ZigZagCycling: Jak jsme šlapali do pedálů v indické Himálaji III.

Cestovatelská dvojka na kolech ZigZagCycling se může opět pochlubit parádními výkony z cestování na kole skrz Himálaje. Jak zdolali Gata Loops, průsmyk Nakee La nebo svoje první pětitisícové sedlo Lachung La na kole? Přesně o tom všem vám Zbynďa povypráví v tomto článku...

Lachung La, 5060 m. n.m. Poprvé v pěti tisících na kole. Jéééés!

Část čtvrtá. Poprvé na kole v pěti tisících

Probouzíme se na budík, ale po dobrém odpočinku a s vědomím toho, co dnes máme před sebou, opouštíme vyhřáté spacáky bez většího oddalování. Venku je velmi čerstvo, avšak první ranní paprsky slunce už osvětlují protější svah a dodávají pocit tepla.

Po sluncem nasvětleném kopci se klikatí silnice v ostrých zatáčkách. Je to přesně dvacet jedna stoosmdesáti stupňových zákrut na zhruba deseti kilometrech stoupání, které konstruktéři silnice pojmenovali Gata Loops. Ty pro nás dnes budou něco jako rozcvička, předehra před hlavním dějstvím.

Náš již sbalený kemp. Můžeme vyrazit dál do kopců

Náš již sbalený kemp. Můžeme vyrazit dál do kopců

Než jsme pobalili, posnídali a znovu donesli vodu z řeky, slunko už pokročilo o pěkný kus a teplé žluté světlo se rozlilo po údolí. Na obloze se pomalu plazily velké bílé mraky, povával chladivý větřík. Počasí bylo ideální na svižný výšlap ještě v plné síle. Už zase se těšíme na kolo!

Zuzka ještě před vjezdem do úseku asi deseti kilometrové klikatice známé jako Gata Loops

Zuzka ještě před vjezdem do úseku asi deseti kilometrové klikatice známé jako Gata Loops

K první ze zákrut Gata Loops dorazíme opravdu ve svižném tempu. Jsme odpočatí, nohy poslouchají a zdatně překonávají odpor gravitace. Teplota je perfektní. Mám chuť nasadit pořádný rytmus a „vyběhnout“ všech jednadvacet zatáček, které jsem už včera s obavami sledoval od stanu. Už aby to bylo za mnou… Mé racionálnější já a moje rozumně nesplašená parťačka Zuzka mě však naštěstí drží zkrátka. Je třeba mít na paměti, že toto je jenom začátek, že dnes nás čeká opravdu dlouhý den.

Tak vypadaly první ze “smyček” při pohledu svrchu

Tak vypadaly první ze “smyček” při pohledu svrchu

Zábava musí být...

Jedu kousek vpředu a nahlas odpočítávám zatáčky, které projíždím. Abych pobavil Zuzku, kterou vidím pod sebou, vymýšlím si ke každému číslu nějakou rýmovačku, kterou na ni vždy zahalekám. Najít jakýkoliv banální rým mi trvá tak akorát od zatáčky k zatáčce. Skvěle to zaměstnává mysl, a tak cesta k poslední zákrutě a patníku oznamujícímu konec Gata Loops a nadmořskou výšku krásně uteče.

Gata Loops máme za sebou

Gata Loops máme za sebou

Rozcvička to byla dobrá. Hlava se nám ze všech těch zatáček nezamotala. Teď se svezeme kousek z kopce a po rovině. Trochu odpočineme.

V kratičkém sjezdu jsme bohužel vychladli. Navíc se ochladil i vzduch. Přece jen jsme už něco nastoupali, jsme okolo 4600 metrů nad mořem. Na obloze také přibylo mraků, se kterými musí slunko bojovat, aby hřálo. Je nám zima, tak zastavíme na malé vyhlídce u silnice a trochu se přiodějeme.

Stoupání k Nakee La

V mysli už si projektujeme další dnešní dílčí cíl – průsmyk Nakee La. K tomu nám chybí ještě něco málo přes třista výškových metrů. Silnice je opět pěkně sjízdná, můžeme se tedy soustředit na požitky z bicyklování a krásné horské scenerie. Na to, že se nám zase o něco hůř dýchá a nohy už trochu bolí, nemyslíme.

Stoupání do sedla Nakee La

Stoupání do sedla Nakee La

Nijak se neflákáme a bez větších zastávek vyšlapeme až do sedla Nakee La ve výšce 4915 m n. m. Při pohledu na hodinky jsme ale zklamaní, že už je ke druhé hodině odpolední. Autorka průvodce Himalaya By Bike sice doporučuje spaní mezi dvěma sousedícími sedly, my ale plánovali přejet i to druhé, Lachung La. Měli jsme v úmyslu spát ještě o něco níž, v osadě Pang za druhým sedlem. I proto, že si nejsme jistí, zda bychom na planině mezi dvěma průsmyky našli vodu. Ráno jsme sice vstali na naše poměry celkem brzy, ale v klidu posnídat a vypravit se nám trvalo příliš dlouho. To jsou ty naše ranní rituály…

Ještě ale neházíme flintu do žita...

V sedle na sebe navlékneme ještě více svršků, odfotíme obligátní vrcholovku a vyrazíme postrácet něco z draze nasbíraných výškových metrů. Před sebou až moc dobře a zřetelně pozorujeme serpentiny vedoucí do dalšího průsmyku. Občas na nich zahlédneme i plazící se vozidlo. Musíme sestoupat něco přes třista metrů, abychom vzápětí zase bojovali s gravitací o nějakých čtyřista. Lachung La má být naše první pětitisícové sedlo.

Vrcholovka v Nakee La

Vrcholovka v Nakee La

Sjezd na planinu Whisky Nalah

Sjezd na planinu s poetickým názvem Whisky Nalah nám naštěstí pěkně odsýpá i díky dobře udržované silnici. Potřebujeme „dobít baterky“, ale nebudeme se dlouho zdržovat ani jídlem ani odpočinkem.

Dolů to šlo dobře, nějaký čas jsme nahnali, a navíc tu opravdu nikde nevidíme zdroj vody. Utvrzujeme se proto v našem původním přesvědčení, že i to druhé sedlo dnes dáme. Na chvíli slezeme z kol, zbaštíme nějaké datle, ořechy a pár sušenek a ještě než stihneme začít tuhnout, jsme zpátky v sedlech.

Sjezd na planinu s pěkným názvem Whisky Nalah a nad ní viditelné serpentiny stoupající do sedla Lachung La

Sjezd na planinu s pěkným názvem Whisky Nalah a nad ní viditelné serpentiny stoupající do sedla Lachung La

Odpočatí vzhůru do boje

Díky včerejšímu lehkému dni jsme celkem odpočatí, nyní navíc odhodlaní zabojovat s druhým sedlem, a tak nám metry do kopce v počitadlech tachometrů celkem obstojně naskakují, i když se už častěji musíme prát s rozbitou cestou. Makáme a já povzbuzuju Zuzku, že to dnes do Pangu dokroutíme a odměníme se nějakou dobrou místňáckou večeří. Vím dobře, že po této zátěži bude rýže a čočka to nejchutnější jídlo na světě. Skvělý bonus je, že člověk nemusí vařit sám, že se může nechat obsloužit.

Boj s nadmořskou výškou

Zuzka se srdnatě pere s kopcem, špatnou cestou i nadmořskou výškou. Dýchá se jí o něco hůř než mně. Abych ji podržel, občas se pro ni vracím, jindy čekám a fotím. Vždy se jí snažím slovně trochu popíchnout, protože vím, že času není nazbyt. Ve tmě se na těchto cestách moc jet nedá a ze sedla do Pangu to máme ještě asi sedm set výškových metrů sjezdu na zhruba dvaceti kilometrech.

Vrchol dnešního dne zdolán!

I když to místy trochu dře, jde nebo spíš jede to vcelku dobře. Něco po čtvrté hodině už se můžeme radovat z vrcholu dnešního dne, fotit se, oddechnout a dát si vrcholovou pusu.

Lachung La, 5060 m. n.m. Poprvé v pěti tisících na kole. Jéééés!

Lachung La, 5060 m. n.m. Poprvé v pěti tisících na kole. Jéééés!

Vyšlápli jsme poprvé na kole do pěti tisíc! Vrcholový patník hlásá 16 616 stop, v průvodci se píše 5060 m. Oblékneme se, je už zase opravdu zima, a ještě chvíli poklábosíme s brazilským motorkářem, který má stejnou cestu a dnešní cíl jako my. Jen jemu ta cesta pod koly utíká o něco rychleji. Ale třeba se ještě zítra ráno v Pangu potkáme.

ZigZagCycling v boji s nadmořskou výškou

A zase sjezd...

Sjezd do Pangu je v měkkém podvečerním světle opravdu dechberoucí. Přestože vlastně docela spěcháme, neodpustíme si pár fotografických zastávek. Už po několikáté litujeme toho, že nevezeme žádnou pořádnou fototechniku. Možná jsme s váhou i penězi šetřili na nesprávném místě.

Krásný přírodní skalní most i pitoreskní krajinu tvořenou mnoha skalkami trčícími ze suťových polí míjíme už za tak chabého světla, že fotky odsud pořízené jsou bohužel nepoužitelné.

Padá tma, nasazujeme čelovky a nadáváme co pět metrů, když moc rychle a natvrdo vymeteme nějakou nepříjemnou díru nebo trefíme větší kámen. Přejedeme závěsný most přes suché koryto řeky a ještě musíme asi dva nekonečné kilometry stoupat těžkým terénem za světýlky z generátorem osvětlených hangárových stanů v Pangu. Je nám zima, máme hlad. Upínáme svoji mysl k teplému čaji s mlékem a talíři rýže s dálem, které nás čekají v jednom z oněch vojenských stanů.

Zasloužený odpočinek je tu!

Krásně unavení a šťastní doválčíme poslední metry. Osada Pang je jakási řada asi deseti velkých vojenských stanů po obou stranách silnice, která se tu díky rovině značně rozšiřuje. S vítězoslavným pocitem se projdeme kolem všech těch šapitó, za kterými vytrvale vrčí generátory do klidné hvězdné horské noci. Tyto lidské výdobytky zde sice působí jako vetřelci rušící přirozený přírodní řád, z našeho pohledu sem ale zároveň už jaksi patří. Přispívají k velmi specifické poetice a geniu loci tohoto místa.

Vchody stanů obestavěné cedulemi se jmény „restaurantů“ a porkmů, které se tu nabízí (lživě, neboť nakonec vždy všude stejně mají jen rýži a dál), září do tmy a osvětlují tak celou tuto bizarní ulici. Na konci ulice je prostor, kde parkuje několik náklaďáků, jejichž řidiči zde jedí a odpočívají, někteří nocují.

Před některými stany stojí zaparkované motocykly Royal Enfield. Motorkáři rovněž využívají zdejší hostince. Za mnohými z restaurantů stojí další hangárové stany, ve kterých jejich majitelé poskytují cestujícím za úplatu základní ubytování – tvrdou palandu a pár dek. Ještě hlouběji na planině do tmy trčí ledabyle rozmístěné kadibudky z vlnitého plechu připomínající přístřešky obyvatel slumů.

Výběr toho správného místa k občerstvení...

Do některých z občerstvoven nakoukneme, a když dokončíme naše kolečko, vydáme se k hostinci, který poctíme svou návštěvou. Vybíráme takový, za kterým se otevírá prostor pro náš dnešní kemp, kde v zemi nezeje díra na odpadky ani nestojí polní toaleta. Večeři i čaj si nevýslovně užíváme. Dáme si ještě druhý čaj, vyjdeme s ním před stan a zapálíme si oslavné cigárko. Jsme zabalení v péřovkách, pod kalhotami máme podvlíkačky, po jídle už je nám docela teplo. Sledujeme hvězdy a posloucháme motory generátorů. Ve společném mlčení si užíváme každou vteřinu přítomného okamžiku.

Začátek sjezdu k osadě Pang. Zuzka hrdě reprezentuje české barvy

Začátek sjezdu k osadě Pang. Zuzka hrdě reprezentuje české barvy

O tom, jak jsme došlapali do malebného Lehu přes jednu z nejvýše položených silnic světa se s vámi podělíme v dalším článku. Prozatím přejeme krásnou bílou zimu, kterou si dle našich informací u nás v Česku právě můžete užít.

Přestože spěcháme, děláme občasné fotografické zastávky… Zbyňďa zdraví domů.

Přestože spěcháme, děláme občasné fotografické zastávky… Zbyňďa zdraví domů.

Za CikCak cyklisty zdraví už zase vlasatější Zbyněk

Přečtěte si také předcházející příběhy od ZigZagCycling.

Odebírat

Štítky článku

Pin It on Pinterest