Jak strávila zimu naše ambasadorka Petra Růžičková? Dozvíte se v článku…

Lezení pro mě znamená být na skalách a to je podle mě ten důvod, proč u tohoto sportu každý vydrží tak dlouho. Často celý život. Pokud mi to zdraví dovolí, budu to mít stejně. I když už občas vykoukne sluníčko, je stále zima, proto se stala bouldrovka prozatím mým nejnavštěvovanějším místem. Letos jsem se rozhodla, že se budu na závody připravovat o něco důkladněji. Přestože se mi vše nepodařilo dodržet tak, jak jsem doufala, myslím si, že to vůbec nevadí. Za deset dní budou první závody českého poháru, takže se teprve uvidí, jaký to mělo efekt.

Petra Růžičková při tréninku

Trénink Petry Růžičkové přes zimu

Doma mi přibylo nějaké nářadí, takže tréninky na bouldrovce prokládám cvičením na kampuse, na lištách od Flash boulder baru a na kruhy se spíš jen dívám, přenechávám je prozatím těm silnějším. Jediné, co na nich trénuji, je shyb na jedné ruce. Teď už jsem ho delší dobu necvičila, ale doufám, že se mi to jednou podaří. Aby si pak ruce mohly říct, že jsou nejsilnější. To je pro mozek dalším střípkem k motivaci, kterou je potřeba pořád něčím přikrmovat. Bez ní to totiž nejde!

Petra Růžičková při tréninkuNa tréninkové plány jsem nikdy moc nebyla, ale v rámci možností jsem se snažila cvičit a lézt o něco systematičtěji. Zařadit cvičení mezi lezení je totiž dost obtížné a těžko mi zbývají síly na obojí. Tento tréninkový plán mi narušila nabídka od Vildy, abych mu pomohla postavit závody na lezecké stěně Big Wall, které se konaly koncem února. Tuto skvělou příležitost nešlo odmítnout.

Střídat vrtačku se zkoušením bouldrů je náročnější než jsem čekala. Byli jsme potom už tolik unavení, že jsem nedokázala reálně odhadnout obtížnost bouldrů. Na prstech se mi udělaly malé puchýře a mágo na prolezené kůži nedrželo. Ale tolik nás to bavilo, že jsme znovu a znovu obouvali lezečky. Nechci mluvit za závodníky, ale doufám, že se jim bouldry líbily. Jen finále holek jsme trochu přehnali s obtížností, ale věřím, že si dobře zalezly. Domů jsem se vrátila vyřízená tak, že jsem nemohla trénovat. Tudíž jsem musela své plány trochu pozměnit.

Zprvu mě to trochu rozhodilo, ale potom jsem si uvědomila, že je lezení o něčem jiném. V Praze jsem poznala spoustu nových přátel, kteří mi dodali nadšení do dalšího tréninku. Neměla jsem kůži, svaly zoufale volaly po masáži a vířivce, ale i přesto jsem lezla dál a cítila sílu. Teprve takový trénink je ten nejlepší. Dělat vše s nadšením a se skvělými kamarády.

Petra Růžičková, HUDY ambasadorka

Další fotografie Petry z tréninku: