ZigZag Cycling přes Zakarpatské republiky – Gruzie a Arménie

Ani ne po devíti měsících jsme zpátky v Arménii. Když jsme ji vloni na podzim projížděli na kole, došlo nám, že bychom na bicyklu rádi procestovali a prozkoumali mnohem více zemí, krajin a kultur. Tak se začala rodit myšlenka na expedici, kterou si právě užíváme.

Vrcholovka v sedle Goderdzi

Od černomořského pobřeží k bájnému Araratu

Naše poslední vyprávění jsme ukončili na palubě trajektu, který nás dopravil z Oděsy do gruzínského Batumi. To je velmi příjemné černomořské letovisko. Zcela určitě sympatičtější než ukrajinská Oděsa.

Jelikož anabáze spojená s naloděním a vyloděním se z trajektu zcela vynulovala příznivé působení asi 40-ti hodinového odpočinku v kajutě a na palubě lodi, rozhodli jsme se v Batumi načerpat síly na další posun a nakonec zůstali tři noci. Užili jsme si městskou turistiku a vše, co k ní patří (jídlo, semtam nějakou památku, procházky po kolonádě). Taky jsme máchali svoje těla v moři, aby lépe regenerovala.

Třetí noc ve městě jsme si vlastně omluvili přívalovým deštěm, který na celé odpoledne v podstatě zaplavil ulice v okolí našeho ubytování. Při pohledu na kaluže, jejichž hladina některým dosahovala skoro pod kolena, jsme odjezd odložili na následující ráno.

Když ráno opět vysvitlo slunce a modré nebe nezdobil ani mráček, nebylo již výmluv. Stejně už jsme se těšili do přírody a do kopců.

Batumi z hladiny Černého moře

Batumi z hladiny Černého moře

Zpátky do hor pro zážitky a pro výhledy

Od hladiny Černého moře jsme absolvovali dvoudenní stoupání do svahů Malého Kavkazu. Opět přichází dřina a pot, je buď moc teplo, nebo moc zima ve větru či vlhko v dešti. S tím se ovšem dostaví také krásné horské scenerie a výhledy. Jelikož tato odměna se v kopcích většinou rovná vydanému úsilí, jedinečné zážitky a výhledy jsme si odvezli ze sedla Goderzdi ve výšce 2025 m.n.m. Tam jsme konečně opět užili mnohé z našeho funkčního oblečení, které se dlouho pouze vezlo v brašnách.

V sedle jsme se řádně ochladili, abychom opět sjeli do teplých nižších poloh. Výjezd i sjezd byly značně terénní a připravily nám krásné cyklistické momenty i technické překážky.

Vrcholovka v sedle Goderdzi

Vrcholovka v sedle Goderdzi

Přes sedlo jsme zamířili směrem k městu Akhaltsike s malou zajížďkou a zastávkou u krásného kostela ve vesnici Zarzma. V Akhaltsike jsme kulturní zážitky doplnili při návštěvě rozlehlého hradního komplexu původně ze třináctého století. A strávili krásnou noc pod širákem u místního kostela.

Skalní město Vardzie

Přírodní krásy i úctyhodné výkony lidského snažení jsme ocenili na další z našich zastávek - ve skalním městě a klášterním komplexu ve Vardzii. Je to labyrint místností vytesaných do široké skalní stěny, který byl z velké části zničen během zemětřesení na konci třináctého století. Dosud zde ovšem funguje skalní kostel a permanentně zde přebývá několik mnichů.

Z Vardzie jsme podle plánu vyrazili (na nás velmi časně) z rána (v 5:30), abychom se vyhnuli slunci při výšlapu na náhorní plošinu, po které máme pokračovat dál směrem do Arménie. Ranní výjezd terénem jsme si vyloženě užili.  Ovívala nás lehká bríza a šlapali jsme ve velmi příjemných 13 stupních Celsia. Po necelých dvou hodinách jsme se nejen pokochali výhledy na přírodní scenérie a skalní město na druhé straně údolí, ale rovněž nadšeně uvítali pozvání na snídani v první vesnici, kterou jsme na kopci potkali. Čerstvý domácí chléb, rajčata, jogurt, sýr a med. Co víc si můžeme přát.

Skalní město ve Vardzii

Skalní město ve Vardzii

Od návštěvy k návštěvě

Po vydatné snídani ztěžka funíme dál. Pohostinnost místních je pověstná a nás navečer zastaví v našem postupu při příjemnějších teplotách.  Kousek před arménskou hranicí se nás ujímá rodina včelaře Missaka, která tráví dva letní měsíce se svými úly v “terénu” a projíždějícím řidičům nabízí k prodeji svůj med. Jsou to Arméni žijící (jako mnoho jiných Arménů) mimo svou domovinu.

Missak a jeho žena nás nakrmí a napojí a druhý den dopoledne navíc letmo zasvětí do včelařského řemesla, když se jim (samozřejmě nechtěně) vyrojí včely z jednoho úlu. Je to celé tak zajímavé, že vyjíždíme až v největším slunečním žáru, z čehož se mi udělá dosti nedobře - opět nějaký úpal - a následující dva dny lehce protrpím.

U včelaře

U včelaře

Po necelém roce zpátky do Arménie

Do Arménie, kterou jsme o loňském podzimu projeli na kole, se vyloženě těšíme. Budeme moci porovnat mnohá místa v různých ročních obdobích - první zážitky máme z chladného a deštivého podzimu, nyní nás čeká velmi horké arménské léto. Ve vyšších nadmořských výškách jsou naštěstí teploty snesitelnější. Kdykoliv však klesáme, zažíváme teploty někdy šplhající výrazně ke čtyřiceti stupňům Celsia.

Přejezd gruzínsko-arménské hranice proběhne zcela bez problémů a nepředstavuje žádnou výraznou kulturní změnu. Už na gruzínské straně hranice je totiž populace převážně arménská.

Arménie a vrcholné cyklistické zážitky

Arménská příroda nám přichystá další z cyklistických vrcholných zážitků. Abychom se vyhnuli většímu městu na severu jménem Gyumri, které jsme již navštívili na loňský podzim, volíme přímější variantu cesty přes hory do města Spitak. Když odbočíme z hlavní silnice, klesne doprava skoro na pomyslnou nulu. Následují nádherné pasáže po štěrkových ale dobrých cestách.

Z těchto cest značených jako silnice “druhé” třídy ovšem musíme záhy sjet na silnici “okresní”, o které nám jeden řidič řekl, že je to “očeň trudnaja gornaja daroga”. To nás samozřejmě nemůže rozházet, a tak po odbočení na tuto cestu nejprve brodíme řeku, abychom následně makali do sedla v zatím nejtěžším terénním výjezdu. To nás však přeci baví! Neztrácíme proto nadšení, ani když s velmi častými přestávkami zvládáme kola už jen tlačit. Odměníme se krásnou nocí v sedle.

Na druhý den sjíždíme k městu Spitak a i při sjezdu musíme mnohokrát z kola slézt. Jakmile se dostaneme na asfalt, cesta opět uhání, ale hladinu adrenalinu nám místo technických pasáží zvyšují projíždějící auta.

V obrovském vedru vystoupáme do sedla na hranici Lorijské oblasti, které si pamatujeme z naší minulé návštěvy. Tenkrát jsme sedlo ovšem jeli z druhé strany, odkud je to mnohem pozvolnější výšlap.

Zpátky mezi arménskými kopci

Zpátky mezi arménskými kopci

Hory zase na chvíli měníme za město

Ze sedla k arménské metropoli už svištíme převážně dolů. Nadmořská výška klesá a s tím úměrně stoupá rtuť teploměru. Ještě než se odhodláme k finálnímu příjezdu hustou dopravou do samotného Jerevanu, nocujeme asi 50 km od metropole u krásného kostela jménem Sagmossavank.

Následujícího dne trpíme ve vyprahlé krajině a největší vedro přečkáváme ve stínu se zmrzlinou. Díky Zuzčiným navigátorským schopnostem se vyhýbáme nejrušnějším tahům, a tak beze strachu z rychlých aut a bezohledných řidičů navečer došlapeme do Jerevanu.

Dům a byt naší kamarádky Sony ve čtvrti Avan-Arindž máme ještě v živé paměti. A proto Zuzka jednoduše vyjede výtahem do devátého patra, zaklepe na dveře a usměvavá Sona s malým Davidem v náručí jí přijde otevřít. Jako by návštěva dvou špinavých a upocených cyklocestovatelů byla ta nejlepší věc, která ji mohla ten den v osm hodin večer potkat.

Náš oblíbenýJerevan

V Jerevanu máme skvělé přátele a díky nim také výborné zázemí. Sona a Artyom, kteří nám jako při minulé návštěvě poskytli jeden pokoj ve svém bytě, se o nás opět krásně starají. Artyom chodí do práce, Sona je na mateřské dovolené se svým druhým potomkem Davidem a jen dvakrát týdně zajde do “ofisu”, aby nevypadla ze cviku. Ještě je tu s námi malá tříletá Eva. Několik dní sdílíme byt s mladou jerevanskou rodinou a poznáváme z první ruky, jak se tady žije.

Po celou dobu našeho pobytu v Jerevanu hodně a dobře jíme (všelijaké arménské pochoutky). Také po dlouhé době spíme v posteli, což si velmi užíváme a přesto, že nás občas probouzí teplo, nijak po ránu se vstáváním nespěcháme. Přes den podnikáme výpady do města a přilehlého okolí. Hlavně jsou to organizační pochůzky spojené s žádáním o íránská víza a se sondováním možností opravy rámu mého kola. Při těch (zřejmě to je ten nejlepší způsob) poznáváme každodenní jerevanský život.

Pravý život v Jerevanu

V Jerevanu nakonec strávíme deset dní. Užijeme si naše přátele, město a jeho všemožné atrakce i výlety po přilehlém okolí. A taky absolutní odpočinek od sedel, pedálů a řídítek našich kol.

Provozní úkony zvládneme obstarat s padesáti procentní úspěšností. Íránská víza po několika nezbytných úkonech a týdenním čekání bez problému získáme. Oprava rámu kola přes mnohé pokusy neproběhla.

Nakonec po internetových konzultacích s odborníky z domoviny necháme rám tak, jak je. Jet se na tom zatím dá.  Vzhledem k tomu, že jsme však rozhodně blíže k začátku než ke konci naší cesty, budu se snažit otázku kola nadobro a pořádně vyřešit za chodu. Proto pokračuji v bombardování emaily amerického výrobce, jehož zákaznická podpora není velmi pružná, a stále hledám možného sponzora (výrobce rámů), který by chtěl svůj produkt vystavit zatěžkávací zkoušce. Možná se budu muset nakonec uchýlit k tomu, že ztenčím náš společný rozpočet na cestu (čímž ji možná nechtěně ukrátím) a zakoupím nový rám. Uvidíme.

Z (cyklo) procházky Jerevanem

Z (cyklo) procházky Jerevanem

On the road again

Všechno jednou končí. I pohoda a odpočinek v Jerevanu. Ačkoliv nám bylo krásně, volání cesty je tak naléhavé, že mu zase rádi podlehneme.

Z Jerevanu vyrážíme brzy za rozbřesku, abychom se vyhnuli pondělnímu provozu a těžko snesitelnému vedru. Míříme do Íránu, takže na jihovýchod. Po cestě nás čekají nejméně čtyři výrazná sedla, Arménie je věru velmi kopcovitá. Takže z Jerevanu k íránské hranici budeme muset překonat převýšení přes devět tisíc metrů. Je jisté, že si “hrábneme”. A k tomu to vedro. Na budoucí dny volíme taktiku velmi brzkých startů a den v sedle kola rozdělený odpolední siestou na dva teplotně únosné bloky.

Po dvou nocích strávených na cestě a třech velkých sedlech jsme dorazili do Gorisu. Dál naše cesta povede přes Kapan a Meghri do Íránu, na který máme vyhrazený necelý měsíc. Už se těšíme na bohatou perskou kulturu a na zemi, která pro nás oba bude zcela nová.

Sledujte naše další ujeté kilometry tady na HUDY blogu. Teď už jich máme asi tři tisícovky!

Hezké léto nejlépe někde venku vám ze ZigZag cyklo expedice přeje Zbyněk

Přečtěte si také další zážitky z cest na kole dvojice ZigZag Cycling.

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest