velmi příjemný. Nás nakonec zlákala cena na jihu v Mysore, neboť se při dlouhodobém cestování musíme dost hlídat. Pokud však nemáte hluboko do kapsy, určitě se do Dharamsali vydejte.

První setkání s Buddhisty v Dharamsale

V severoindické Dharamsale má své sídlo duchovní vůdce Tibeťanů dalajláma XIV Tändzin Gjamccho. Tento úžasný člověk musel z Čínou ovládaného Tibetu uprchnout a působí tedy v exilu. Právě v McLeod Ganj tak můžete navštívit jeho palác i další Buddhistické chrámy. V některých centrech lze vyučovat Buddhisty angličtinu, nebo jen přijít na společnou rozpravu o globálních tématech. Okolí je plné zeleně a na výlet se můžete vypravit do hor nebo k nedalekým vodopádům.

Manali

Z Dharamsali jsme přejeli nočním autobusem do Manali, které je považováno za začátek indických Himalájí. Udělali jsme si tam jen krátkou zastávku, neboť jsme měli namířeno ještě více na sever do Ladaku. Z Manali už ale můžete podnikat pěkné vícedenní treky např. do krásného údolí Spiti Valley.

Oblast je také proslulá pěstováním marihuany, jejíž rostliny budete potkávat na každém kroku. Výše položená část města je velmi živá a sjíždějí se sem cestovatelé z celého světa. Vydáte-li se ven z města, čeká vás po 50 km průsmyk Rohtang Pass v téměř 4 000 metrech nad mořem! Naskytnou se vám tak první úchvatné výhledy na Himaláje. Dále už pokračuje dobrodružná silnice Leh-Manali Highway přes Keylong až do Ladaku.

Cesta smrti do Ladaku

Silnice z Lehu do Manali překonává také dva průsmyky v nadmořské výšce přes 5 000 metrů! Do té doby jsme neměli ponětí o tom, že lze takového výšky překonávat autem a co hůř klasickým autobusem. Místní řidiči navíc zatáčky kroutí velmi svižně a občas je lepší se na srázy pod vámi raději vůbec nedívat. Při dobrém počasí je cesta celkem ucházející.

Cestou necestou do Ladaku

Během deště či větru však může docházet k sesunům půdy a pádům kamení. Na zimu se pak silnice na několik měsíců úplně zavírá. Toto období trvá přibližně od konce října do května. První autobus vás zaveze z Manali do Keylongu, kde je nutné přespat a následně pokračovat brzy ráno druhým autobusem do Ladaku. Cesta trvá mnoho hodin, ale autobusy jsou levné.

Příjezd do Lehu na Dalajlámovo učení

Do Malého Tibetu, jak se často Ladaku přezdívá, jsme přijeli právě v době návštěvy jeho svátosti dalajlámy XIV. Dalajláma šíří buddhistické učení po celém světě, a tak je těžké jej zastihnout. Přesný program můžete sledovat na jeho internetových stránkách. V Dharamsale se nám to nepodařilo. Nyní jsme tak měli druhou šanci poblíž hlavního města Lehu, kde dalajláma zpravidla pobývá každý rok v létě. Na jeho 3 denní učení přišly tisíce lidí z celého Ladaku i Zanskaru, což bylo samo o sobě velkým zážitkem! Mohli jsme tak pozorovat Tibeťany z nejodlehlejších vesnic.

Dalajlámovo učení v Ladaku

Projevy Dalajlámy byly tlumočeny do několika světových jazyků a my jsme si při jeho sledování na radiových vlnách naladili anglický hlas. Musím říci, že některé jeho filosofické myšlenky o smyslu bytí a soustředění se na přítomnost mě zasáhly. Jeho typickou myšlenkou je, že minulost ani budoucnost neexistuje. Tento chytrý pán má pravdu v mnoha věcech. Navíc je s ním očividně legrace, což nám potvrdilo i několik mnichů.

Při projevu také řekl několik vtipů, kterým se pak snad minutu v kuse smál. Vyzařuje z něj radost ze života, vyrovnanost i pokora. Při zjištění, že je mu 83 let, je jeho elán a mladý vzhled až neuvěřitelný! Mniši v klášteře Thiksey nám o něm sdělili, že vstává ve 3 hodiny ráno, 8 hodin denně medituje a spí vsedě! Byli jsme rádi, že jsme měli tu čest vidět takovou legendu naživo jen z několika metrů.Za Dalajlámou přijeli lidé z daleka

Další dobrodružství na sebe nenechala dlouho čekat

Už příště se dozvíte, jak jsme stopovali po celém Malém Tibetu, jak Lucie nabourala mnichovo auto a komu odlítl batoh ze střechy! 😀
Sledujte dobrodružství Travel4ever.

T4E_mapa_z_nepalu_do_indie_new


Karel ŠtěpánekKarel Štěpánek

Liberecký rodák a cestovatelský ambasador Hudy. Stihl už navštívit více než 50 zemí, založil projekt travel4ever.cz a absolvoval dvouletou cestu kolem světa.

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest