Trek divokou švédskou přírodou. Fjällräven Classic 2015

Jak může být i masová akce v horách fajn? Věřte, že ano a zažili jsme to na vlastní kůži. Švédská firma Fjällräven pozvala zástupce z HUDYsportů na trek do švédské přírody, kde jsme dohromady strávili 5 dní. Přečtěte si o našem divokém treku, který jsme si všichni maximálně užili.

Celá naše banda

Kdo je Fjällräven?

Na začátek bych vám rád přiblížil, kdo vlastně Fjällräven je. Tato švédská firma zabývající se výrobou dámskéhopánského oblečení, doplňků, batohů a stanů je jedna z firem, která si drží svůj styl. Především ale platí, že je to firma, která se zajímá o životní prostředí a i jejich výrobky jsou k němu maximálně šetrné. O svůj postoj se každoročně rádi podělí s ostatními... Dvakrát za rok pořádají týdenní pobyty v přírodě (Fjällräven Polar a druhým Fjällräven Classic). Cílem těchto akcí je dostat do povědomí lidí pobyt v přírodě a zpřístupnit hory i lidem, kteří by se do nich třeba jinak nepodívali. A na tuto jedinečnou akci byl pozván i HUDYsport. A tak 26 účastníků z  HUDY z Čech i Slovenska nasedlo do letadla a nabralo směr Švédsko. Společně jsme přožili celkem sedm dní, z toho čtyři a půl dne jsme strávili na trekováním po švédské přírodě.

Cesta tam...

 Registrace a krámekLetěli jsme přes Berlín parádním vrtulovým letadlem. Pak dál do Stockholmu a odtud do Kiruny, kde jsme byli první noc ubytovaní. V Kiruně na letišti si nás vyzvedly dvě příjemné Švédky Sara a Lilian, které se o nás po celou dobu výletu staraly. Busem už jsme se dopravili do Kiruny jako takové.

Základnou pro tuto akci byla místní škola, kde jsme získali mapu, instrukce, zaregistrovali jsme se, dostali tzv. Hiking pass, vyfasovali expediční stravu, stanyvařiče Primus s nádobím Primetech... A konečně jsme se dozvěděli i v kolik je večeře :)

Po ní už jsme se odebrali do chatek a po chvíli filozování padli do postelí - přeci jen zítra začíná dobrodružství...

První den pochodu...  Z Nikkaluokta do Kebnekaise

Naloďování do autobusůRáno se přemisťujeme autobusy do hodinu vzdálené Nikkaloukty. Tady dostáváme první razítko do našeho pasu a po chvilce čekání vyrážíme společně asi s dalšími 400 účastníky jako první toho dne na cestu. Jestli jsem dobře zaregistroval, tak letošní rok bylo na startu něco málo přes 2000 lidí z celkem 73 zemí. A to i z takových jako je Austrálie, Korea...! Organizace akce byla vysoce profesionální a výborně zvládnutá. Všichni se vezli na stejné vlně, což bylo příjemné.

Ale to už je tu odpočítávání, přestřižení pásky a my vyrážíme na cestu. Ze začátku je to špalír lidí, jdeme jak kačenky, ale postupně se to celé trhá a pak už jdeme v různých skupinkách. V takovém množství samozřejmě nejdete nikdy sami, ale zase se člověk alespoň nenudí a po prvotní stydlivosti se naváže spousta rozhovorů a známostí.

První den byl zajímavý hlavně cestou do hor, z původní kleče se stává vřes a borůvčí. Začínají se před námi rýsovat místní hory. I když má Mt. Kebnekaise nějakých 2000 metrů, tak jsou z našeho pohledu vysoké. Přeci jen se pohybujeme ve výšce okolo 700-800 metrů a na vrcholky je to ještě pořádná štreka.

Start v NikkaluoktěKebnekaise Moutain Lodge je shluk několika budov. Je tu meteorologická stanice, restaurace, možnost ubytování. V podstatě je to poslední záchvěv civilizace. Odsud už nefungují telefony a pokud něco chcete, musíte se dostat na nějakou z chat. My po malém odpočinku (a povinném pivku) pokračujeme ještě cca další dva kilometry na místo dnešního spaní.

Pár lidí od nás si hned první den naložilo. Ještě ten den si vyběhli na nejvyšší horu Kebnekaise. Cesta s převýšením okolo 2000 metrů někomu zabrala jen dvě a tři čtvrtě hodinky.

Postavení stanu a uvaření byla už rychlovka. Tady musím pochválit hlavně nádobí od Primusu s výměníkem tepla. Na zalití jídla nebo čaje bylo vždycky potřeba maximálně 600 ml vody. To z výše zmíněným nádobím zabralo vždycky čas nejdéle do minuty. Což třeba v prostředí, kde když se posadíte ke stanu a slétne se na vás milión komárů, i když jste nastříkaní repelentem, oceníte.

Náročnost trasy

  • Vzdálenost: cca 20 km
  • Převýšení: cca +180 m (v případě výstupu na Keb +2000 m od stanice)

Fotogalerie

Druhý den na treku... Z Kebnekaise do Singi-Sälka

Panorama z Kaskasanjunjetjakka nad Sälkastugornou

Druhý den ráno nás probouzí nádherná duha nad Kebem. Nejsme nijak vázani společným startem, takže si každý může vyrazit přesně podle toho, jak chce a jak se mu to hodí. Tahle část trasy byla asi nejzajímavější na výhledy. Přeci jen se nám konečně otevřely opravdové kopce. Zároveň i cesta je mnohem zajímavější. Kromě všudypřítomných dřevěných chodníčků nás občas čeká nějaké malé brodění řeky, kamenité úseky a občas nějaké i to stoupání.

Takhle se postupně dostáváme až do checkpointu Singi, kde máme oběd. Z ní je to do naší cílové stanice dalších 12 km. Ono všechno jsou to vzdálenosti na odpolední procházku. Ale přeci jen musíte počítat s tím, že jednak máte už tu samou vzdálenost za sebou a také nesete téměř 20 kilogramů na zádech.

V Sälce nás čeká další checkpoint (místo, kde dostaneme razítko a zapíšeme, že jsme tam byli). Zároveň zde můžeme doplnit jídlo a plyn (což nebylo potřeba) na další den. Zároveň tady máme možnost sauny, kterou spousta z nás hojně využívá. Je to opravdu fajn nechat se prohřát po celém dnu tahání batohu. Kombinace s koupelí ve studené řece (rozuměj 4°C) je naprosto odzbrojující.

Náročnost trasy

  • Vzdálenost: cca 25 km
  • Převýšení: cca +210 m

Fotogalerie

 

Třetí den na treku... Sälka-Tjäkta-Alesjaure

zc) Vrcholové plato

Další etapa pro nás teoreticky měla být nejnáročnější nastoupanými metry. Každý z nás k tomu přistoupil jinak. Někdo vyrazil brzo ráno a někdo si přispal. Stoupání nebylo nijak brutální. Spíš jsme lehce stoupali k sedlu Tjäktapass, a pak se přes něj prudce přehoupli. Srandovní byl mrak, který čekal těsně před sedlem. Člověk do něj vlezl. V něm pršelo a tak se spousta lidí oblékla do nepromokavých věcí. Jenže mrak asi po sto metrech skončil a začalo stoupání do sedla. Takže, kdo byl líný se zase svlékat, tak se slušně zapotil.

Naštěstí pro některé seděl pod sedlem Nicolas a rozdával slané bonbóny. Dalo se s ním celkem pěkně popovídat. Zajímavý týpek, co prochodil pěšky půlku světa. Z Tjäktapassu se nám cesta hodně pozvolna klonila směrem dolů. Alesjaure, konec naší dnešní cesty, byl tábor u velké řeky Alesätno. Kousek od nás byla i sámská vesnice (Sámové jsou původní obyvatelé Laponska). Pro mě osobně to byl asi nejhezčí tábor naší cesty. Opět byla k dispozici sauna a koupat se dalo v řece.

Náročnost trasy

  • Vzdálenost: cca 26 km
  • Převýšení: + 270 m a -370 m

Čtvrtý den na treku... Alesjaure-Kieron-Abiskojaure

Pavel překonává vodu na plovoucím dřevěném chodníkuPředposlední den naší cesty se nesl v duchu několika po sobě jdoucích jezer v celkové vzdálenosti asi 12 km. Pro mě osobně byla tahle část nekonečná. I přesto, že to bylo zase něco jiného - údolí se rozšířilo a občas se objevila lidská obydlí, tak to prostě neutíkalo. Navíc po tom, co skončila soustava jezer, tak jsme ještě museli obejít jeden kopec a samozřejmě tou delší cestou. Byl to asi jediný den na cestě, který jsem si moc neužil. Tím neříkám, že nebyl hezký, spíš byl náročný psychicky.

Nakonec přeci je dorážíme do stanoviště Kieron. Tady kromě kávy a čaje dostáváme palačinky, každý kolik si řekne. To je pro mě osobně skvělé, miluju sladké a palačinky se šlehačkou a brusinkami na mě působí jako totální satisfakce po cestě.

Navíc se dozvídám, že to, jak jsem myslel, že je to do další stanice 7 km, tak to jsou jen 3 km. To už je pohoda! Není kam spěchat a tak vyrážím pomalu, krajina se zase mění. Vstupem do národního parku Abisko se zase objevují zakrslé břízy a celkově zase stromy.

Abiskojaure je kemp v národním parku na břehu stejnojmenného jezera. To má nádhernou pláž. Trochu ji kazí hrozná mělkost vody, takže po sto metrech chůze ve vodě, když už vám úplně umírají nohy, je voda stále po kolena. Ale to osvěžení stojí za to!

Náročnost trasy

  • Vzdálenost: cca 21 km
  • Převýšení: -280 m

Pátý den na treku... Abiskojaure-Abisko

zp) Panorama Abiskojaure

Poslední den. Člověk neví, jestli se má radovat nebo být smutný. Na jednu stranu shodí tu mrchu ze zad, ale zase to bude znamenat konec tohohle skvělého výletu. Naštěstí je to pevné místo na světě a to jen tak spolu se vzpomínkami nezmizí.

Už je to jen kousek, posledních 12 kilometrů je oproti posledním dnům opravdu vlastně jen procházka. Cesta se vine různě podél jezera a pak řeky Abiskojaure až do cílové stanice.

Tou je turistická stanice Abisko! Tady na nás čeká konečná brána. Lidi, co už dorazili, vám tleskají a vy se dozvíte, jak dlouho vám celkově zabrala cesta. Dostanete konečné razítko, medaili a nášivku. Roztřídíte odpad, co jste si přinesli (byla to jedna z podmínek, nikde nic nevyhodit, všechno si přinést zpět). Je tu možnost dát si zasloužené pivko a konečně pořádné jídlo v Trekkers Innu. Můžete si koupit limitovanou edici oblečení Fjällräven Classic (k dostání bude také příští rok v HUDY), vyrobit si vlastní nůž, vyzkoušet si batohy a stany od Fjällräven, vařič a doplňky od Primus.

Náročnost trasy

  • Vzdálenost: cca 12 km
  • Převýšení: -100 m

Závěrečná party a odjezd domů

Večer nás všechny čeká velká party v Trekkers Innu, ale ještě předtím okoukneme stany a oblečení Fjällräven, na které se můžete těšit i vy v zimní sezóně. Autobusem nás převezli do Abisko Mountain Lodge, kde dostáváme úžasnou večeři a spoustu pití všeho druhu.

Kromě celého týmu lidí, co stojí za Fjällrävenem, poznáváme i samotného CEO Martina Axelheda. A také Johana Skullmana, což je člověk, který pro ně testuje oblečení. Je to „šťastlivec“, který má svoji kancelář všude kde je venku. Však je také jeho pozice „produktový specialista a outdoorový expert.“ Po večeři nás autobus odvezl zpět do Abiska na již zmíněnou party.

Po snídani si pomalu balíme a opět se busem vypravujeme na cestu na letiště do Kiruny. Odsud už jen pár přestupů, trocha vzrušení při turbulencích a tleskající Korejci při přistání. Při odletu z Amsterodamu s námi zase pro změnu pilot nacvičí pár kaskadérských kousků a nakonec přistáváme v Praze. Všichni v pořádku a spokojení.

Pár slov nakonec:

Fjälräven Classic byla velmi povedená akce a samotná firma Fjälräven je přesně taková, jak vystupuje - s velmi pevně danými pravidly a kodexem, kterého se drží.

Takže velké díky HUDY sportu, že nám umožnil zúčastnit se akce. Díky Pavlovi Hanušovi z Fenix Eastern Europe za zařízení všeho potřebného pro nás Čechy a Robovi za Slovensko. Dál holkám ze Švédska, že se o nás staraly, i když nás viděly pohromadě jen na začátku a na konci. Škoda :)

Kdo by se chtěl zhlédnout více fotek, může ZDE nebo ZDE. Takže za mě osobně Fjälräven za 1 s *!

Napsal a prožil Jakub Lalouček z HUDY Ústí nad Labem

Jakub Lalouček

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest