Kudy z Nudy s Kubou z HUDY: Silvestr v Jizerkách

Kuba s Karlem chtěli první letošní den strávit v přírodě, protože jak na Nový rok, tak po celý a vydali se na třídenní výlet po Jizerkách.

Ahóój do Liberce

Tenhle výlet jsem si vymyslel hlavně kvůli psovi. Trávit s ním Silvestra v Ústí se mi fakt nechtělo a Jizerky mám rád, tak proč tam nestrávit tři dny? Balení bylo rychlé. Člověk už je naučený. Ke klasické výbavě přibaluju víc věcí na spaní, jako spodky, slabou mikinu, teplé ponožkykuklu. Počítám s větší zimou a mám v plánu udělat si oheň. Zapalovač a sirky moc rád nemám, raději křesadlo.

Den první

Kamarádi nás autem odvezli až na parkoviště nad Oldřichovem v Hájích, tzv. Oldřichovské sedlo. Strašně tu fouká a je hrozná zima, takže loučení probíhá hodně rychle a my vyrážíme po zelené směrem na Poledník a rovnou pěkně do kopce. To je fajn, protože zima je pořádná, konečně!

Na kopcích svítí sluníčko a je naprosto krásně - tohle počasí si vychutnáváme s Karlem oba, ale asi znamená změnu počasí.

Vrchol PoledníkuKousek za Poledníkem nacházím podle mapy potok, a tak koukáme, kde by bylo fajn složit hlavu. A máme štěstí. Roztroušené skalky a kameny nám přichystaly parádní převis. Rozdělávám oheň, ohřívám vodu na jídlo a pomalu se chystáme do spacáků.

V noci je pořádná zima, ohňostroj ani nevnímám. Jen vždycky vykouknu a přikryju psa, který má pocit, že musí hlídat každou spadlou větev :)

Vzdálenost: 4,5 km
Stoupání/klesání: +410 m/ -76 m
Terén: lesní cesty

Hurá jsme venku

Rozcestník na Poledníku

Selfie

První noc pod převískemDen druhý

Ráno vylezu ze spacáku a on SNÍH! Zima je konečně tady. Znovu rozdělávám oheň a zahřívám se, abych se mohl převléknout a nasnídat.

Po jídle vyrážíme směrem Bílá kuchyně. Je sice mlha, ale sníh mi vykouzlil úsměv na tváři, takže se při chůzi culím jak měsíček na hnoji. I Karel si sníh užívá, lítá jak splašený a žere tuny sněhu :)

Z Bílé kuchyně pokračujeme okolo zavřeného stánku na Hřebínku po žluté až na rozcestí Pod Ptačími kupami. Tady odbočujeme po červené do kopce právě na Ptačí kupy. Cesta nahoru se celkem nechá. Na necelých 600 metrech nás čeká 115 metrů stoupání. Místy jsou dřevěné žebříčky, kde si pes ještě poradí, ale kramle už nepřekonal a musím mu pomoct.

Přečtěte si také:  Kam na camping? Vyzkoušejte Usedom u Baltského moře

Ahóój do Liberce

Na vršku je mlha jako blázen, ale je tu ticho a klid. Pokračujeme dál na Holubník. S párem na výletě si přejeme šťastný nový rok. Pán se mě ptá, kam jdeme a já vlastně nevím. Na každém rozcestí totiž vytáhnu mapu a přemýšlím, kam asi půjdeme. Jediná podmínka je být v sobotu v Liberci.

Holubník my připadá hrozně daleko. Cesta k němu není úplně jednoduchá a já už bych si dal pauzu. Mám jí naplánovanou v přístřešku za Holubníkem a nějak se toho nemůžu dočkat. Jenže plán mi překazila dvojice pánů v přístřešku s hárající fenou.

Rozcestník na Ptačích kupách

Rychlý pohled do mapy a pokračuju někam, kde si dám pauzu. Nakonec to moc neřeším a zalézám hned vedle cesty pod stromy a dělám si kafe, čaj a něco do sebe soukám. I Karel dostává sváču. Jíme dost rychle. Když se člověk zastaví, tak je zima.

Pokračujeme směrem na Kristiánov. Tady už je celkem dost lidí, turisté, běžci, ale i cyklisté. Doufal jsem v nějakou hospodu, kde bych se trochu ohřál a dal něco teplýho k jídlu. No nic, zkusíme to dál. Okolo Blatného rybníka až na Novou louku. Tady hospoda je! Ale těch lidí. Je tu naprosto narváno. Zkouším čekat, jestli se neuvolní místo, ale po pěti minutách to vzdávám a mizím pryč.Náš pokojíček druhou noc

Dorážím k vodní nádrži Bedřichov. Všude cedule vodní pásmo a je tu okolo dost lidí. Začíná se stmívat a rád bych našel místo na spaní. Zoufale koukám do mapy a nakonec v ní nacházím místo, které by mohlo být fajn. A taky že je - nacházím místo hezky mezi stromy, blízko u vody. Paráda.

Přečtěte si také:  Cestování a turistika s dětmi v báglu? Stačí se dobře připravit...

Není mi taková zima, abych musel dělat oheň, a tak jen vařím. A po jídle se ukládám celkem brzo do spacáku. Tentokrát je mnohem větší teplo, nebo už jsem si zvykl. Takže spím v poklidu, až na zvířátka co nám chodí okolo, asi pít. Karel je vždycky hrozně vyštěká, ale ocas má u toho stažený mezi půlky :)

Vzdálenost: 15,5 km
Stoupání/klesání: +416 m/ -433 m
Terén: jeden úsek o kramlích a řetězech, dřevěné schody a chodníčky, lesní cesta, štěrková cesta, asfalt

Den třetí

Ráno razíme směrem dolů. Jdeme od Bedřichovské nádrže po zelené do Rudolfova. Odsud ještě naposledy stoupáme a následně už jen klesáme na rozcestí u Mlynářova kamene. Odsud jdeme po žluté na Libereckou výšinu. Množství lidí už dává tušit, že blížíme k městu. Je fajn, že se taky někdo vypraví do přírody a nejen do obchoďáku. Z Výšiny do Liberce je to už coby kamenem dohodil. Vylézáme u ZOO. Karel přes plot zdraví slony a soba. V centru se zastavujeme pozdravit v Libereckém HUDY - zdravím! :) Cestou na nádraží se zvládám ztratit, ale hodná paní mě navádí. Děkuju :)

Mlynářův kámen

Vzdálenost: 11 km
Stoupání/klesání: +160 m/-590 m
Terén: štěrková cesta, asfalt, lesní cesta

Jizerky můžu všem doporučit. Jsou to krásný kopce. Byl jsem tu podruhé a určitě ne naposledy. Tak vyrazte, třeba stejnou trasu jako my. Stojí za to...

Kuba a Karel

Související články:

Štítky článku

Pin It on Pinterest