Úspěšná sezóna královny v rychlostním ledolezení Karolíny Matuškové

V České republice nemá ve své disciplíně konkurenci a i v kategorii mužů by končila na stupních vítězů. Letos poprvé vyzkoušela také srovnání se světovou špičkou a na svůj výkon může být pyšná. Kája Matušková z olomoucké pobočky HUDY Sportu má za sebou další závodní sezónu v ledovém lezení na rychlost a o své dojmy se s námi podělila.

karolina_matuskova_ledolezeni

Rozhovor s Kájou Matuškovou nejen o jejím posledním vítěztví:

Ahoj Kájo. Tak jak se cítíš po náročné sezóně?

Unavená a místy trochu rozbitá. Vzhledem k letošní vydařené zimě se letos závodilo víc než loni, a taky k tréninku bylo dost příležitostí, což bylo samozřejmě super. Ale na druhou stranu jsou s tím spojené nohy otlučené od ledu a popíchané od závodních háků.

Vypadáš ale spokojeně…

To jsem. Splnila jsem všechno, co jsem si před sezónou předsevzala.

Popiš prosím krátce průběh sezóny.

Na ledu jsem začala už 6. ledna ve Víru a o dva dny později odjela do Švýcarska trénovat do dějiště závodu světového poháru do Saas Fee. Tam jsem strávila 14 dnů a především si zvykala na rychlolezecké háky, které se v domácích závodech nepoužívají. Po svěťáku jsem se vrátila zpět k lezení s cepíny a měla dost času trénovat, než přišly domácí soutěže, nejprve Vírský cepín, a pak mistrovství republiky. No, ale ještě jsem sezónu neskončila. Ve Víru led pořád je a je potřeba toho využít. Po českých závodech opět trénuju s hákama.

Jak vypadá Tvůj trénink?

Nejdřív musím říct, že za vzestup výkonosti vděčím především svým trenérům. Jako každý sportovec musím mít nějakou všeobecnou kondici a o tu se starám v průběhu celého roku ve SclepGym Olomouc. Kruhový trénink mi připravují Andrejka Holeyová, slovenská reprezentantka v běhu přes překážky a Martin Urban, majitel fitka. Rychlost a techniku na ledu trénuju s Milanem Dvořáčkem. Pomáhá mi od úplného začátku závodění. Umí mě motivovat a zbavit nervozity ze závodů. Taky mi vyrobil závodní boty a háky,což bylo pro svěťák v Saas Fee nezbytné. Takže Milanovy patří velké poděkování. A nejen ode mě. Podporuje i další lidi, u kterých vidí zájem o závodění a rozvoj této disciplíny.

Takže závodní komunita se rozrůstá?

Postupně ano, rok od roku.  Já to pozoruju hlavně ve Víru na Ledové stěně. Letos se tam rychlostní závody pořádaly už po osmé a někteří tradiční účastníci už si je nenechají ujít. A každý rok přibude někdo nový, koho to osloví a chytne. My tam máme s holkama takovou závodní partičku, což je super hlavně pro trénování. Je u toho potom větší zábava. Navzájem se motivujeme a zvládáme se odjistit, protože při rychlosti jsou potřeba jističi dva. My zkušenější dokážeme předávat rady od trenéra těm mladším. Letos začala závodit Natálka Šudomová, patnáctiletá holčina od nás z oddílu, tak z ní máme radost a staráme se o ni. A takhle by to myslím mělo fungovat. Bohužel abyste mohli trénovat potřebujete led, a ten je většinou jen ve Víru. Takže v tomto mají členové našeho spolku velkou výhodu. Proto také většina z nás končí v závodech hodně vysoko.

Co bys teda poradila dalším zájemcům, kteří by se chtěli stát závodníky v ledovém lezení?

karolina_matuskova_ledolezeni_zavody

No asi bych jim poradila kontaktovat mého manžela, který vede ledolezeckou komisi horolezeckého svazu. Určitě jim poradí, kde a jak začít a bude je informovat o akcích pro závodníky. Co od něj vím, tak by takových akcí mělo přibývat, což je fajn, protože se alespoň vzájemně poznáváme a ta komunita nadšenců se tak stmeluje.

Vraťme se zpět k letošnímu závodění. Popiš nám jednotlivé soutěže ze svého pohledu.

Letošek začal pěkně zostra. Mým prvním závodem bylo 4. kolo Světového poháru v Saas Fee. Normálně by mě ani nenapadlo tam jezdit, ale přesvědčil mě Milan Dvořáček, pro kterého to byla poslední účast ve svěťáku. Nechtěla jsem ho zklamat, když mi tak věřil. Taky nám zařídil pobyt u svých přátel, Čechů žijících přímo v Saas Fee. Bylo skvělý připravovat se na závod přímo v dějišti.

Byla jsi ze závodů na světové úrovni nervózní?

No hrozně. Hlavně před kvalifikačním pokusem. Myslela jsem, že ani nezvládnu proběhnout startovní brankou. Naštěstí za námi přijeli také Milanova přítelkyně a můj manžel, což pro nás byla také podpora. A skvělá parta fanoušků, Milanových přátel ze Švýcarska. Jako závodníci jsme měli nejhlučnější příznivce. V kvalifikaci jsem se nalosovala jako poslední startující, a tak jsem viděla všechny své soupeřky. Tím ze mě trochu nervozity spadlo. Věřila jsem si, že úplně poslední nebudu a ostudu neudělám. Nakonec jsem v kvalifikaci skončila devátá ze čtyřiadvaceti.

Co finále?

Tam už jsem byla víc v klidu. Dala jsem si ho za cíl, takže jsem měla splněno. Ale samozřejmě jsem chtěla udržet nebo vylepšit výsledek z kvalifikace. Poslední ze tří pokusů už jsem si užívala bez stresu a nakonec byl nejlepší a udržel mě na desátém místě. Byla jsem spokojená a zbytek pobytu si užila.

První ze dvou českých závodů byl Vírský cepín. Trofej si musela obhájit. Ale po svěťáku už jsi asi nastupovala jako ostřílený profík v klidu?

Je pravda, že ráno jsem šla na stěnu klidná, ale na startu jsem opět cítila nervozitu. Asi právě proto, že se to ode mě očekávalo. Ve večerním finále byla navíc těžká cesta a přemrzlý led, takže nic nebylo předem jasné. Vyhrát mohl kdokoliv. Ani můj výkon nebyl úplně bez chyby, přesto na obhajobu stačil. I Milan si cepín pohlídal pro sebe, takže jsme se po roce sešli spolu na stupínku pro vítěze.

kaja _matuskova_stupne_vitezu

A Milan přinesl kýbl plný ledové vody a oba Vás polil. Co to bylo?

Byla to moje prohraná sázka. Naštěstí jsem na sobě měla komplet od Milletu ze série Trilogy, takže to odnesl jen kulich a hlava pod ním. Zbytek těla zůstal v suchu.

Sezónu zakončily závody v Liberci, kde se je podařilo uspořádat poprvé a rovnou jako MČR. I tento titul jsi musela obhájit.

A navíc jsem si chtěla pojistit vítězství v Českém poháru bodovaném z obou závodů. Trochu jsem měla problém se pořádně namotivovat. Asi už na mě doléhala únava a trochu se o mě pokoušela nějaká nemoc. Neobjevila se ale žádná nová soupeřka, takže jsem si věřila a výkonost potvrdila. Napínavější bylo finále mužů, které nakonec Milan zvládl skvěle a i tituly mistrů republiky nám zůstaly.

No a co bude teď?

Jak jsem řekla, ještě pořád máme ve Víru led, takže chci ještě potrénovat. Hlavně techniku s háky, protože příští rok už budou povoleny i na domácích závodech. A moc moc už se těším na skalní lezení a teplo. Letos se chystáme s manželem znovu na lezeckou dovolenou na Kalymnosu, kde to miluju. Samozřejmě vyrazíme i někam do hor trochu se zchladit. Asi nějaké mixy v masivu Mont Blancu. No uvidíme.

Tak ať se Ti Kájo všechno splní a díky za rozhovor.

Já děkuju za přání a všem za podporu. Taky nesmím zapomenout poděkovat kolegům z naší HUDY prodejny a Fanynkovi, našemu šéfovi, že mi vytváří tak skvělé pracovní prostředí a podmínky pro závodní kariéru. Bez pohody v práci bych to nikdy nezvládla. Díky huďáci 😀

karolina_matuskova_ledolezeni

Související články:

Karolína Matušková z HUDY Olomouc je mistryní ČR v ledovém lezení na rychlost!

Malá ochutnávka z dámské kolekce Millet Trilogy

Dámská bunda Trilogy X Wool Jacket Women Millet

Dámská bunda Trilogy X Wool Jacket Women Millet

Dámské kalhoty Trilogy Wool Schoeller Pants Women

Dámské kalhoty Trilogy Wool Schoeller Pants Women

Batoh Trilogy 25 Millet

Batoh Trilogy 25 Millet

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest